I v letošním roce povolila covidová situace místo tradičních sedmi…
ZŠ, ZUŠ a MŠ Lomnice má novou ředitelku
Novou ředitelkou ZŠ, ZUŠ a MŠ Lomnice se třemi stovkami žáků a k tomu šedesáti učitelů a školských pracovníků se stává Mgr. Helena Hegarová, kterou veřejnosti představujeme v prvním rozhovoru.
Paní ředitelko, od 1. července máte na starost ZŠ, ZUŠ a MŠ Lomnice se třemi stovkami žáků a k tomu kolem šedesáti učitelů a školských pracovníků. Těšíte se, nebo cítíte spíš trému?
Obojí. Je to taková těšivá tréma. Když jde člověk do nového prostředí, kde to nezná, je přirozeně nervózní. Ale zároveň se i těším.
Odkud k nám přicházíte? Jaká je Vaše pedagogická specializace a praxe?
Přicházím z Brna. Jsem rodilý Brňák a strávila jsem zde i většinu své profesní dráhy. Jsem vystudovaný prvostupňový učitel a speciální pedagog se zaměřením na logopedii a surdopedii (péče o sluchově postižené děti – pozn. red.). Praxi mám z běžné školy, s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami i s dětmi s mimořádným nadáním ve výběrových třídách.
Dlouhou dobu jsem strávila na velké sídlištní škole v Líšni (ZŠ Horníkova), kde jsem začínala už při studiu na pedagogické fakultě. Pracovala jsem jako studentka na částečný pracovní úvazek, a pak už jsem zůstala, učila a byla zástupkyní ředitele. Poté jsem krátce dělala ředitelku malotřídní školy, kde se mi líbilo, ale prostředí malotřídky mi úplně nevyhovovalo. Skok z velké sídlištní školy do malotřídky byl pro mne tak velký, že i přesto, že jsem chtěla mít „více klidu“, byl pro mě až příliš velký. Přála jsem si posunout se jinam a touha být ředitelkou zůstala. Cesta vedla přes místo zástupce ředitele na ZŠ Vedlejší v Bohunicích, což je opět velká sídlištní škola. Místo v Lomnici jsem si tedy vybrala také pro velikost školy, která není malá ani velká a nabízí možnost „rodinného“ prostředí.
Na další otázku jste nám už částečně odpověděla. Nicméně je pro Vás řízení školy nová zkušenost a výzva?
Výzva to určitě je, nová zkušenost už ne. Jsem si vědoma, do čeho jdu. Přinejmenším co se týká „papírové“ a organizační části, vím, co mám očekávat. Samozřejmě zatím nevím, jak to funguje ve škole zde, neznám lidi, prostředí, tohle vše ukáže až provoz a čas.
Zřizovatelem, tedy „šéfem“ školy, je městys Lomnice. Rada městyse Vás též do funkce jmenovala. Kdo je v Lomnici Váš partner na úřadě a kdo v samosprávě? Dostala jste od Rady městyse nějaké „zadání“ týkající se naší školy?
To se asi ještě úplně nedá říct. Vlastně jsem od Rady zatím jen převzala jmenování a přímé úkoly jsem zatím nedostala. Můj nejbližší partner, se kterým jsem nejvíce jednala, je paní starostka. Od ní mám informace, co se od školy očekává, a že se předpokládají investice do stavebních úprav, které jsou v plánu. Hlavní požadavek je zatraktivnění a zviditelnění školy, aby zde děti zůstávaly a případně škola získala další nové žáky. I vstřícný přístup zřizovatele ke škole byl pro mne důvodem k přihlášení do konkurzu.
