17. listopad 1989

1989

Petr Kvíčala

V průběhu osmdesátých let jsem z iniciativy známého antikomunistického aktivisty a disidenta Petra Cibulky zařídil ve svém ateliéru v Lomničce

utajenou tiskařskou a knihařskou dílnu. Lisy a řezačky se tak mísily v jednom prostoru s malířskými stojany a s obrazy. Podomácku vyrobená jednoduchá množící zařízení schopná vyprodukovat z jedné propsané cyklostylové blány až čtyřicet pět kopií byla ovšem zazděna v dutině zdi. Ta se vytahovala, až když byla některá ze zakázaných knih, zpravodaje VONSu (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných) či INFOCHu (Informace o Chartě 77) přepsána na zmíněné cyklostylové blány a na celou noc byli sezváni ti nejbližší a důvěryhodní přátelé, aby spolupracovali na tisku zmíněných textů. Dnes je nepředstavitelné, že kromě zmíněných časopisů a například knih Solženicynových, Orwellových, Havlových a dalších jsme s přáteli vydávali i Franze Kafku, Milana Kunderu či básníka Jana Skácela. Nad ránem jsem cyklostylová rozmnožovací zařízení opět zazdil a začal jsem publikace amatérským způsobem vyvazovat. Kvůli lepšímu utajení dílny jsem na přání přátel z disentu nemohl podepsat Chartu 77. A tehdy mě to dost mrzelo.

17. listopadu roku 1989 jsem měl spolu s Pavlem Rudolfem vernisáž výstavy

na hradě Sovinec na Bruntálsku u fotografa Jindřicha Štreita. Výstavu nám zahajoval teoretik umění Jiří Valoch. Po vernisáži jsme chvíli debatovali, kdy to u nás konečně „praskne“. Byl jsem v odhadu sice nejblíž, a přece daleko. Hádal jsem, že do měsíce do dvou. V noci, po návratu domů, jsem už byl nalepen na Hlasu Ameriky a Rádiu Svobodná Evropa. Další den jsem běžel za svými tišnovskými přáteli s nadšením a s výzvou k okamžité aktivizaci Tišnováků. Naplánovány jsem měl nejprve noční nápisy v nádražním podchodu a po domech a silnicích. Přátelé mě mírnili a události dostaly rychle jiný spád. Disidentský charakter všech dosavadních protirežimních aktivit se proměnil v celospolečenskou vzpouru proti komunistickému režimu ovládanému sovětským Ruskem.

Během několika dnů se i v Tišnově uspořádala velká demonstrace

na náměstí před radnicí. Tehdejší vedení města po několika smířlivějších projevech a výzvou k uváženému chování bez násilí či jiných excesů vyzvalo, aby někdo z demonstrujících promluvil ke shromážděným občanům. Tak jsem se odhodlal vyjít na balkon radnice, abych promluvil. V předcházejících projevech svolovalo komunistické vedení města k jistým korekcím dosavadního způsobu řízení společnosti či města. To mě opravdu štvalo. Nevěděl jsem, co řeknu, vzal jsem si mikrofon a vtom mě to napadlo a začal jsem hovořit: „Víte, vzpomněl jsem si teď na úryvek textu z knihy Jana Škutiny ‚Tak jsem tady s tím vápnem, pane Werichu‘. Autor v ní zmiňuje hospodský rozhovor u piva ohledně možností léčení napadených ovocných stromů jakousi nemocí či parazitem. Rozhovor se vlekl, měl několik řečníků zastávajících různé postupy. Pak se do něj vložil zkušený zahradník: ‚Takový strom se musí uříznout a zasadit nový‘.“ (volná parafráze). Můj krátký projev vyvolal nadšenou odezvu.

A krátký čas nato jsme s dalšími aktivními lidmi založili Občanské fórum v Tišnově, kam nám po čase vpašovala StB jednoho pracovníka. Občané města se měnili každým dnem. Bylo úžasné, že během mého moderování shromáždění občanů v sokolovně na mě zavolala nějaká paní z obecenstva, která pracovala na poště: „Pane Kvíčalo, máte odposlouchávaný telefon!“ To mě sice nepřekvapilo, ale uvědomil jsem si, že by si to pár dní předtím nikdo nedovolil.

