Žijí v oborách i ve volné přírodě

Daněk evropský (Dama dama) patří ke krásné čeledi jelenovití (Cervidae) s lopatovitými parohy. Chován je hlavně v oborách, ale vyskytuje se i ve volné přírodě. Daňci se chovají pro jejich výborné maso. Pochází z oblastí Středomoří a Malé Asie. Ze starých písemností se dozvídáme, že za vlády Karla Velikého byli z Francie vysazováni v Porýní. První zmínky o výskytu daňků v českých zemích jsou z roku 1465 na Moravě a v první polovině 16. století se dostali do Čech. Byli chováni v oborách a koncem 19. století byli vypouštěni do volných honiteb. Obývají většinou listnaté i smíšené lesy. Živí se bylinami, travou a plody.

Na začátku podzimní říje samci soupeří o výsadní postavení a přetlačují se parohy. Počátkem léta samice přivádí na svět jediné mládě, kojí je čtyři měsíce. Březost daněl je osm měsíců. Mládě se brzy dokáže postavit na nohy, ale až do stáří několika týdnů většinu času leží. Často se stává kořistí černé zvěře. Celkově lze říci, že veškeré projevy říje, kladení a nasazení paroží jsou ve srovnání s jelení zvěří posunuté o tři týdny. Říje není tak bojovná jako u jelenů.

I na Tišnovsku máme tuto krásnou zvěř. Při toulkách přírodou jsem se setkal krom klasického skvrnitého zbarvení dančí zvěře také s variantou bílou a černou. Všechny jsem zachytil fotoaparátem. Byla tedy vyšlechtěna celá řada barevných forem. Nad Hájek každoročně na jaře chodím fotografovat  srnčí zvěř, která vychází z lesního porostu na louku a pole za soumraku na pastvu. Při jedné návštěvě srnci nepřišli, ale s překvapením vyskočili z lesa dva daňci.

Daněk se ve srovnání s ostatní spárkatou zvěří dokázal adaptovat jak v oborách, tak i ve volné přírodě. Buďme rádi, že se v přírodě ještě s nějakým živým tvorem setkáme. V ČR se daňci loví od 16. srpna do 31. prosince.

Josef Permedla