Od příštího školního roku bude ZŠ Lomnice otevírat dvě první třídy, kde nabídneme komfort nízkého počtu žáků, takže se paní učitelky mohou dětem věnovat individuálně a s rodinným přístupem. Děti se přijímají až do začátku školního roku (září 2021). Pokud by měly o přijetí zájem další děti, je možné přihlásit se ještě i během prázdnin! Začátkem července zveřejníme na webových stránkách školy termíny, kdy budu rodičům k dispozici a budou se za mnou moci zastavit. Kapacita je zatím dostatečná. Škola má navíc skvělé vybavení, zázemí a možnosti, od bazénu až po okolí městyse, což je pro výchovu a vzdělávání dětí velmi atraktivní.
Myslím si, že kvalita školy je vždycky o učitelích. Nemusí pracovat v žádném speciálním programu, šikovní a nadšení učitelé mohou učit i na běžné základní škole zajímavě a kvalitně.
Před vyhlášením konkursu jste naši školu navštívila a zajímala jste se o její organizaci. Při srovnání s ostatními školami na první pohled: co u nás nefunguje a v čem naopak je naše škola lepší než ostatní?
S hodnocením bych počkala, až poznám více provoz a seznámím se s personálním obsazením. Chtěla jsem předem školu vidět, protože jsem měla zájem nastoupit tam, kde se mi bude líbit. A zdejší prostředí na mě dýchlo pozitivně, proto jsem se do konkurzu přihlásila.
Přicházíte tedy i s vlastní vizí fungování školy? A o co se budete opírat při jejím naplňování?
Vlastní vizi jsem představila u výběrového řízení, budu se snažit z ní naplnit vše, co půjde. Jsem si vědoma toho, že ne vždy se zdaří vše, co si člověk naplánuje. Ve škole se mi, jako speciálnímu pedagogovi, líbila péče o děti se speciálními vzdělávacími potřebami, je velmi hezky nastavená. Mám navázánu spolupráci s pedagogickou fakultou, ráda bych v ní pokračovala, chtěla bych udělat ze školy fakultní školu, ve které by se zapojili studenti, budoucí pedagogové. Nejen zdejší péče o děti se speciálními vzdělávacími potřebami by pro ně mohla být atraktivní, nabízí se i široké možnosti venkovní výuky, které jsou zvláště v dnešní době žádané.
Další možností je potřeba postarat se i o druhou stranu „křivky“, o nadané děti. Existuje např. projekt, který školí učitele, jak s nadanými dětmi pracovat. Tento projekt se jmenuje Qiido (Nadační fond Qiido – www.qiido.cz), je celorepublikový, a zaměřuje se na vyhledávání nadaných dětí. V rámci výuky navštěvují odborníci mateřské a základní školy a vytipované děti v nich testují. Děje se to v návaznosti na spolupráci s rodiči a pedagogickou poradnou. Pokud se u dítěte prokáže nějaké nadání, starají o školení učitelů, aby uměli s takto nadanými dětmi pracovat a talent rozvíjet. To se týká jakékoliv oblasti. Jde vlastně o podporu opačného pólu, než je nyní všeobecně podporovaná inkluze. I nadané děti mají nárok na individuální vzdělávací plán. Ale často s nimi neumí nikdo pracovat, protože schází metodická podpora.
Možností je dnes opravdu hodně. Je to vždy otázka financí, ale také ochoty, a chuti do něčeho jít. Až se trochu rozkoukám, ráda bych nabídla něco, čím bude škola atraktivní a co v regionu chybí. I když, jak jsem již říkala, ne všechno se musí povést.
Jaké budou tedy Vaše první kroky ve funkci ředitelky?
Podívám se z okna, uvařím si kávu, pokochám se výhledem… Projdu si celou školu, od kotelny až po půdu, abych věděla, co v ní mám. Seznámím se s dokumentací, provozem a tím, jak to ve škole chodí. Ze začátku budu více v roli pozorovatele, až zjistím, co se nabízí, mohu přijít s nějakými novými přístupy.
Jak si přestavujete ideální personální obsazení v naší škole a spolupráci v rámci pedagogického sboru?