Moje vzpomínky na listopad 1989

Mgr. Karel Švábenský

V pátek 17. listopadu 1989 odpoledne jsem cestoval s manželkou a dvěma tehdy hodně mladými dcerami na svatbu mého synovce až na severovýchodní cíp Moravy. K televizi a zprávám jsem se dostal až v neděli večer, tehdejší Televizní noviny krátce a tendenčně informovaly o demonstraci na Albertově, v neděli by zřejmě ve zprávách nebylo vůbec nic, nebýt informace o smrti studenta Šmída (nakonec se ukázala nepravdivou). Okamžitě jsem začal pátrat po zprávách z jiných pramenů, spojil jsem se s přáteli PhMr. Janem Modrákem a Karlem Smolkou (se kterými jsme v předchozím létě podepsali petici Několik slov) a společně jsme sbírali střípky zpráv, ale také přemýšleli, jak jednat, jak pomoci. V týdnu od 20. listopadu se začala formovat skupinka, která se scházela u Aleše Jeřábka na Družstevní ul. Byl v ní určitě p. Křenek, který nosil informace z Prahy, že se na Kladně formují Lidové milice a chystají se zasáhnout silou, že se podobně připravuje armáda. Z dnešního pohledu se to jeví možná ne tak vážné, ale my jsme žili v době, kdy pro nás bylo nepředstavitelné, že by se komunistický režim vzdal své moci, aniž by učinil všechny možné kroky pro jeho zachování. Situace pro něj se však postupně stávala neúnosnou, masové demonstrace na Letenské pláni v Praze začala přenášet televize a generální stávka v pondělí 27. listopadu, které se zúčastnila drtivá většina českého i slovenského národa, byla tím pověstným hřebíčkem do rakve komunistů. V Tišnově se zástupci takovýchto skupinek nakonec spojili v jakýsi přípravný výbor pod hlavičkou Občanského fóra. Velkou roli zde hrál Ing. Petr Fruhwirt, PhMr. Jan Modrák, vzpomenout musím i na Laďu Opatrného. Tito zástupci pak začali jednat s tehdejším vedením města o přípravě změn v Tišnově. Je však třeba říci, že přes podobné události v jiných socialistických zemích nebyla u nás připravena žádná promyšlená strategie, že vše probíhalo překotně až chaoticky, čehož využívala v té době stále funkční StB k infiltraci svých lidí do nově vznikajících uskupení, přípravných výborů, k čemuž došlo nakonec i v Tišnově. Tento překotný vývoj vedl samozřejmě k řadě kroků, které s odstupem času můžeme hodnotit jako neuvážené, ba špatné. Jednou z chyb bylo jistě zachování komunistické strany včetně nepotrestání hlavních viníků. Politická moc byla sice předána, totéž se ale nedá říci o moci ekonomické. Velmi dlouho trvaly potřebné legislativní změny. Nadšení lidí ze změny tak postupně vyprchalo, zejména když byli posléze odhalováni spekulanti, kteří využili rychle nabytou moc ve svůj prospěch. Opatrovnický ochranitelský komunistický model státu pak přetrval v myslích mnohých lidí natolik, že opět začali dávat přednost těm stranám, které tuto roli státu upřednostňují před osobní svobodou jednotlivce. A to je moje největší zklamání po listopadu 1989.

Občanské fórum před 28 lety

Petr Fruhwirt

Přenesme se do časů roku 1989 a vybavme si jeho listopadovou atmosféru. Pád berlínské zdi, svatořečení Anežky České, studenty, Albertov, násilí, policii, založení OF, jeho neformální hlavu Václava Havla. Demonstrace v různých částech republiky, vyhlášení stávky 27. listopadu, náladu plnou nadějí na svobodu a demokratický stát, bez vůdčí role strany KSČ, STB, ale i obavy z možných represí.

Občanské fórum v Tišnově založili občané, kteří se před tím potkávali pouze na ulici, zdravili se, někdy i spolu hovořili. OF bylo ve spojení s koordinačním centrem, zdrojem svých rad a námětů na řešení místních i státních problémů společnosti léta vytvářených socialistickým režimem. Členy OF mohli být i komunisté, ale ne závodní a uliční organizace KSČ jako celek a osoby odpovědné za stalinistický systém teroru a násilí. 25. listopadu se konala demonstrace na Letenské pláni v Praze, kde tři čtvrtě milionu lidí dalo jasně najevo své i naše rozhodnutí žít v demokracii, vytvářet tržní ekonomiku a patřit do svobodného světa.

OF v Tišnově do stávky 27. listopadu nezasahovalo. Vznikalo. I tak se vytvářely hloučky lidí po městě, před radnicí, ozývalo se troubení klaksonů. Tváře vážné i radostné, ale i váhavé a snad i s troškou strachu. Podaří se? V Tišnově se vytvořila skupina lidí, kteří chtěli pracovat a věnovat svůj čas politické i hospodářské změně v naší zemi. Byl jsem přítomný na téměř všech jednáních Občanského fóra v Tišnově, z jejichž zápisů jsem si dovolil čerpat.

Jedno z prvních jednání řídil Ing. Vašíček. Mluvčími OF se stal dr. Smolka, Ing. Závišek, pan Opatrný, paní Bednářová, pan Josef Sysel, Mgr. Švábenský, Ing. Jirásek i další Tišnováci. Například pan Viktorin zaslal telegram proti porušování lidských práv v Rumunsku. Pan Josef Sysel jednal s MěNV Tišnov o odstranění pomníku Klementa Gottwalda u ZDŠ Smíškova. MěNV Tišnov odmítl. Do redakční rady novin v Tišnově byli za OF doplněni Ing. Závišek, pí Juncová, Petr Kvíčala, PhMr. Modrák. OF trvalo na přejmenování některých ulic v Tišnově a zajímalo se o rozsah demolic prováděných v Porta coeli. Na veřejné schůzi Občanské fórum 19. prosince 1989 seznámilo přítomné občany s postojem představitelů města k požadavkům OF. Dalšího jednání u kulatého stolu se účastnil Mgr. Švábenský, Ing. Fruhwirt, JUDr. Schnur, dr. Smolka, Josef Sysel a Ing. Závišek. Předmětem byly změny v politickém složení rady, pléna MěNV a ONV.

OF polikliniky v Tišnově jednalo 3. ledna 1990 o problému lůžkové kapacity nemocnice, spádové oblasti, o Dětské ozdravovně v Tišnově 2. Na jednom z dalších setkání s občany byl přítomen ředitel rozhlasu Brno pan Hoffman. Jeho zpráva o situaci v současném SSSR a v komunistických stranách potvrdila, že období jejich panování se blíží ke konci a že je třeba k jejímu ukončení občansky přispívat. Zástupci stávkových výborů OF v závodech a podnicích na Tišnovsku se sešli 11. ledna 1990. Za OF v Tišnově řídil jednání Ing. Vejrosta. Velmi povzbudivý byl tehdy velký počet účastníků: Modeta, ZvŠ Tišnov 2, Potraviny 06-03, OPOS Tišnov, Brněnské papírny, STS, UD Dolní Rožínka, Stavební podnik, Nemocnice Tišnov, poliklinika, kamenolom, Autoservis, ČSD, VDUP, TOROZ Tišnov, ČSČK, Kniha, TOS Kuřim, SOUZ Tišnov. Všichni nebo skoro všichni byli připraveni na změnu politických poměrů, ve svých podnicích i ve státu.

Aktuální otázkou se stalo i posouzení práce komise pro životní prostředí tehdejšího vedení a racionální využívání zdrojů v okrese Brno. Projektové podklady byly totiž zpracovány již v roce 1987, ale nikdo s nimi vážně nepracoval a výsledek proto nebyl žádný.

Na 17. ledna 1990 ONV svolal jednání do Porta coeli a pokračovalo se v debatách o významu areálu, kterého se účastnilo i OF. Mohli jsme tedy téhož dne na shromáždění občanů v sokolovně oznámit, že během posledních dnů byl urychleně a dodatečně proveden stavebněhistorický průzkum objektů navržených k demolici a stanoven jejich konečný rozsah vzhledem k historické hodnotě Porta coeli. Do té doby bylo spíše v zájmu budovy v areálu kláštera zdemolovat. Zástupci MěNV byli na tomto shromáždění v tišnovské sokolovně přítomni. 25. ledna 1990 následoval kulatý stůl mezi OF, politickými stranami a MěNV. Tišnov včetně několika okolních obcí měl asi 12 200 občanů, z toho 8 000 nad 18 let. V plénu MěNV bylo 105 poslanců, z toho 51 % členů KSČ. Strany Národní fronty se přiznaly, že svůj program neplnily. OF požadovalo, aby v novém plénu bylo 60 % nestraníků. S tím KSČ nesouhlasila. Rozvinula se debata o budoucnosti města, jeho postavení ve správním uspořádání po politických změnách ve státě.

V únoru 8., 13., 19., 27. na svých radách a u dalších kulatých stolů se OF zabývalo otázkou soudců z lidu, prokuratury a výběrem vhodných kandidátů OF do rady pléna MěNV. Také se otevřela otázka výstavby Vírského vodovodu, jeho trasy a významu pro krajinu i občany. Na začátku března Občanské fórum představilo své úvahy o znovuvytvoření okresu Tišnov, zlepšení ekologické situace, zdravotnictví, podpoře spolků, školství, soukromého podnikání, odpadového hospodářství. 6. března se jednalo o návrhu kandidátů OF na doplnění rady MěNV. 7. března se konala veřejná schůze s programem volby. Volba proběhla pod řízením MěNV, byla nezákonná, a proto byla vyhlášena 21. března 1990 další, která byla platná. V radě z dřívější doby zůstali p. Knecht, pí Vacová, p. Plachetka, pí Matulková. Na návrhy OF, které byly přijaty, se novými členy stali: PhMr. Modrák, Ing. Svoboda, Ing. Fruhwirt, dále byli zvoleni Ing. Jůza, p. Veselý, p. Kočka, Ing. Sendlerová, Ing. Humpolec, Ing. Frýbová. Výčet další činnosti Občanského fóra v Tišnově po těchto volbách by byl ještě velmi rozsáhlý. Činnost OF v Tišnově těmito volbami neskončila. Pokračovala až do parlamentních. Postupně realizovala některé ze svých požadavků přes zástupce v Občanské demokratické straně. OF v Tišnově i v celém státě trpělivou a vytrvalou snahou svých členů, pracovitých a obětavých lidí dosáhla demokratických změn. Doufám, že jsem čtenářům naznačil atmosféru polistopadové doby v našem městě, a jsem přesvědčen, že demokracie je nejlepším způsobem vlády.