Téma měsíce -Tišnov město sportu

Název dnešního tématu rozhodně není jen bezobsažným sloganem, kterým bychom chtěli našemu povídání dodat větší popularitu. Jsme přesvědčeni, že od chvíle, kdy se stal sport společenským fenoménem, zaujímal v historii Tišnova vždy významné místo a svoje postavení si bezesporu udržuje dodnes. Se svou aktuální činností průběžně seznamují čtenáře Tišnovských novin po celý rok samotné sportovní kluby, proto jsme materiály pro tuto část čísla pojali poněkud jinak. Přečtete si o sportovcích z Tišnova a okolí, kteří se dostali – nebo také nedostali – až na olympijské hry, dozvíte se o tom, že tišnovskou kapitolu lze nalézt i ve sportovní kariéře kapitánky letošních mistryň světa v hokejbalu, v materiálu Víta Šnévajse najdete rady pro rekreační běžce a v připojené anketě hovoří o svém vztahu ke sportu náhodně oslovení tišnovští občané. Přejeme příjemné čtení…

připravila redakce TN

Běhání na Tišnovsku

Běháte? Ptáte se snad, proč byste měli? Zajímavá otázka! Každý za tím vidí něco jiného. Někteří pot, dřinu, nebo dokonce ztrátu času. Jiní, k nimž patřím i já, radost z pohybu v přírodě a čistou hlavu. Pokud pocházíte z Tišnova a blízkého okolí, nabízí se vám nepřeberné množství možností a směrů, kterými můžete vyrazit. Pro začínající běžce není ideálnější profil než pohodlná cyklostezka podél břehu Svratky. Ať už vyběhnete směrem na Brno, kde můžete trénink proložit cvičením na novém workoutovém hřišti v Březině, nebo zvolíte opačný směr proti proudu řeky, neuděláte chybu a kilometry budou pěkně přibývat. Sami uvidíte, že vám za několik týdnů nebude stačit doběhnout do vedlejší vesnice a začnete trasu prodlužovat. Jen opatrně! Nezačínejte zbrkle a vyklusávejte pěkně pomalu. Rychlost se dostaví sama a bude vám odměnou za trpělivé cupitání v pomalém tempu, za které se určitě nemusíte stydět. Pro ty, kteří přece jen preferují sport o samotě, doporučuji vyběhnout v časných ranních hodinách. Jen málo co se může rovnat rannímu tichu, pohledu na vycházející slunce, stoupající páru nad řekou a návalu energie, který vás po celý zbytek dne zaplaví.

Nevydrží vám to dlouho. Jakmile si osvojíte běh kolem říčního koryta, začnete přirozeně pokukovat po okolních kopcích. A že jich kolem Tišnova je! Sami uznejte, že kromě pěšinek křižujících Klucaninu a Květnici vzhlížíte ke vzdálenějším kopcům. Na Stanoviska se cyklostezkou přes Železné vydá i začátečník. Na Veselský chlum vás zavede dobře značená cesta po žluté turistické značce a výhledy, které se vám otevřou, nikde nekoupíte. Na Pasník se vydejte přímo vzhůru po zelené, nebo pozvolna kolem řeky Loučky a pak prudkým výstupem na hřeben.

Pokud zrovna na kopce nejste, nezoufejte. Z Tišnova do Dolních Louček a zpět zaběhnete pohodlnou desítku kolem řeky, delší výklus do Lomnice si naplánujte údolím Besénku a do Veverské Bítýšky a zpět nakroužíte pěkný půlmaraton. Když už budete v Bítýšce zkuste najít modrou turistickou a cestou zpátky ochutnat potěšení jménem Sokolí. Tento nenápadný hřebínek vás za vynaloženou energii bohatě odmění.

Až poznáte většinu z místních cest a pěšinek, možná některé z vás popadne potřeba běhat společně s přáteli, drobně se špičkovat, vzájemně porovnávat své cíle a výkony. Čeká vás první závod!

Vít Šnévajs

Foto: Vít Šnévajs

KAPITÁNKA MISTRYŇ SVĚTA HRÁVALA ZA TIŠNOV

Začátkem letošního června se v Pardubicích konalo mistrovství světa v hokejbalu mužů i žen. Ženská reprezentace České republiky na této akci vybojovala mistrovský titul finálovým vítězstvím nad Spojenými státy 4:3 po prodloužení. K tomuto vynikajícímu úspěchu přivedla české ženy jako kapitánka 30-letá hráčka pražské Slavie Michaela Rullová, která před zhruba 15 lety strávila plné čtyři sezóny také v tišnovském „dresu“ … ovšem jako tenistka.

Michaela Rullová je z Prostějova a narodila se ve stejném roce jako Lucie Šafářová, která u nás této tenisové generaci od žákovských let suverénně vládla. Míša byla na jižní Moravě hned za ní a v rámci republiky patřila do první desítky. Už ve 14 letech měla výkonnost zhruba na úrovni divize dospělých, takže se v roce 2001 objevila formou hostování v tenisovém týmu SKT Tišnov a protože spokojenost s touto spoluprací byla oboustranná, vydržela ve zdejších barvách až do konce roku 2004. Poté přestoupila na druhý konec republiky do Hrádku nad Nisou a za tamní klub ještě nedávno aktivně hrávala druhou tenisovou ligu.

