Koroptev z naší přírody postupně mizí

Koroptev z naší přírody postupně mizí

Koroptev polní (Perdix perdix) je silně ohrožený druh v ČR. Málokdy ji dnes spatříme, její stav klesl. V dřívějších dobách byla lovným ptákem a vyskytovala se v milionových počtech.

Koroptev polní je o něco větší než holub. Má silné kulaté tělo, krátký ocas, zakulacená křídla a šedý zobák. Břicho, hrdlo a část hlavy jsou šedé, křídla a ocas do rudohněda. Kohoutek má na břiše kaštanově zbarvenou skvrnu podkovitého tvaru. Mladí ptáci jsou celí hnědí.

Tento druh se rád pohybuje na loukách a v remízcích. Má určité nároky na potravu, na níž je silně závislý. Vyžaduje rozličné krmné rostliny a nejrůznější hmyz. V obdělávané a chemií ošetřované zemědělské krajině nemůže koroptev žít. Naproti tomu přetrvá bez úhony i tu nejtvrdší zimu. Za mrazivé noci se shromáždí všechny koroptve do jediné péřové koule, a tak se ptáci navzájem zahřívají. Tímto způsobem přečkají i silný noční mráz. Toto zimní společenství se rozpadá v předjaří v době toku.

Koroptev hnízdí od dubna do července. Její hnízdo bývá dobře ukryté v husté vegetaci na zemi. Snáší 10 až 15 vajec, na kterých sedí 23 až 25 dnů slepička, kohoutek hlídá v okolí hnízda. Jejich složku potravy tvoří obilná zrna nebo jiné části rostlin a semena, dále pak menší hmyz, který hraje zvláště důležitou roli u mláďat mladších než 10 dnů.

V obhospodařované krajině nenalézají úkryty a jsou vydána na pospas dravým ptákům i savcům. V důsledku chemického boje proti plevelům vymizelo mnoho druhů rostlin, které sloužily koroptvím za potravu a na nichž žily housenky.

Koroptve bylo obtížné na Tišnovsku najít. Podařilo se vyfotit celý pár, ale i dospívající a kuřátko. O budoucnost tohoto krásného ptáka v naší krajině se dnes právem musíme obávat. Uslyšíme ještě jarní čiřikání koroptví „čiřik – čiřik“?

Foto i text Josef Permedla

Další článek:
Předchozí článek: