Myšlenka spolupráce s partnerskými kluby má za cíl především zkvalitnit…
Co může odhalit podoskopické vyšetření
Ráda bych se s vámi rodiči podělila o jednu z dalších zkušeností z mé praxe fyzioterapeuta. Jedná se o problematiku plochých nohou u dětí. Pojem “plochá noha“ je častá diagnóza, kterou vaše dítě při návštěvě ortopeda či pediatra může obdržet, avšak ne vždy tomu tak opravdu musí být. Pokud je dítě vyšetřeno pouze ve statice čili ve stoji, může se chodidlo od pohledu zdát ploché. Musíme však uvážit, že dítě dovede se svým tělem kvalitněji pracovat v dynamice a statika často není průkazná. Skvělou pomůckou pro posouzení skutečného stavu chodidla je podoskop. Na něm lze krásně vidět rozložení zátěže chodidla a případná nestabilita či nerovnováha v zatížení například při stoji na jedné noze nebo ve dřepu. Často se v ordinaci setkávám s tím, že děti nemají aktivní přednoží, to znamená, že není otisknuta palcová a malíková hrana s prsty, značíc, že děti mají většinu váhy na patách. Příčinou může být neadekvátní šířka obuvi, kde prsty nejsou naučeny pracovat, nevnímavost chodidel při chůzi, těžiště výrazněji v zadní části těla nebo asymetrie dolních končetin v rámci růstu. Ve školkách, které navštěvuji v rámci mých vyšetření pro projekt Lokomoce, vnímám jako nejvýraznější problém zvýšenou zátěž chodidel na patách a větší oporu do vnitřní hrany chodidel. Minimalistická obuv poskytující maximální ohebnost a kvalitu pohybu chodidel, popřípadě cvičení naboso mohou být cestou ke zlepšení tohoto stavu. Na fotografiích z nedávného podoskopického vyšetření v naší dětské skupině Lokomoce Tišnov lze vidět otisky chodidel tří dětí od těch nejlepších až po ty méně kvalitní. Stejné vyšetření provedu opět za půl roku, kdy budu výsledky porovnávat a budu moci objektivně posoudit, jak pravidelné cvičení naboso, minimalistická obuv a aktivní cvičení s chodidly podélnou a příčnou klenbu ovlivnilo. Závěrem bych ráda poradila. Nejste-li si diagnózou plochých nohou u Vašeho dítěte zcela jisti, návštěva fyzioterapeuta nikdy není na škodu. Obvyklé řešení formou vložky do bot bývá ze značné části bez efektu. Ta je pouhou pasivní podporou u velmi těžkých deformit nebo je určena pro sportovní obuv, kde je aktivní korekce pro dítě velmi náročná. Skutečným řešením je na prvním místě vždy pohyb, adekvátní obuv a aktivní vnímání chodidel.
Martina Haklová
Další článek: Spoluobčané bez střechy nad hlavou
Předchozí článek: Sběratelka darů moře