ZÁVODY MOTOCYKLŮ V TIŠNOVĚ

Jde trochu o zavádějící název článku, ale vzhledem k tomu, že již není mnoho pamětníků, kteří na tyto závody chodili, pokusím se přiblížit dobu, kdy se i v Tišnově pořádaly rychlostní motocyklové a automobilové závody. Na ně jsem s rodiči chodil a mám je v dobré paměti, i když jsem byl ještě v předadolescentním věku, a podělím se s vámi o své vzpomínky. První závod se konal v roce 1955 a následovaly ještě tři ročníky. Závodní okruh se jel částečně ulicemi města se startem na ulici Brněnská v místě, kde ústí ulice Na Rybníčku. Tam bylo depo závodních strojů. Jezdilo se proti směru hodinových ručiček, tzn. směrem k Humpolce. U samoobsluhy potravin se odbočilo vlevo (tehdy tam ještě nebylo sídliště, ale hospodářský dvůr), dále směrem pod viadukty na starý most přes Svratku, který byl mezi rodinným domkem a jatkami Steinhauser, těsně kolem penzionu Červený mlýn na hlavní silnici, která byla nová (obchvat Tišnova), pokračovalo se směrem na Hradčany a odbočilo se u stanice Hasičského a záchranného sboru zpět do Tišnova k místu startu a cíle. Jezdilo se na patnáct kol, jak automobily, tak motocykly. V sobotu byl trénink, v neděli závod, obojí s velkým počtem diváků. Povrch silnice byl stejný jako nyní, zčásti kostky, zbytek asfalt s tím rozdílem, že kostky byly v lepším stavu než nyní. Tento závod byl mistrovstvím krajů Ostrava, Olomouc, Zlín a Brno, a to ve třídách 125, 175, 250 a 350 ccm se značkami Jawa, ČZ, Norton a Walter + automobily. Délka jednoho okruhu byla 3 360 metrů. Pořadatelem byl okresní automotoklub v Tišnově (tehdy okresní město), zastřešené organizací Svazarm. Z dnešního úhlu pohledu to byl pravěk závodění, ale všechno je otázkou vývoje. S časovým odstupem mě fascinuje odvaha a entuziasmus tehdejších závodníků a organizátorů. Závodilo se s menším či větším úspěchem bez sponzorů, na podomácku upravených sériových strojích, a časy byly na  úroveň tehdejší techniky velice slušné, po přepočtu činila průměrná rychlost těsně přes sto kilometrů za hodinu! Úpravy většinou sestávaly z přetryskování karburátoru s větším difuzérem, tedy karburátoru z motoru většího obsahu, otevřeným sáním, snížením hlavy (zvýšení kompresního poměru) a vyleštění kanálů. Vliv úprav na výkon byl subjektivní, protože se neměřil a neladil na brzdě jako nyní, a každý závodník jej posoudil až jízdou. S přihlédnutím k povrchu, technice, úpravám, pneumatikám a výkonnostní třídě se dá říct, že to byly heroické výkony. Jezdilo se samozřejmě na sériových úzkých univerzálních pneumatikách a většina jezdců na závodních strojích odjela také domů. Pokud zapršelo, tak každý motorkář dobře ví, jak se jede po kostkách. Voda s prachem vytvoří emulzi, která je mimořádně kluzká, což trvá tak dlouho, dokud se tato vrstva nesmyje. Samozřejmě docházelo i k haváriím, ale bez fatálních konců. Tehdy se jezdilo více závodů, a to skoro v každém okresním městě. Okruh v Rosicích (také tehdy okresní město) se provozoval mnohem delší dobu. V šedesátých letech se začala každoročně jezdit Rally Vysočina jako mistrovství republiky v automobilových soutěžích s centrem v Tišnově za účasti naší absolutní jezdecké špičky. I tato disciplína po třiceti šesti ročnících skončila. Honza Vlach, který byl tahounem této akce, bohužel nemá stejně zaníceného nástupce. Tolik letmá vzpomínka na závody v Tišnově. Při pohledu na staré fotografie to vypadá komicky, ale tak to prostě bylo. Samozřejmě by se dalo napsat mnohem více, ale jako připomenutí pro pamětníky i nepamětníky je to snad postačující.
Jaroslav Jebáček
Foto: Vítěz třídy 250 ccm v roce 1956 Jaroslav Nečas z Rosic, archiv Jaroslava Nečase