Učitel a regenschori Benedikt Neumann. Dlouhodobý seriál o čestných občanech města Tišnova – díl 33.

Pomineme-li dva úvodní díly, nejprve jedno zcela všeobecné pojednání o čestných občanech a poté souhrnný přehled všech tišnovských laureátů, předložili jsme našim čtenářům počínaje květnovým číslem ročníku 2016 v tomto seriálu již rovnou třicítku poměrně detailních portrétů osob, které jsou držitelem uvedeného titulu. Do kompletního výčtu nám jich ještě několik zbývá, ale s výjimkou těch nejčerstvějších, jde již téměř vesměs o jména, která zůstávají více či méně „tajemnými“. Existují totiž i čestní občané, o nichž se toho ví velice málo a dohledat jakékoliv podrobnější informace o nich je nesmírně zapeklitým oříškem.

Do této kategorie do jisté míry patří i osobnost, se kterou se pokusíme vás seznámit v tomto čísle, nicméně ve většině budoucích pokračování seriálu zřejmě bude ještě daleko hůře. O kantorovi a řediteli kůru, který je v Kronice města Tišnova mezi držiteli čestného občanství uveden jako druhý v pořadí, se přece jenom ledacos ví.

Benedikt Neumann se narodil v roce 1807 ve Mšeně v Čechách, jeho otec Ignác byl policejní sluha (dle matričního zápisu Polizeidiener). V roce 1839 se v Předklášteří oženil s Eleonorou Klátilovou, dcerou místního postřihovače (Tuchscherer) Karla Klátila a již v zápisu o sňatku je uveden jako učitel. Manželům se postupně narodilo pět synů, nejprve v roce 1840 Bedřich, poté 1844 dvojčata Cyril a Metoděj, v roce 1847 Bohuslav a 1851 Jaromír Vítězslav, který ovšem zemřel již jako maličké dítě.

Další informace o Benediktu Neumannovi obsahuje „Kronika kůru farního chrámu v Tišnově“, která existuje v rukopise pořízeném Jakubem Horákem. V roce 1839 se Neumann v našem městě ujal po svém předchůdci Fabiánu Dundáčkovi správy varhan a řízení kostelního zpěvu. Šlo o vynikajícího hudebníka a také velmi zručného skladatele. Byl opravdu posledním tišnovským kantorem, který zastával současně učitelskou i varhanickou profesi tak, jak bývalo v oněch dobách ve farních školách zvykem, a měl tedy příjmy ze školy i při kostele. Kromě hry na varhany ovládal ještě několik dalších hudebních nástrojů a především byl neúnavným opisovačem not. Jak uvádí citovaná kronika, „dodnes se na tišnovském kůru nachází mnoho skladeb jím vlastnoručně opsaných“. Šlo o díla různých církevních skladatelů, například Johanna Baptista Schiedermayra, Roberta Jana Nepomuka Führera nebo Antonia Diabelliho. V době jeho tišnovského působení se navíc zdejší kostel dočkal nových varhan, které pořídil v roce 1855 místní měšťan František Bílý.

Úctyhodné postavení mezi obyvateli města si ovšem Benedikt Neumann vydobyl především coby kantor, neboť čestné občanství mu bylo v roce 1880 uděleno za zásluhy o tišnovskou vzdělanost, městská kronika doslova uvádí, že se tak stalo „za třicetileté působení učitelské“. Jako učitel je doložen k roku 1846, na odpočinek odešel v roce 1875. Když byla v roce 1852 na místě farní školy zřízena tzv. škola hlavní pro chlapce i děvčata, působil zde Neumann jako její rektor. Škola měla původně dvě třídy, od roku 1861 již tři, o rok později přibyla čtvrtá a v roce 1869 dokonce pátá. Její působiště bylo v budově číslo 21 v dnešní Bezručově ulici (později tu sídlila obecná a měšťanská škola chlapecká), tamtéž žila i Neumannova rodina. V roce 1875 měla škola již 428 žáků, z toho 218 chlapců a 210 děvčat. V souvislosti s tím jen malá odbočka pro zajímavé srovnání: na konci školního roku 2016/17 vykazovaly tišnovské školy na 1. stupni 471 (nám. 28. října) respektive 301 (Smíškova) žáků, počet dětí byl tedy v Neumannových časech i při podstatně menším počtu učitelů prakticky srovnatelný.

