Nejen Padesátkou živ je tišnovský turista

Tišnovská padesátka není zdaleka jedinou akcí Klubu českých turistů Tišnov. 1. ledna se vždy koná tradiční novoroční vycházka, premiérová jarní neděle naopak patří prvnímu jarnímu výšlapu, jehož se zúčastňuje více než 30 nadšenců, těšících se z konce zimy a nástupu teplejšího počasí. Ubývá bohužel lyžařské turistiky, protože poslední zimy přinášejí málo sněhu. V létě turisté zabezpečují každé prázdniny dva tábornické turnusy v městském zařízení na Brumově. Už od 90. let jezdila skupina členů do Rakouska na cyklistickou cestu kolem Dunaje. Začali s tím čtyři odvážlivci, kteří si první rok vezli veškeré vybavení s sebou v batozích, postupně byl zajištěn doprovodný autobus (někdy dokonce dva), neboť počet cestujících vzrostl na více než 20. Každoroční tradice byla ovšem nyní přerušena, naposledy se výprava uskutečnila v roce 2018.

Zajímavým počínáním je značení turistických cest. Klub má své vlastní značkaře, na úrovni kraje je dokonce Alois Zeman jejich vedoucím, ve zdejším obvodu tenhle post zastává Petr Humpolec ml. Každé tři roky se obnovují značky na všech trasách. Cílem je primárně udržet současný stav tras, občas se ale objeví i nová cesta, jako nedávno ta na Vokounovu vyhlídku. Aby se nová trasa dostala do map, musí ji někdo vymyslet (v tomto případě to byl Miloš Sysel) a nabídnout na ní něco zajímavého (což vyhlídka beze zbytku splňuje). Pak se vše projedná s Klubem českých turistů a dalšími  zainteresovanými složkami, což bývají starostové obcí a majitelé lesů či pozemků, kteří musí vesměs vyslovit s vyznačením cesty souhlas. S Lesy České republiky a obdobnými institucemi mají turisté uzavřeny centrální smlouvy, podle nichž by jim mimo jiné měly být hlášeny všechny závady na značení. Ne vždy se tak stane, nicméně právě nedávno například došlo zavčas upozornění, že u odbočky na Chytálky má být pokácen strom, na němž jsou umístěny směrovky. Obecně mají být příslušné dřeviny káceny vždy až nad značkou, aby bylo značení zachováno.

V posledních desetiletích přibývá soukromých vlastníků, s nimiž může být při značení problém. Značkaři v důchodovém věku sice mají stále pocit, že dělají veřejně prospěšnou věc a že na to všichni musí brát ohled, ale ono už tomu tak dávno není a každý majitel musí souhlasit s tím, že značená cesta povede přes jeho pozemek. Jejich přístup je diametrálně různý, stalo se, že samotný vlastník navrhl, aby cesta vedla přes jeho dvůr, že přece turisté nebudou celé stavení obcházet, jenže o kilometr dál byl jiný zásadně proti a celou vytipovanou trasu tím zrušil. U starších tras se uplatňuje tzv. „výdržné právo“, podle něhož značení, existující více než 8 let, se posuzuje obdobně jako třeba věcné břemeno u staveb. I tak se ale najdou vlastníci, kteří dokonce svévolně značky zamalovávají. I s letitými trasami mohou být nečekané problémy. Boční spojky, označené žlutou barvou („jako děti jsme jim říkali zkratky–zmatky,“ vzpomíná Lojza Zeman) občas zarostou a musí se hledat jiná, často i krkolomná náhradní varianta. Nedávno pro změnu část značené cesty u Březiny zmizela pod hladinou Svratky, protože ve Víru vypouštěli více vody než obvykle a ta asi o deset centimetrů
zaplavila trasu.

Z rostoucího počtu elektrokol nejsou tišnovští turisté příliš nadšeni, ale bude potřeba se s tímto trendem vypořádat. Rozhodně není dobré, když jsou propojeny turistické cesty s cyklotrasami. Boom také prodělává tzv. „nordic walking“, chození s holemi, které má své příznivce i odpůrce. V Čechách už k tomuto účelu dokonce vznikají speciální trasy, které mají vlastní značení v podobě svislých pruhů. Neorganizovanou spontánní turistiku Tišnovští nijak speciálně nesledují, ale na úrovni kraje už je tomu jinak, tam se pro příznivce chození hledají stále nová lákadla – například okruhy, k nimž se dá přijet autem, na jednom místě zaparkovat, projít si trasu a zase se k autu vrátit. Podobně působí i tzv. místní vycházkové či poznávací okruhy, které si obvykle zřizují obce či mikroregiony. Některé z nich zažádají Klub českých turistů o zaevidování v rámci systému, ale nebývá to pravidlem a o jednorázově vzniklé projekty se pak často po letech už vůbec nikdo nestará.

A jaká že místa na Tišnovsku si zdejší turisté nejvíce oblíbili? Sice jsem na tuto otázku zpočátku dostával odpovědi typu „v Tišnově není místo, které bychom neměli rádi“ nebo „já musím hájit úplně všechny trasy“, ale nakonec jsem konkrétní lokace z funkcionářů tišnovského KČT přece jen vydoloval. Takže slyšte: Je to Veselský Chlum, kde je nádherný západ slunce. Jsou to Stanoviska a oblast nad Hájkem, odkud je vidět Sýkoř, a pokud jsou údolí v mlze, má pohled „nad mraky“ úžasné kouzlo. Je to rovněž cesta z Veselí do Brusné, také údolím Bobrůvky nebo krajinou nad Zahradou, které vesměs poskytují osobitá panoramata. A je to taky Trenckova rokle u Skryjí, prostor sice poněkud dobrodružnější, ale se speciální divokou krásou.

Tak se co nejdřív na některá z těchto míst sami vydejte…

Václav Seyfert