Spoluobčané bez střechy nad hlavou

Město Tišnov o problematice bezdomovectví

Bezdomovec není sprosté slovo, zaměstnání ani trestná činnost. Jedná se o stav, ve kterém se nacházejí lidé po celém světě. Benátky, Paříž, New York, Brno, Praha, Ostrava, ale i Blansko, Boskovice, Kuřim – ve všech zmíněných městech žijí lidé bez domova. Ne jinak je tomu u nás v Tišnově.

Bezdomovci byli, jsou a zřejmě budou
S trochou nadsázky můžeme říci, že problematika bezdomovectví je stará jako lidstvo samo. Vždyť již v Bibli se můžeme setkat s prvním případem –  Kain byl dle Starého zákona Hospodinem proklet k tomu, aby se stal bezdomovcem a tulákem.

I v našem městě se lidé žijící bez domova vyskytovali odnepaměti – původní útočiště pro tyto osoby, tehdy zvané chudobinec, se nacházelo u hřbitovní zdi. Později pro tyto účely sloužil městský špitál, tzv. Špitálek poblíž kostela sv. Václava.

Na konci devatenáctého století fungovala jako útulna pro chudé budova č. p. 25 – dnešní Inspiro. V letech 1920–1922 byly postaveny dva domy Na Mlékárně, které podobnému účelu slouží i dnes.

Byty Na Mlékárně – nástroj prevence života bez domova
V domech ve vlastnictví města Na Mlékárně je celkem třicet bytových jednotek. Jejich obyvateli jsou osoby, které mají trvalé bydliště v našem městě, nízký příjem (například invalidní důchod či pobírají dávky pomoci v hmotné nouzi) a sníženou šanci nalézt si bydlení na komerčním trhu. Za toto ubytování jsou nájemníci povinni hradit nájemné. Nájemní smlouva je uzavřena vždy na dobu určitou v souladu s principem – platíš, bydlíš. Město  Tišnov prostřednictvím Odboru sociálních věcí Městského úřadu v Tišnově zajišťuje potřebným nájemníkům dávky cestou zvláštního příjemce.  Probíhá to tak, že dávky namísto dotyčné osoby převezme město. Pracovníci pak na odboru sociálním z částky strhnou poplatky spojené s ubytováním a zbylou část příjmu osobě najednou či po částech vyplatí. Osoby, kterým je tato služba poskytována, nejsou schopny hospodařit se svými prostředky a existuje zde vysoká pravděpodobnost, že pokud by obdrželi peníze standardním způsobem, nezaplatily by nezbytné pohledávky a o bydlení by přišly.

Na Mlékárně našly svůj domov osoby, které by dokázaly jen stěží fungovat v klasických formách ubytování. Město tento způsob žití provozuje jako součást bytové politiky města. Jedná se o nástroj, kterým je aktivně předcházeno tomu, aby se sociálně či psychicky slabé osoby ocitaly bez střechy nad hlavou.

S těmito lidmi Odbor sociálních věcí aktivně pracuje, pokud však i přes veškerou vyvinutou snahu nejsou lidé schopni a ochotni dodržet elementární pravidla soužití v bytovém domě Na Mlékárně, nemohou zůstat. Častým porušením pravidel je, že nájemníci umožňují přebývat v bytě i jiným osobám, které zde zapříčiňují vznik mimořádných událostí, které musí následně řešit policie.

Takhle dopadneš, když se nebudeš učit – nebo ne?
Mnozí z nás se můžou domnívat, že bezdomovci se stávají pouze lidé, kteří vyrůstali v tíživých životních podmínkách, a proto si v dospělosti nedovedli poradit s praktickými otázkami života a ocitli se na ulici. Častým předsudkem vůči těmto lidem bývá také to, že jsou to lidé s velice nízkým či žádným stupněm vzdělání. Bývají tak často používáni jako odstrašující případ. Je však pravda, že k tomu, ocitnout se na ulici, může vést opravdu krátká cesta zapříčiněná jen několika dobře míněnými, ale chybnými rozhodnutími, která může učinit i vzdělaná osoba pocházející ze silného rodinného zázemí.

