Z JINÉHO SVĚTA DO BÝVALÉHO OVČÍNA

Zajímavým počinům občas pomůže na svět náhoda. Zdeňku Jílkovi ze společnosti Art Periscope se počátkem letošního června po omluvě jednoho z pozvaných hostí dostala do rukou vstupenka na zahajovací koncert festivalu Concentus Moraviae v bazilice kláštera Porta coeli, která po skončení hudební produkce umožňovala jejímu majiteli i účast na slavnostním „rautu“. Ten probíhal v prostorách bývalého klášterního ovčína a v něm stačila už jen malá chvilka, aby si výše jmenovaný organizátor mnoha výtvarných výstav uvědomil, že objevil úžasné místo pro uspořádání své další akce, na kterou se teď můžeme těšit ve dnech 15. až 17. září.

Ovčín má rozměry 50 x 15 metrů, jde tedy o příležitostnou galerii nebývalé velikosti, která si přímo říká o to, aby byla naplněna výtvory s potenciálem zobrazit se něčím podobně „velikým“ i do duší jejích návštěvníků. Logicky proto padla volba na cyklus obrazů břeclavského umělce Antonína Vojtka nazvaný Odjinud. Jedná se o sérii šedesáti abstraktních děl velikosti většinou 1 x 1 metr, ale i větších (bezmála 1,5 x 1,5 m), které vznikly během krátkého období roku 2014 pod vlivem autorova nočního spirituálního prožitku, zřejmě vyvolaného právě probíhající nemocí. Svůj prožitek Antonín Vojtek následně zaznamenal nejen výtvarnými prostředky, ale také slovem či verši (a své místo tu má i hudba) v knize téhož názvu, kde jsou otištěny reprodukce obrazů cyklu. Může však zmenšená verze obrazů působit ze stránek knihy stejnou silou jako originál v prostoru galerie? „Je pravdou, cítíte-li, že reprodukce v knize jsou jen chabou náhražkou reality,“ říká samotný autor. „Sledoval jsem ve velkých prostorách galerie v Břeclavi diváky, jak u obrazů zůstávali stát v jakémsi ,svatém poblouznění’ či méně expresivně řečeno ,okouzlení‘. Pro malíře je to obrovská radost a zadostiučinění vidět, že divák je přinucen se zastavit a být ,vtažen’ dovnitř obrazu. Abstraktní tvorba to má o to obtížnější, že působí více na lidi poučené a na lidi citlivé.“

Pro  období následující po výstavě se bohužel prozatím předpokládá, že ovčín bude využíván jako sklad dřeva z klášterních lesů. Na otázku, není-li škoda, že má výhledově sloužit jinému účelu než umělecké prezentaci, nám Antonín Vojtek odpověděl obšírněji: „Na budovu bývalého ovčína jsem se byl osobně podívat. Jeho velikost je impozantní. Budu ovšem hovořit sám za sebe. Za prvé: je pravda, že v současném ,drsném’ a komerčním světě je správné dát možnost lidem žít kulturou a všemi silami prosazovat citlivost a humánnost člověka, neboť je to protiváha násilí a tvrdému racionálnímu světu. Za druhé: moje obrazy, celý cyklus, vznikly ze tmy jiného světa. Cyklus Odjinud se touto výstavou vrací do velkého prostoru, odkud vyšel. A ještě za třetí: tento prostor je v kraji s bohatou kulturní, výtvarnou tradicí a navíc v duchovním areálu kláštera. Přímo se nabízí možnost využít a investovat do tohoto kulturního dědictví.“