Na rozdíl od všech svých vrstevnic, které byly od útlého dětství vedeny jednostranně jen k tenisu a byly hýčkány jako umělé skleníkové květinky, působila Míša už na první pohled úplně jinak – měla očividně přirozený talent prakticky k jakémukoliv sportu a tuhle všestrannost brzy nechala rozvinout do nevídané šíře. O třešničce na dortu její hokejbalové kariéry jsme se zmínili hned v úvodu, ale ona má za sebou i účast na světovém šampionátu či medaili z letní univerziády ve florbalu a k tomu všemu hraje také ženský lední hokej, naposledy doma za LHK Jestřábi Prostějov, ale před tím v Blansku za HC Cherokees v nejvyšší domácí ženské lize. Rozdíl mezi těmito třemi „svými“ sporty popisuje trefně takto: „Kdo se nebojí a umí bruslit, hraje hokej. Kdo se nebojí, ale neumí bruslit, hraje hokejbal, a kdo se bojí a ještě k tomu neumí bruslit, hraje florbal.“

Michaela Rullová ovšem žije sportem navíc profesně – vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 2013 obhájila diplomovou práci na téma „Tenis na vozíku jako motivace v životě handicapovaného sportovce“, a to už měla za sebou i studium na Pedagogické fakultě téže školy. Dnes pracuje jako učitelka v regionu, odkud pochází, ale její záběr je i na pedagogickém poli daleko širší, o čemž svědčí její odpověď na otázku, jak bude trávit letošní prázdniny: „Skoro 14 dní se budu jako trenérka věnovat klukům na hokejbalovém kempu talentované mládeže, dva týdny pořádám tenisovo-florbalový kemp pro děti ve věku 5 až 14 let, který má již několikaletou tradici. V práci, tedy ve škole, jsem dostala za úkol uskutečnit historicky první týdenní sportovní tábor. Dalších 5 dní se budu individuálně věnovat jedné malé tenistce z Anglie, no a těch pár dní, co mi zbyde, budu makat sama na sobě.“

Pierre de Coubertin by měl jistě radost a rádi vzpomínají i bývalí kolegové z tišnovského tenisu.

Václav Seyfert, redaktor TN

TIŠNOVÁCI A SPOL. POD PĚTI KRUHY

Nepochybným vrcholem každého sportovce je bezesporu účast na olympijských hrách. Z Tišnova se aktivním zápolením pod pěti spojenými kruhy mohou až dosud – symbolicky řečeno – pochlubit tři pánové, z nichž o dvou jsme shodou okolností v letošním ročníku Tišnovských novin již psali.

V lednovém čísle jsme si připomínali kulaté šedesátiny basketbalisty Vlastimila Havlíka, který je dosud posledním v tříčlenné řadě tišnovských olympioniků. Startoval na hrách v Moskvě v roce 1980, kde tehdejší československý tým skončil na devátém místě. Hned o měsíc později došlo na stránkách našeho listu také na Jana Richtera, hokejového brankáře, který byl naopak v historii tím úplně prvním a stále ještě zůstává jediným Tišnovákem, který kdy startoval na zimní olympiádě. Stalo se tak v Oslu v roce 1952 a medaile byla tehdy doslova na dosah ruky, jenže v boji o bronz naše reprezentace podlehla Švédsku 3:5 a bylo z toho nakonec nepopulární čtvrté místo. Jediným, který se z olympijských her vrátil i s cenným kovem, byl tedy volejbalista František Sokol. V roce 1968 obsadila naše reprezentace „odbíjenkářů“ (jak se tenkrát tomuto sportu říkalo) v Mexiku třetí příčku a vybojovala bronz. Stejně jako Jan Richter ale jediný tišnovský olympijský medailista už bohužel není mezi námi…

V uvedených případech šlo vesměs o zástupce kolektivních her a podobně tomu bylo i v případě většiny olympioniků z blízkého tišnovského okolí. Zlatou medailí z fotbalového turnaje v Moskvě 1980 se může pyšnit čebínský František Štambachr, útočný levý záložník s mnoha reprezentačními starty. Z Kuřimi pocházel další volejbalista Vladimír Petlák; ten byl Sokolovým spoluhráčem v Mexiku a stihl pak ještě i hry v Mnichově (1972-5.místo) a v Montrealu (1976-6.místo). Zajímavé je, že i Jan Richter měl v Oslu 1952 spoluhráče z našeho regionu: útočník Slavomír Bartoň se narodil v Lipůvce a v roce 1945 maturoval na tišnovském gymnáziu. Také on si přidal účast ještě na další zimní olympiádě v Cortině v roce 1956; tam ale naši skončili neslavně až pátí, když ve finálové skupině porazili pouze Němce. Svého olympionika mají i Malhostovice, je jím veslař Vojtěch Caska, který startoval pod pěti kruhy rovněž dvakrát. V Montrealu 1976 obsadil šestou příčku ve dvojkách bez kormidelníka, jeho parťákem v lodi byl otec pozdější olympijské vítězky ve skifu Miroslav Knapek. V Moskvě o čtyři roky později pak skončila čtyřka bez kormidelníka ve složení Caska-Prudil-Neštický-Zapletal dokonce čtvrtá.

