Malá encyklopedie Tišnovska – Osobnosti – Anna Pammrová

Anna Pammrová
* 29. 6. 1860, Kralice nad Oslavou
† 19. 9. 1945, Žďárec

Moravská spisovatelka, překladatelka a svérázná filozofka, jejíž pohled na svět je dnes považován za počátky feminismu a ekologie u nás. Od roku 1899 až do své smrti žila na samotě nad řekou Bobrůvkou nedaleko Žďárce, původně v dřevěném stavení, na jehož místě teprve v roce 1922 nechala postavit zděný domek.

Narodila se v rodině lesníka v myslivně Bažantnice nedaleko Kralic. V šesti letech ji rodiče dali na výchovu do Jasenice k bezdětné kmotře Antonii
Novákové. V patnácti strávila rok zdokonalováním němčiny a praktických dovedností ve Znojmě, od roku 1880 působila ve Vídni jako vychovatelka ve šlechtických rodinách. Začátkem roku 1884 se jí narodila dcera Alma, jejího otce Leopolda Stögera si ovšem odmítla vzít a vrátila se na Moravu. Na nátlak rodičů navázala známost s lesníkem Františkem Krohem – provdala se za něj 1. 6. 1893, když už jejich synu Františkovi byly dva roky. Manželství nefungovalo, a i když byli rozvedeni teprve 16. 1. 1904, osm let nesdíleli společnou domácnost. V roce 1899 se Anna přestěhovala do chalupy na vlastním pozemku nedaleko víckovské myslivny a na tomto osamoceném místě žila až do smrti.

Anna Pammrová se vzdělávala především sama, se svými pěstouny si nerozuměla, což se promítlo do jejího smýšlení i tvorby. Po celý život bojovala s tradičním pojetím ženy jako matky a manželky, usilovala o život v prostředí ekologického a pacifistického feminismu, který by nahradil výhradně mužskou násilnickou civilizaci. Zformulovala si vlastní nábožensko-metafyzickou soustavu, vycházela z tradic indického jogínství i esoteriky a velký důraz kladla na zdravou výživu, zvláště vegetariánství. S lidmi se téměř nestýkala, výjimkou byli sousedé z Havlova či dlouholetý písemný kontakt se spisovatelem Otokarem Březinou.

Některé její práce (překlady Lessinga, stati o stravování či o mateřství) vyšly již za jejího života. V roce 1933 sama vydala dopisy, které jí byly adresovány Otokarem Březinou – tato korespondence je nyní i námětem divadelní hry. Z Anniných děl vydaných posmrtně jmenujme faksimile rukopisu Antieva nebo básnický výbor Divočinu slov mi nech. V roce 1996 vznikla v Tišnově Společnost Anny Pammrové, zabývající se jejím odkazem a úspěšně usilující o zpřístupnění dalších neznámých prací z autorčiny pozůstalosti.