V knize Odjinud jsou kromě současných prací zveřejněny i starší malířovy obrazy z období, kdy se vedle obvyklé krajinomalby zabýval i abstraktními náměty. Mezi tvorbou „před prožitkem“ a „po něm“ lze vysledovat zřejmou souvislost. Dá se to tedy vyložit i tak, že onen prožitek vlastně jen „otevřel“ či „zesílil“ něco, co v tvůrci bylo potenciálně obsaženo či skryto už před ním? „Tato otázka je v podstatě již sama odpovědí. Je tomu skutečně tak. Můj prožitek jen pootevřel další zákoutí inspirace a invence. Malíř potřebuje jakési prozření, aby neustrnul v manýře, která se vkrádá k umělci, zvláště tehdy když se chce tvorbou uživit. A je špatné a pro kumštýře zničující, když podlehne pokušení podbízet se a být bohatý. Nelituji, že jsem se vydal cestou snů a vizí, na cestu nového hledání. Je to osvěžující a obohacující. Je to pocit, jako bych se znovu narodil.“

Jak jste se mohli dočíst už výše, nechybí v knize Odjinud ani hudba. Každý obraz z cyklu je totiž doprovázen notovým zápisem krátkého melodického motivu, který podle svého pocitu z příslušného výtvarného artefaktu složil a zapsal Jaroslav Krček, vedoucí pražského souboru Musica Bohemica. Není škoda, že tuto „zvukovou část“ jednotlivých děl nelze prezentovat i při výstavě, aby bylo možno celou kolekci vnímat opravdu všemi smysly? „Malířství a hudba mají k sobě blíže, než by se na první pohled zdálo. Ač nejsem hudebník, hudba mě obklopuje a při hudbě tvořím. Neodsuzuji žádný žánr kvalitní hudby. Chápu i extravagantní hudební ,výlevy’, protože i taková hudba se nachází tam, odkud jsem čerpal své vize. Jsou to již desítky let, kdy jsem snil o tom, aby byl každý abstraktní obraz ozvučen. Realita s finančními výlohami mě odradila… Pokusili jsme se zeptat znalce, jak hudba pana Krčka vlastně zní. Odpověď hudebníka byla zajímavá. Nad některými motivy a notovým záznamem se pozastavil a řekl: ‚To se snad ani nedá zahrát.‘ Na vernisáži v Praze se pokoušel mladý houslista zahrát notový záznam, ale bylo zjevné, že se mu ten motiv hrál velmi těžce. Obrazy pro vnímavého člověka zní, i když nahlas nevyluzují tóny. Já tu hudbu slyším.“

Obrazy Antonína Vojtka budou sice zřejmou osou připravované výstavy, která byla pojmenována Z jiného světa, ovšem nezůstanou v prostorách ovčína osamoceny. Expozice bude doplněna velkoplošnými tapisériemi Milady Kollárové a také pracemi uměleckého kováře Pavla Tasovského. V neděli 17. září bude akce završena programem, na němž vystoupí zpěvák a cimbalista Roman Veverka se svým Modrým cimbálem („lidové moderně, moderní lidově“) a bude také pokřtěn kalendář společnosti Art Periscope na rok 2018, nazvaný Tišnov mezi staletími.

Na závěr dejme slovo ještě jednou Antonínu Vojtkovi: „Téměř půl století mě Vysočina láká. Stal jsem se obdivovatelem krajiny a města Tišnova. V jeho okolí jsem vedl různé kurzy pro výtvarníky. Seznámení s panem Zdeňkem Jílkem upevnilo moje přátelství k tomuto kraji. Patří mu můj obdiv a dík. O tuto výstavu se zasloužil především on.“

Vzhledem k tomu, že akce organizačně a finančně převyšuje možnosti společnosti Art Periscope, bude realizována formou spolupráce s Městským kulturním střediskem, městem Tišnov, obcí Předklášteří a za pomoci dalších sponzorů. Ostatní podrobnosti se dozvíte na plakátech a pozvánkách.

Václav Seyfert, redaktor TN

Antonín Vojtek v areálu Porta coeli ve společnosti pořadatele akce Zdeňka Jílka (vpravo) a správce kláštera Ing. Jiřího Chrásta (vlevo). Foto: Jitka Vojtková