V Kronice města Tišnova je uveden s datem 14. 9. 1862 dlouhý zápis týkající se školy, z něhož stojí za to některé pasáže ocitovat jak kvůli jejich obsahu, tak pro – z dnešního pohledu – poněkud úsměvný jazyk tohoto pojednání: „Nadučitel při tišnovské hlavní škole 500 zl. a jeden každý podučitel 300 zl. ročně od obce služné obdrží… Mimová toho služného obec učitelům žádné jiné příjmy aneb dodavky dávati se zavázat nemůže, jenom pro budoucnost, kdyby nynější učitel pan Benedikt Neumann odstoupil aneb zemřel, jeden z stanovených učitelů to obydlí in natura obdrží a též v tom pádě kostelní příjmy jednomu neb druhému učiteli se odevzdají a v potvrzení vejše do jeho služného přičítají; rozumí se, že ty ustanovené služné z obecní kase se vyplatijou…“

Jak ve své práci „Kulturní poměry v městě Tišnově“ napsal v roce 1948 zdejší pedagog a muzikolog PhDr. Aleš Vítek, „… správa města byla po roce 1848 v německých rukou, přesto
i tenkrát se vyskytli uvědomělejší jedinci, zejména mezi drobnějšími měšťany, jimž osvěta, hudba a český zpěv byly potřebou a nutností. … K udržování národního uvědomění přispívali zejména osvícený kněz Josef Fetter, lidumilný lékař Jan Hanuš, kantor a regenschori Blahoslav Neumann a český měšťan Josef Dvořáček.“ Nenechme se zmýlit jiným křestním jménem, Neumann se sám rád podepisoval Blahoslav a ještě poměrně nedávno se ulička směřující vedle Panského domu dolů na Mlýnskou, pojmenovaná na jeho počest, nenazývala Neumannova, nýbrž ulice Blahoslava Neumanna.

Neumann mimo jiné vytvořil pěvecký sbor, s nímž nacvičoval české mše, zpěvy a koledy, přestože měl k dispozici bohatý archiv německých skladeb. Tento pěvecko-hudební spolek se jmenoval Zahrada, a ačkoliv dr. Vítek ve své práci uvádí, že šlo o společnost úředně neregistrovanou, podle historického spolkového rejstříku dostupného na webu byly jeho stanovy schváleny místodržitelstvím 25. 8. 1864, nepřežil však utužení politických poměrů konce desetiletí a z katastru byl v roce 1869 vymazán. Každopádně může být považován za poměrně úspěšný pokus o posílení českého elementu a protiváhu germanizačních snah radnice.

Benedikt Neumann zemřel v roce 1891 ve věku 84 let.

Václav Seyfert

Zdroje:
– Kronika města Tišnova
– Tišnov – příroda-dějiny-památky-lidé, vyd. město Tišnov, 2013
– zápisy z matrik Tišnova a Předklášteří, zprac. Jan Kos
– Kronika kůru farního chrámu v Tišnově, rukopis Jakuba Horáka, zprac.
Jan Kos
– Kulturní poměry v městě Tišnově, autor Aleš Vítek, Tišnovský kulturní
zpravodaj, březen 1973
– Historie Tišnova VI., autor Karel Fic, Tišnov Fotorevue č. 6 – květen 1997
– webová stránka spolky.profitux.cz/t/tisnov/tisnov0.html

Dům č. 21, ve kterém žil a pracoval Benedikt Neumann, v kresbě Karla Formánka pro Kroniku města Tišnova.