Není pravda, že lidé žijící bez domova nemají nikoho, kdo by je měl rád a nabídnul jim pomoc. Jejich rodiny jim často obětovaly mnoho sil i  finančních prostředků. Snažily se svého rodinného příslušníka nasměrovat správným směrem, avšak bez úspěchu. Pro tyto osoby je vzpomínka na jejich osobu blízkou, která nyní žije bez domova, velmi bolestná a mnohdy se s touto ztrátou nedokáží vyrovnat po celý život.

Častým důvodem toho, proč není rodina schopna se svým blízkým v domácnosti fungovat, je jeho závislost na alkoholu či jiných drogách, mnohdy v kombinaci s psychiatrickou diagnózou. Ze stejných důvodů není tento člověk schopen života na ubytovně, kde vyžadují abstinenci a bezkonfliktnost.

Častým prvním krůčkem k životu bez domova může být také neuvážená půjčka či úvěr, jehož splácení je nad naše limity. Svízelnou finanční situaci pak lidé často řeší další půjčkou. Začínají se kupit věřitelé, přicházejí dopisy s poslední možností učinit splátku. Pokud člověk v tuto chvíli zvolí vyčkávací taktiku namísto hledání skutečného řešení problému, je jen kousek od momentu, kdy se rozezní zvonek a za dveřmi bude čekat návštěva z exekutorské komory.

Jak se tedy zachovat? Jako ideální rada se samozřejmě nabízí nedostat se do této situace – pečlivě zvážit své možnosti splácení, vzít v potaz možná investiční rizika, číst smlouvy i s tzv. „informacemi pod čarou“, zamyslet se nad tím, co se stane, když nebudu moci splácet. Pakliže se již člověk dostal do situace, kterou finančně nezvládá, nebo ví, že se tento moment nevyhnutelně blíží, je na čase bezodkladně jednat. Přímo v Tišnově je Vám v této situaci připravena podat pomocnou ruku Oblastní charita Tišnov, sídlící na adrese Ráboňova 116, která provádí dluhové poradenství. Všem, kteří se v této situaci ocitnou, může pomoci se sestavením splátkového kalendáře, při komunikaci s věřiteli, mapováním dluhů či návrhem na nařízení, zastavení či odkladem exekuce a insolvence. Poradnu Porta může kontaktovat kdokoli na telefonním čísle 534 008 134.

Samozřejmě jsou i lidé, kteří si bezdomovectví zvolili sami, protože nemají zájem se přizpůsobit životu ve společnosti. Každý člověk má svůj životní příběh a k bezdomovectví může vést mnoho cest.

Být člověkem bez domova není zločin
Osoby bez adresy nelze trestat jen z podstaty, že jsou bez domova, a ani jim nelze nařizovat, kde a jak mají žít. Ovšem i život na ulici má svá pravidla a také lidé takto žijící jsou povinni dodržovat právní normy. Samozřejmě ne všichni bezdomovci zákony dodržují, stejně jako ne všichni řidiči dodržují pravidla silničního provozu. Je ovšem obrovský rozdíl mezi možnostmi vynucení pravidel chování od řidiče vozidla a od člověka, který nemá v životě co ztratit. Mnohdy je jediným, co vlastní, jeho život a igelitová taška s věcmi denní potřeby. Pobyt v nápravném zařízení může představovat spíše dočasné vysvobození nežli trest.

Lidé se mohou pohybovat, kde chtějí, a dělat vše, co není zákonem zakázáno. Jinými slovy, pokud někdo spí na lavičce na náměstí, v parku nebo u nádraží, nedopouští se žádného protiprávního jednání. Jiným případem však mohou být následky jeho chování na místě, například když má kolem sebe rozházené své odpadky, močí, kálí, zvrací nebo požívá alkoholické nápoje tam, kde je to zakázané. Na tyto jevy zákon pamatuje a jsou ze strany policie postihovány.