Nepochybné tišnovské kořeny má účastník olympiád v Londýně 2012 a v Rio de Janeiru 2016, cyklista Jan Bárta. Právě jeho dědeček Jaroslav Bárta totiž objevil v roce 1972 se svým psem Luxíkem na Květnici rozsáhlé krasové útvary, později nazvané Králova jeskyně. Jan Bárta skončil v Londýně v silničním závodě na 75. místě, vloni v Riu tutéž disciplínu nedokončil, ale v časovce, na kterou je specialistou, byl patnáctý.

Za zmínku stojí i příběhy sportovců, kterým olympiáda unikla doslova o chloupek. Sportovní gymnastka Jana Šikulová z Hradčan byla v roce 2006 dokonce vicemistryní Evropy ve cvičení na bradlech, ale nominace na olympijské hry ji bohužel nikdy nepotkala. Hned třikrát po sobě (2004, 2008 a 2012) dostaly pro jediné místo v soutěži jednotlivkyň přednost její kolegyně a soupeřky Jana Komrsková, Kateřina Marešová či Kristýna Pálešová. Podobná je i dávná historie ruského legionáře Františka Bloudka z Lomničky. Jak ještě nedávno vzpomínala jeho dcera Zdena Havlová, byl její tatínek v roce 1924 druhým nejlepším československým závodníkem v moderním pětiboji a až do konce života jej velice mrzelo, že do nominace na pařížskou olympiádu se tehdy místo něj dostal po boku toho nejlepšího až třetí v pořadí; konkrétně nás reprezentovali Karel Tůma a Jindřich Lepiere.

Přes všechno výše řečené, má ale i naše město držitele zlaté olympijské medaile. Lékařem našich slavných hokejistů na olympiádě v Naganu 1998 byl totiž MUDr. Zdeněk Ziegelbauer, který v Tišnově žil, sám tu také hrával hokej a v roce 1969 maturoval na zdejším gymnáziu. A protože na rozdíl od světových šampionátů jsou pod pěti kruhy odměňováni vedle sportovců i členové jejich realizačních týmů, může se zlatem z Nagana pyšnit i on.

Václav Seyfert, redaktor TN

Jak sportují Tišnováci -ANKETA

 Kristýna Kellerová, 10 let

Baví mě běhat a gymnastika. Na tu začnu chodit teď v páté, ale už od čtvrté trénuju.

Tomáš Strnad, Lukáš Dvořák, 14 let

Hrajeme fotbal za AFK Tišnov, starší žáci, pomáháme i dorostu.

Šimon Magyar, 17 let

Dřív jsem chodil do Kuřimi na plavání, ale teď toho mám hodně do školy, tak už moc nesportuji. Ale občas chodím třeba nahoru na stezku si zaběhat nebo na to workoutové hřiště.

žena, 25 let

Vztah ke sportu mám pozitivní, ale tak všeho s mírou, možná tak maximálně kolo nebo koně.

Lenka Kellerová, mezi 40 až 50 lety

Chodím do Fit 4 Fun, jako skoro všichni v Tišnově – na H.E.A.T a na nějaké posilovací hodiny, a jezdím na kole.

muž, 41 let

Nevěnuji se sportu, protože na to nemám čas, ale měl bych se věnovat… Chodím sem tam tady do posilovny, do sokolovny za panem Gregušem, ale to spíš v zimě, když není práce venku. Díval jsem se, že tady je nějaké nové wellness centrum, ale nějak mě nezaujalo, co nabízí. Možná bych uvítal, aby tady bylo víc možností. Třeba můj zaměstnavatel mi dal jako benefit nějakou multisport kartu, ale tady v Tišnově vyloženě se dá asi jít jen do toho novýho wellness centra, ale jinak tady žádný jiný možnosti využití nejsou. Za to město nemůže, ale je to škoda.

Pavel Adamčík, 46 let

Běhám se psem, jezdím na kole, všechno možné dělám. Ale nic závodně, ničemu se nevěnuji jako individuálně. Hrál jsem s klukem tenis, jenomže jsme chodili na Smíškovu, teď tam dělají něco jiného, tak tam teď nemůžeme. Jo, na kolečkové brusle ještě a to venčení psa je ideální, to je vůbec to nejlepší běhat se psem. Ještě jsem zapomněl na plavání a v zimě kluziště by bylo ideální. Na to nové na Smíškové se těším.

paní Dvořáková, 47 let

Žádný sport neprovozuji, úplně hrozně špatný mám vztah ke sportu. Chodím na jógu, ale třeba teď přes léto ne… Nejsem moc sportovní člověk.

pan Klíč, 70 let

Jediným sportem je pro mě chůze a plavání, nic jiného. Obojí soukromě, já totiž nemám rád organizovaný sport.