K příležitosti nedožitých sedmdesáti let chystáme v Galerii Jamborův dům výstavu…
Fotografie skomírá! Tradice, či paskvil?
Poznatky a okolnosti přetechnizovaného světa nás vedou k zamyšlení, zda fotografie má svůj smysl v pravé podstatě slova psaní světlem. Již dnes vidíme na každém kroku nepřesnosti v netradičním způsobu zobrazování světla pomocí optiky na záznamové médium. Dříve film, dnes nábojově vázaný prvek citlivý ke světlu, který pochází z vesmírných teleskopů, které zaznamenávaly obraz na dlouhé expozice dalekých končin vesmíru. Ptejme se sami sebe, kde je tradice. Již vymizela! Ve smyslovém způsobu vnímání barev a všeho, co k tomu patří od nepaměti. Divme se, světe, zda má vůbec tento průběh smysl. Ale vše se děje přirozenou cestou, která je již od počátku světa vyřčena. Neklesejme proto na mysli. Přesto si uvědomme, že dosáhnutí takzvané dokonalosti vůbec není zřejmé. Netřeba pátrat, kde je zakopaný pes. I dnes je tomu stejně jako v minulosti. Budoucnost je jistá, netřeba pátrat, zda se fotografie vůbec vytratí. Snímání se stalo velkým byznysem. Vymýšlí se stále takzvaně dokonalejší stroje, které se do roka a do dne můžou dáti do muzea. Dříve fotografické přístroje držely svoji úroveň. Dnes je tomu již jinak. Rozpomeň se, člověče, na to. Myšlenka záznamu světla. Záleží, co je zaznamenáno. Vkládejme do obrazu vše dobré, co je v nás. Což znamená uvědomění si kompozice. Fotografie dnes dostává jiný rozměr, vrací se snad tradice? Ano, lidstvo se jednoho krásného dne, věřme–nevěřme, rozpomene. A začnou se opět vyrábět kvalitní přístroje bez honby za penězi. Podstatou věci je jeden kvalitní přístroj s dobrou a kvalitní optikou. Kvalita je nade vše! Dnes se fotografie propočítává pomocí počítače v binárním kódu nul a jedniček. Dříve se fotografovalo s citem. Dnes si chce stále někdo dokazovat, jak je úžasný, bezchybný. Fotografie se vylepšuje pomocí retuše. Například způsob odstraňování velkých břich. Dříve se natáčelo podle pravidel portrétní ateliérové práce. Je důležité si důkladně promyslet, co tvoří kompozici, a nerozptylovat se vnějším okolím. Dnes mají lidé možnost nekonečného množství snímků. Dříve si musel fotograf důkladně rozmyslet správnost kompozice a expozice, neboť fotografický materiál byl velmi vzácný.
Petr Feifer
Další článek: Jak to chodí v Sokole
Předchozí článek: Na Spravedlnosti – druhé setkání s Richardem