Život na loukách pod Tišnovem

Louky pod Tišnovem byly podmáčené, dá se říci po celý letošní rok. To lákalo nejen hmyz, zejména komáry, kterým se tam dařilo. Voda, která na loukách stojí, ale také přitahovala vodní ptáky. Ve vysokém porostu trav podél plotu objektu vodárny zahnízdily kačeny březňačky a vyvedly tam desítky kačenek, kterým se tam dařilo a poskytovalo mladým vhodnou potravu. Jak povyrostly, odstěhovaly se na řeku Svratku. Stojatá voda na loukách lákala také volavku, racka, čápa bílého a čejku. Přilétl i ledňáček a lovil hmyz na hladině. Z těch málo známých plachých tvorů to byl vodouš bahenní a vodouš kropenatý.

Jen pár řádků o vodouši bahenním – Tringa glareola. Je to středně velký druh bahňáka z čeledi slukovitých. Pták dlouhý dvacet centimetrů. Hřbet je šedohnědý a bíle skvrnitý. Vodouš kropenatý – Tringa ochropus. Také druh bahňáka o velikosti špačka a zobák černý. Vodouš kropenatý je  mnohem méně kropenatý než bahenní. Kontrast mezi křídly a bílou spodinou je daleko výraznější.

Takovým pro někoho i neznámým tvorem je bekasina otavní – Gallinago gallinago. A tak si něco málo o tomto zvláště chráněném druhu v  kategorii silně ohrožených něco více povíme. Charakteristickým znakem bekasiny je dlouhý rovný zobák, zavalité tělo velikosti kosa, krátké nohy. Peří je celkově hnědé. Na vrcholu hlavy se táhne světle hnědý pruh a po stranách pruhy černohnědé. Od zobáku přes oči do jeho týlu černohnědý proužek. Boky tmavé proužkové, břicho má světlé.

Potravu tvoří převážně živočišná složka. Oblíbenou pochoutkou jsou žížaly, pijavky, larvy chroustů, housenky a různé larvy hmyzu. Důležitou součástí potravy jsou i drobní vodní i suchozemští měkkýši. Také semena pryskyřníkovitých a bobovitých rostlin, šťovíku, ostřic a jiných vlhkomilných. Hnízdí na zemi v travnatém porostu. Patří mezi tažné druhy. Odlétá v září a říjnu do Středozemí a jihozápadní Evropy. V průběhu března se vrací opět na svá
hnízdiště. Pokud bude mít příznivé klima na Tišnovsku, tak se k nám snad opět vrátí.

Hostem bažin byl také chřástal vodní – Rallus aquaticus. Větší druh chřástala z řádu krátkokřídlých. Obývá většinu Evropy, severní Afriku a jeho výskyt zasahuje částečně i do Asie. U nás hnízdí poměrně vzácně. Zvláště v poslední době se jeho početnost výrazně snížila. Celkově je zbarven poměrně nenápadně. Vrch těla je hnědý, černě skvrnitý, spodní strana těla včetně stran hlavy a čela jsou namodrale šedé, boky černé s bílými pruhy. Hnízdí v mělčinách zarostlých rákosím a v ostřicových bažinách. Žije velmi skrytě. Živí se převážně různými bezobratlými živočichy, obojživelníky a malými rybami. Ptáci sedí na šesti až jedenácti vejcích dvacet dnů. O potomstvo se starají oba rodiče. Po dvou týdnech si už mláďata vyhledávají potravu sama, za osm týdnů začínají létat. Spatřit tohoto ptáka v přírodě je velice obtížné. Celý svůj život tráví v hustém porostu mokřadních rostlin a od vody se prakticky nevzdaluje. Je to velmi elegantní a obdivuhodný ptačí druh, který se dokonale přizpůsobil životu v hustých bažinných porostech.

Málokdo měl možnost pozorovat chřástala vodního ve volné přírodě. A pokud někdo měl to štěstí, bylo to na krátký okamžik, kdy vyplašeného ptáka zahlédl mizet v hustém porostu. Dodnes je to poměrně záhadný pták, o jehož životě mnoho nevíme. Takový tajný agent ptačí říše. Jsem rád, že jsem alespoň na pár minut mohl spatřit a vyfotografovat chřástala vodního a bekasinu otavní, jsou to velice plaší tvorové. V hustých porostech žijí skrytě. Tato ptačí říše na loukách pod Tišnovem byla pro mne zpestření. Hejna komárů znepříjemňovala dlouhé čekání v úkrytu, ale stálo to za to.

Josef Permedla