Měl plno plánů, byl snílek, ovšem i neskutečný bojovník

Před lety se k nám do redakce závodních novin v TOS Kuřim naučil se svými fotografiemi přírodních úkazů pravidelně chodit tehdy nesmělý mladík. Rádi jsme jeho snímky zveřejňovali. Stačí se jen podívat do archívu. Po více než třiceti letech mne oslovil Ing. Josef Stryk, radioamatér a kamarád dalšího radioamatéra, ale i milovníka fotoaparátu. Řekl mi, že jeho přítel potřebuje pomoc, a to, dá se říct, veskrze novinářskou. Šlo o to prostě napsat články. Slovo dalo slovo a setkali jsme se. Samozřejmě jsem ho po těch letech nepoznala. Prostě jsme zestárli.

Mohu však říct, že jsem se během půldruhého roku, co jsme měli čest se stýkat, stala součástí neobvyklé skupiny lidí s těžkým zdravotním hendikepem, kteří mnohdy skončili na invalidním vozíku. A to byl i případ ambiciózního, plného plánů do budoucna a neskutečného bojovníka pana Pavla Kadlece. Nejenže mu vadila přeprava vlakem coby pouhého balíku jen proto, že od sedmnácti let trpěl roztroušenou sklerózou, a ač mlád, postupně se přes francouzské hole ocitl až na vozíku pro invalidy.

Byl prostě člověk neustále nespokojený. Ve všem se vyznal. Od roku 2011, kdy převzal vedení organizace Tišnovský vozíčkář v Tišnově, například dokázal k činnosti vyburcovat i tzv. flákače, prostě rebel, který kdysi na rychlé motorce rád brázdil silnice. Nevnímal ani vozík, na němž se musel v poslední době v úzké uličce „bytovkové králíkárny“ pohybovat a kvůli tomu si zlomil obě nohy. Samozřejmě jen díky němu jsou všechny akce organizace fotograficky zdokumentovány na webových stránkách Tišnovského vozíčkáře. Vše se ovšem mohlo uskutečnit jen díky členům výboru celé organizace, např. Evě Šebestové či Miladě Kubíčkové. Jeho posledním bláznivým nápadem však byla údajně účast vozíčkářů na Tišnovské padesátce.

Zejména zásluhou pana Pavla Kadlece jsou v Tišnově nyní označeny silniční přechody pro méně pohyblivé a maminky s kočárky. Jeho zásluhou dnes víme, do kterých prodejen je ve městě bezbariérový vstup. Pan Pavel Kadlec chtěl vytáhnout všechny zdravotně postižené mezi lidi, do města, na akce, aby i oni viděli ty zázraky přírody a okolí vůbec. Proto organizoval vycházky, návštěvy galerií a divadel, besedy a podobně. Bohužel, osud tomu chtěl jinak. Pavlu Kadlecovi byla po léta obětavou souputnicí manželka Soňa, která s ním sdílela dobré i zlé. Zejména jí dnes patří můj obdiv a úcta. Aktivita Pavla Kadlece bude chybět nejen mně. Čest jeho památce.)

Uljana Bráchová

Hlavním sponzorem webové verze pro Listopad 2015: