Sen o svobodě – Plakáty „něžné“ revoluce 1. 11. – 31. 12. 2019

Pád komunistických režimů v zemích tzv. Východní Evropy provázely od počátku roku 1989 masové demonstrace ve veřejném prostoru na náměstích, v ulicích a centech východoevropských metropolí. Revoluční vlna dospěla po dosažení občanských práv v Polsku a Maďarsku a po pádu Berlínské zdi vedoucí ke sjednocení Německa v závěru roku 1989 konečně i do dosud letargického Československa, jehož občany nedokázal vyburcovat ani tzv. Palachův lednový týden s vodními děly, obrněnými vozy a masovým zatýkáním demonstrantů. Teprve brutální zásah speciálních policejních složek proti pokojné studentské manifestaci v pátek 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze vyburcoval národ k masovým projevům celonárodního občanského protestního hnutí, iniciovaného studenty a herci, z nichž někteří policejnímu zásahu přímo přihlíželi z oken Národního divadla. Následujícího dne studenti a herci vstoupili do stávky s požadavky na vyšetření brutálního zásahu a provedení demokratických změn ve vládě a ve společnosti. V čele hnutí odporu proti stávajícímu komunistickému režimu stanulo v Praze Občanské hnutí, s pobočkami v dalších městech, jehož obdobou byla na Slovensku Verejnosť proti násiliu. Požadavky přechodu od totality k demokracii se zhmotnily v heslech, sloganech, plakátech, bannerech a transparentech, vyráběných „na koleně“ stávkujícími studenty, jimž po boku stanuli profesionální grafici. Vždyť právě Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (a další výtvarné školy po celé republice) byla jedním ze žhavých ohnisek, kde se plakáty rodily pod rukama školní prostory „okupujících“ mladých umělců a grafiků, kteří tu na čas žili, nocovali, tvořili svá revoluční poselství a tiskli je ve školních dílnách.

Vizuálně adresné apelativní symboly ručně psaných a tištěných plakátů a hesel z rukou významných profesionálních umělců i nadaných anonymních tvůrců mají schopnost vrátit nás nyní po třech desetiletích do atmosféry dnů naplněných vzedmutými emocemi a zápasy o návrat občanských práv a demokratických svobod, potlačovaných předtím čtyřicetiletým bezprávným komunistickým režimem. V mrazivých dnech na přelomu listopadu a prosince roku 1989, naplněných našimi nadějemi na svobodnější život v demokratické společnosti, sehrály slogany, plakáty a letáky vylepované v ulicích, obchodních výkladech, městských podchodech, nesené na transparentech demonstrujícími davy a rozšiřované po celé republice stávkujícími studenty a výraznými osobnostmi oficiální i neoficiální kultury, důležitou a nezastupitelnou roli s ohledem na počáteční cenzuru médií, jež byla až do zvratu situace po odstoupení Adamcovy komunistické vlády ovládána lživým diktátem „jedné strany“. Po dosažení základních požadavků na odstoupení Jakešova vedení a rekonstrukci vlády, pověřené přípravou svobodných voleb se pak plakátová protestní vlna proměnila ve volební kampaň za zvolení Václava Havla prezidentem republiky.

Důležitým centrem protestního revolučního hnutí se stala budova výstavní síně Mánes Svazu československých výtvarných umělců na nábřeží Vltavy, kde sídlil tiskový a organizační štáb Občanského fóra. Zde za spoluúčasti grafických designérů v čele Havlovým blízkým přítelem Joskou Skalníkem (do podzimu 1989 vězněným členem Jazzové sekce Svazu hudebníků ČR) se organizovaly výjezdy mluvčích OF, řečníků, herců a studentů do vzdálených krajů a měst, s cílem informovat o dění v Praze celou republiku. Odtud proudily letáky, plakáty a tiskoviny s aktuálními necenzurovanými informacemi k lidem, kteří na ně nedočkavě čekali ve chvílích, kdy byla oficiální média dosud cenzurována a neinformovala o událostech pravdivě.

Výstava představí výběr nejznámějších graficky jedinečných, typograficky silných a kreslířsky vtipných plakátových poselství, sloganů a znaků, včetně reprodukcí dokumentárních fotografií, vydaných Občanským fórem za účelem informovanosti, jež jsou vizuálními ikonami – znameními doby –převratných událostí závěru roku 1989 v tehdejším Československu.

Marta Sylvestrová

Městská knihovna ve spolupráci s Galerií Josefa Jambora