Kalendárium březnových událostí

17. 3. 1927
HERECKY DEBUT MARIE PAVLÍKOVÉ V BRNĚNSKÉM NÁRODNÍM DIVADLE
Ve čtvrtek 17. března 1927 nabídla operetní scéna brněnského Národního divadla na Veveří ulici šestou premiéru sezóny. Na programu bylo představení německého autora Hugo Hirsche a libretisty Arthura Rebnera Rozpustilá Lola, což byla v té době velmi oblíbená opereta, která se hrála poprvé v roce 1919 v Berlíně. Brněnský soubor vedený Oldřichem Novým ji nastudoval v režii Jana Purkrábka, který se sám ujal ztvárnění hlavní mužské postavy soukromníka Emila Koníčka. Jeho ženu Agatu představovala Katuše Fibingrová a v roli dcery Otilie Motejlové se poprvé na prknech Národního divadla Brno objevila tehdy teprve 21letá Marie Pavlíková.

Divadelní profesi si tišnovská rodačka vyvzdorovala přes nepochopení rodičů, toužila však spíše po činohře, případně opeře. Když se po létech mnohdy tajných soukromých studií herectví a zpěvu předvedla divadelním šéfům s árií Jen pro tě štěstí mé tak krásné být se zdá, dostala roli v operetě. Její debut byl úspěšný, protože – jak píše v knize o své tetě Miroslav Pavlík – již o přestávce jí nabídl ředitel František Neumann trvalou  smlouvu na 800 Kč měsíčně, ovšem s povinností oblékat na jevišti vlastní šaty. V operetním souboru vydržela Marie Pavlíková čtyři sezóny, až se v létě 1930 konečně dostala k vysněné činohře. Stalo se tak právě v Brně, přestože zvažovala i odchod do pražského vinohradského divadla. Začala úchvatná kariéra herečky, jejíž stálé angažmá na brněnské scéně trvalo až do roku 1975, přičemž následovala další nezanedbatelná hostování. Ještě s devíti křížky na krku si zahrála v sezóně 1996/97 postavu Adelaide Bruknerové ve známé Kočičí hře Istvána Örkényho.

K nezapomenutelným patří i její trojí účinkování v Divadle Na provázku v tehdy velmi oceňovaných úpravách her Pohádka máje, Liška Bystrouška a Kytice v létech 1977–80. Pohostinsky spolupracovala i se zdejším Karasovým divadlem v roce 1955 ve hře Živnost paní Warrenové. V roce 1966 obdržela Marie Pavlíková titul zasloužilá umělkyně, o dvacet let později se stala čestnou občankou města Tišnova. Zemřela jako nejstarší česká herečka 27. září 2003 ve věku 97 let.

14. 3. 1932
POCHOD HLADU ORGANIZOVANÝ TIŠNOVSKÝMI KOMUNISTY
V roce 1932 vrcholila hospodářská krize a na tišnovském okrese neustále vzrůstalo množství nezaměstnaných – oproti prosinci 1931 se během následujících měsíců jejich počet vyšplhal až téměř na dvojnásobek a bez práce bylo více než 2 200 osob. V pondělí 14. března 1932 se v Tišnově konal výroční trh spojený s trhem dobytčím a v centru města se pohybovalo větší množství osob. Toho využili komunisté a zrealizovali demonstraci, která dostala název hladový pochod a byla uskutečněna za podpory okresní organizace KSČ pod heslem Chceme práci a chléb, čímž měl být režim obviněn z protilidové politiky hladu a bídy.

Již kolem deváté hodiny se pokusil průvod vedený Janem Špičkou a Stanislavem Janků napochodovat od nemocenské pokladny před okresní úřad, tomu ale četnická hlídka zabránila. V menších hloučcích se demonstranti znovu zaktivizovali, až se skupina vedená komunistickým zastupitelem Leopoldem Popkem začala dožadovat povolení vstupu všech nezaměstnaných k úřadu. Tomu nebylo vyhověno a přednosta úřadu upozornil přítomné na nepovolenost shromáždění.

Demonstranti se poté shlukli na silnici mezi soudem a úřadem, až je musel vrchní komisař politické správy Šmerda vyzvat k rozchodu. Vzhledem k neuposlechnutí byli dle oficiální depeše „rozptýleni četnictvem bez použití zbraní“, přičemž tři z nich – Jaroslav Rašovský a Vojtěch Zámeček z Kuřimi a Dominik Juran z Veverské Bítýšky – byli zatčeni a předáni do vazby. Jak ve zprávě moravskému prezidiu sdělil okresní hejtman dr. Jura, v odpoledních hodinách byl již v Tišnově klid, protože i demonstranti se rozešli do svých domovů…

Jeden z organizátorů Jan Špička z Chudčic (1899–1956) patřil k předním komunistickým funkcionářům okresu, za druhé světové války se zapojil do ilegální odbojové činnosti a v roce 1941 byl zatčen za rozšiřování letáků. Na jeho chudčický hrob mu byl v roce 2010 umístěn nápis Trvalou úctu a poděkování za komunistickou angažovanost a za protifašistický odboj. Druhý z vedoucích hladového průvodu, zedník Stanislav Janků, se v květnu 1945 stal místopředsedou tišnovského národního výboru.

Václav Seyfert