Ideálu se těžko dosahuje, i když se o to každý ředitel pokouší. Ideální je, když jsou pedagogové aprobovaní, nadšení a spolupracující. Realita je často samozřejmě někde jinde, je třeba z každého vytáhnout maximum, a pak to dát dohromady, aby vše klapalo. Aby každý dělal, co je mu blízké, a dělal to rád. Škola by měla být příjemným a vstřícným místem pro zaměstnance, děti, rodiče a všechny, kteří s ní mají něco společného.
Co Vy a teambuilding?
Jsme kamarádi. Teambuilding je potřeba připravit ve správnou dobu. Když se povede, je i pro učitele dobrou zkušeností a podporou spolupráce. Pro vedoucího pracovníka nabízí hezký vhled, co v kom je a co může komu svěřit.
Mám ho tedy v plánu, ale určitě ne hned. Nejprve se musím seznámit s lidmi a podle toho případný program přizpůsobit. Mám s tím i praktickou zkušenost a někdy přes počáteční výhrady učitelů bývá ve výsledku přínosem. Takže se uskutečnění nebojím.
Jaké máte zkušenosti s komunikací školy s rodiči žáků? Které příklady z praxe ráda uplatňujete?
Komunikace je základ spolupráce s rodiči. Škola je služba veřejnosti, takže pokud je nějaká poptávka, je na místě se o ní bavit. Měla by fungovat informovanost ze školy směrem ven. Osvědčily se mi tzv. kavárny pro rodiče, což byla plánovaná setkání, kdy mohli rodiče přijít a vedení jim bylo k dispozici, společně se prodiskutovala aktuální témata. Vše probíhalo formou debaty, posezení a sdělení si požadavků ze strany rodičů a také vysvětlení ze strany školy, co v možnostech školy je a co není.
Po nástupu do funkce zvažuji rovněž nějakou dotazníkovou formu směrem k rodičům, abych zjistila situaci: co by ocenili, jaké mají požadavky na školu, s tím, že samozřejmě nemůžeme vyjít vstříc se vším, všem, ve všem a hned.
Školy se často podílejí na kulturním životě v obci. Přeberete stávající model zapojení lomnické školy, nebo budete podporovat spíše inovativní projekty, např. sdílení budovy školy pro mimoškolní akce organizací zaměřených na volný čas dětí a mládeže, příměstské tábory apod.?
Základem je zjistit, jaká by byla od veřejnosti poptávka. A protože máme možnost školu k těmto mimoškolním aktivitám nabídnout, proč ne. Škoda, že škola nevyužila šanci k uspořádání letních doučovacích kempů, na které byla letos vypsána 100% podpora MŠMT, a v rámci kterých by měly děti týden programu a stravování ve škole zdarma, na zapojení už je nyní pozdě. Do budoucna jsou cestou třeba příměstské tábory, kdy škola může rodičům zprostředkovat pomoc i během prázdnin, buď spoluprací s nějakou organizací nebo z vlastních zdrojů.
Je pravda, že učitelé si nemohou dovolenou vybírat během školního roku. Musí ji čerpat o prázdninách. Nicméně pokud by některý učitel měl zájem vzít např. týden příměstského tábora o prázdninách, žádný ředitel by mu neřekl ne, a umožnil by mu vyčerpat si dovolenou v náhradním týdnu i v době výuky. Jde všechno, je to jen otázka domluvy a kompromisu.
Už jste se stačila v Lomnici rozkoukat a najít si něco, co je Vašemu srdci blízké?
Když jsem byla na konkurzu a měla jsem čas do vyhlášení výsledků, sedla jsem do auta a objela si okolí všemi směry. Protože mě zajímá historie, obhlédla jsem všechny místní památky, o kterých jsem si vše přečetla na webových stránkách městyse. Ale úplně rozkoukaná nejsem. Lépe znám okolí Brna jen po Tišnov, ale Lomnici dobře ne. Ale moc se mi tu líbí a na bližší poznávání se těším!
Eliška Vecheta
Další článek: Výroční obyčeje na jaře
Předchozí článek: Vnitřní struktury mě nepřestávají fascinovat