Klub přátel výtvarného umění oslavil čtyřicítku

V loňském roce uplynulo 40 let od založení Klubu přátel výtvarného umění v Tišnově. Je to bohatá historie kulturních aktivit, stovky zajímavých výstav, návštěv v ateliérech a také zájezdů za uměním. Ta úspěšná léta jsou také časem k malému bilancování činnosti, která obohatila kulturní život našeho regionu.

Můj zájem o výtvarné umění mě přivedl k myšlence založit také v Tišnově Klub přátel výtvarného umění. A povedlo se. Nově založený klub začal svou činnost ustavující schůzí ve velké zasedací síni tišnovské radnice za účasti doc. dr. A. B. Krále, CSc., vedoucího odboru kultury Brno-venkov. Zájem byl velký, a tak klub získal hned několik desítek členů. U jeho zrodu tehdy stálo několik mých přátel. Např. Karel Formánek, Pavel Mareš, Josef Ondroušek, Karel Pavlík, Václav Borek, Miloš Hendrich, Bohumil Novotný a řada dalších.
Díky pochopení tehdejšího vedení města se mohla uskutečnit první nezapomenutelná klubová výstava akad. malíře Františka Štěpána. Mimořádná také tím, že to byla jeho první životní autorská výstava. A potom následovaly další. Vystavoval zde např. Bedřich Vala, Petr Bortlík, Ladislav Kotas, Karel Formánek nebo rodina Ranných. Součástí výstav byly také slavnostní vernisáže s bohatým kulturním programem. Bylo povzbudivé pro naši další činnost, že na každou výstavu přišlo několik set návštěvníků.

Když byla v roce 1981 postavena nová společenská místnost na sídlišti pod Klucaninou, činnost klubu se přestěhovala tam. A připravovaly se další výstavy. Např. výstava akad. malíře Aloise Lukáška nebo malíře Jaroslava Kotase z Prahy (rodák ze Skaličky) se slavnou vernisáží. Tehdy výstavu uvedl spisovatel Vladimír Thiele, zahrálo Sukovo kvarteto a recitoval zasloužilý umělec Radovan Lukavský, člen Národního divadla v Praze. Protože se mi podařilo navázat přátelství s hercem Miroslavem Horníčkem, stával se i on častým hostem našeho klubu. Vystoupil se svým pořadem Dobře utajené housle v kulturním domě v Hradčanech a s velkým ohlasem se setkaly také jeho slavné „Hovory H“. A nakonec to byla v roce 1983 výstava jeho koláží (výstavu svými obrazy doplnil pražský malíř Adolf Vondra). Na vernisáži se sešlo přes 400 jeho příznivců a přijela i filmová herečka Ela Hálková, emeritní členka ND v Praze. A nutno uvést také to, že Horníček v Tišnově zahajoval i některé naše další výstavy. Např. výstavu Bohumíra Matala (1983), Zdeny
Fibichové (1984) nebo Vladimíra Renčína (1990). Vernisáže se konaly na terase výstavní místnosti za přítomnosti několika stovek návštěvníků, a nejen místních. U příležitosti Horníčkových kulatin vydal KPVU knížku „Miroslavu Horníčkovi s láskou, P. S. S láskou Miroslav Horníček“ od Miroslava Pavlíka.

V roce 1984 zde vystavoval známý protagonista pražského Semaforu Jiří Suchý. Přivezl na vernisáž nejen své bendžo, na které zahrál i v mlhavém počasí, ale také sedm lahví šampusu. Tehdy nebyl v milosti, a tak prohlásil, že na Moravě může vystavovat nejdále v Tišnově. Vystavuje zde také Miloš Nesvadba, člen ND v Praze (1986), který uspořádal v rámci výstavy představení pro děti. Nezapomenutelná byla také výstava významného pražského malíře Josefa Lieslera (1988).

A zcela unikátní pak byla výstava předního slovenského malíře, autora našich bankovek, Albína Brunovského z Bratislavy. Na přátelském posezení v předvečer vernisáže dokonce několik bankovek doplnil o svůj podpis s věnováním. Na vernisáži mystických obrazů s náboženskou tematikou ostravského malíře Ladislava Maria Wagnera (1984) vystoupil známý filmový herec, např. z filmu Král Šumavy, Miroslav Holub. O tuto, stejně tak jako o vernisáž Jiřího Suchého, projevila nebývalý zájem, díky aktivitě některých místních soudruhů, státní bezpečnost. Zabavila nám na udání nahrávky z vernisáže. Ale Dalibor Tikovský, který vernisáže filmoval a nahrával, preventivně upravil kopie nahrávek tak, že z různých rušivých zvuků nebylo poznat, o čem se mluvilo. Dokonce v místním tisku vyšel proti klubu štvavý článek. Naštěstí originální nahrávky z vernisáží zůstaly v našem archivu.

Poslední akcí této výstavní místnosti byla v roce 1991 výstava Antonína Smažila z Bratislavy, rodáka z Vysočiny. Jako monument na památku činnosti klubu na tomto sídlišti zůstala
před místností socha od brněnského sochaře Borka Bayera, kterou zde, díky svým členům, postavil KPVU. V roce 1992 se z této společenské místnosti stala hospoda a klub se přestěhoval do nových prostor na Bezručově ulici. Dalo hodně práce a brigádnických hodin, než zde vznikla výstavní místnost. Také zde se uskutečnila celá řada úspěšných výstav. Připomeňme alespoň některé z nich. Vystavuje zde např. Emilie Hostašová (1992), Karel Krejčí (1993), Miroslav Houra z Ústí nad Labem (1993), Antonín Vojtek (1993), Bohumil Puchýř, Pavel Mareš a další. Na vernisáži vystupuje celá řada významných umělců, např. Bedřich Havlík, Jar. Jánská, Alžběta Horská, Miloš Kročil, Helena Trýbová aj. Výstavy zde také často uváděl Ing. Bedřich Holub.

V roce 1995 však budova v Bezručově ulici byla prodána a všechna naše práce přišla vniveč. Náhradní prostor KPVU získal v Městském kulturním středisku. I když za stísněných podmínek, činnost klubu pokračovala dál. Vystavuje zde mladá brněnská výtvarnice Luisa Nováková, Dagmar Dorovská, Mojmír Medej aj. S velkým ohlasem se setkala výstava Sonnyho Halase. Dne 9. listopadu 1996 byl otevřen nově zrekonstruovaný Jamborův dům a na něm se objevila cedulka „Výstavní síň KPVU“. Konečně jsme získali důstojné výstavní prostory a výstavní činnost mohla pokračovat. Připomeňme alespoň výstavu Heleny Puchýřové, Marie Ondrové, Oldřicha Eichlera nebo tehdy teprve sedmnáctileté talentované malířky Petry Sedláčkové (dnes provdaná Tatíčková, úspěšná výtvarnice a ilustrátorka dětských knížek). Na vernisážích výstav často vystupovali členové Karasova
divadla, hrálo kvarteto Aleše Smíška. Výstavní aktivity KPVU měly velkou podporu našeho příznivce a historika umění doc. dr. A. B. Krále. Jednou dokonce zahájil výstavu, přestože byl v důsledku úmrtí jistého politika vyhlášen zákaz konání kulturních akcí. Vernisáž byla plná lidí a všichni si považovali, že se vernisáž konala. Byla to taková malá manifestace.

pokračování v dalším čísle Tišnovských novin

Miroslav Pavlík, předseda KPVU

Foto: archiv KPVU