Pokud někoho pohoršuje chování druhého vůči jemu samotnému či jiným osobám, je otázkou, jak se k této věci postaví. Veřejné pohoršení je postihnutelné, musí být však doloženo svědectvím více osob a zde v mnoha případech nastává problém – každý by chtěl situaci řešit, ale nikomu se nechce svědčit.

Před novelizací zákona o přestupcích byl v účinnosti institut zákazu pobytu osoby na území obce, ve které osoba nemá trvalé bydliště (což je v této  komunitě v Tišnově většina) a páchá na území obce opakovaně vyjmenované druhy přestupků. Tento institut byl v minulosti městskou policií uplatňován a výsledek byl hmatatelný. V novelizované podobě zákona se již tento paragraf nenachází. Bohužel, nebo bohudík? Odpověď by
mohla znít, jak pro koho. Zákonných prostředků je poskromnu. O této problematice se často hovoří, ale řešení není na dohled.

Aktuální situace v Tišnově
V našem městě v současné době Městská policie Tišnov registruje cca devět osob, které je možné označit pojmem bezdomovec. Počet těchto osob se průběžně mění s ohledem na roční období, zdravotní stav a výkon trestu.

Městská policie se snaží cíleně pomáhat těmto jednotlivým osobám. Mnohdy se jedná o nekonečný příběh, ale i malý krok vedoucí ke zlepšení je v této oblasti úspěchem.

Při své práci s bezdomovci se strážníci snaží především zohlednit fakt, že se jedná o lidskou bytost, která má své klady i zápory. Jednání s těmito osobami však často komplikuje vliv alkoholu či drog. Odbor sociálních věcí MěÚ Tišnov a záchranná síť Oblastní charity Tišnov nabízí potřebným materiální pomoc (jedná se o základní potraviny, oblečení, hygienické potřeby). Tyto komodity však poskytují pouze v případě, že se člověk dostal do mimořádné situace. Nejedná se tedy o dlouhodobé zásobování osob, které žijí bez domova a nejsou ochotny spolupracovat na krocích vedoucích ke zlepšení jejich životní situace. I přesto, že je osobám bez domova aktivně nabízena pomoc, jsou mezi nimi tací, kteří o ni nestojí a se svým současným stavem jsou spokojeni. Pokud tito lidé nemají motivaci, nelze je jakkoli nutit, aby svůj životní postoj přehodnotili.

Součást společnosti – ať chceme či nikoliv
Město Tišnov považuje za velice důležité věnovat se prevenci bezdomovectví. Nenabízí tedy pomoc jen samotným lidem bez domova, ale všem osobám, které se ať už svojí vinou či nepřízní osudu ocitly v tíživé situaci a hrozí jim ztráta střechy nad hlavou a tuto situaci chtějí aktivně řešit. Téměř vždy je totiž snazší nepříznivou situaci odvrátit nežli se ocitnout bez domova a teprve poté začít hledat možná řešení. Cesta zpět do společnosti totiž mnohdy bývá velmi složitá.

Příčin bezdomovectví je zpravidla více a z povahy věci mohou být v člověku hluboce zakořeněné a obtížně odstranitelné.

Aby byl u jedince vyřešen problém bezdomovectví,  nestačí mu pouze poskytnout bydlení, je třeba řešit příčinu špatného sociálního fungování člověka. Přístupy lidí k osobám bez domova se diametrálně liší. Někteří jsou pohledem na tyto spoluobčany pohoršeni, jiní je litují. Ať už je náš postoj k této  skupině obyvatel jakýkoli, nezbývá než se se setkáváním s nimi smířit. Není totiž v moci státu, církve ani měst přimět všechny osoby k řádnému životu s číslem popisným.

Kristýna Pekařová, Jiří Sokol, Michal Kudláček