Podzimní tah

Žije nejen v našich lesích, ale i v parcích na Tišnovsku. Můžeme ho spatřit také na stromech na starém hřbitově, kde někdy vychovává svá mláďata. Jedná se o holuba hřivnáče (Columba palumbus) z řádu měkkozobých. Na podzim odlétá na zimoviště do Pyrenejí. K nám se zase vrací na jaře v březnu nebo dubnu. Někteří ptáci zde ale také přezimují. Žije na území Evropy, Asie a severní Afriky.
Proč se zmiňujeme zrovna o holubu hřivnáči? Často se stává, že si ho lidé pletou s hrdličkou. Je to velký druh holuba, váží až kolem půl kilogramu a původně obýval jen poklidné lesní oblasti. Časy se mění a přizpůsobil se lidské přítomnosti, začal se usazovat v blízkosti našich sídel. Dnes se s ním setkáte i v hustší zástavbě, dokonce i v panelových sídlištích. Ve městech tak můžeme slyšet roztoužené houkání samce hřivnáče. Čile cupitá okolo samice a významně se klaní. Přitom rozvírá vějířovitě ocas a tlumeně houká „grú ru“. Toto houkání slyšíme i při toulkách po lesích. Aniž ho vidíme, slyšíme jeho mohutné pohyby křídel, když nás z dálky spatří. Jeho plachost je stále přirozenou vlastností.
Živí se výhradně rostlinami. Na jaře převážně lístky jetele a bylin, květy, pupeny dřevin a zasetým zrním na polích. V létě a na podzim se jeho potrava skládá především z obilí, hrachu, semen a plodů různých dřevin, semen šišek, plevelů, ale i žaludů. Neopovrhuje sladkými plody, jako jsou třešně.
Jednoduché hnízdo si staví na stromech. Ve snůšce jsou pravidelně dvě vejce, která střídavě zahřívají oba rodiče. Oba také krmí mláďata. Hnízdí vícekrát v roce od dubna do srpna a je vždy připraven snést náhradní snůšku, přijde-li předchozí nazmar. Mladí hřivnáči se od starších liší na první pohled tím, že postrádají bílý kolárek na krku, který je spolu s bílými příčnými pruhy na křídlech charakteristickým znamením holuba. Celkové zbarvení je převážně šedé. Dožívá se dvanácti let. Po vyhnízdění se rodiny shromažďují do hejn, která později táhnou do zimovišť.
Divoký holub hřivnáč se loví většinou na podzim. Je ovšem velmi ostražitý, což vyžaduje velkou šikovnost a opatrnost lovce nebo fotografa. Je to holub snadno určitelný podle bílé skvrny – korálku na krku a bílého zrcátka v křídlech. Takové znaky nemá žádný z našich holubů. Přizpůsobil se civilizaci, a není problém ho dnes spatřit i v centru Tišnova.

Josef Permedla
Foto: Josef Permedla