Tišnovské tóny na vinylu (… a nejen na něm) – 3. část

V úvodní části cyklu jsme uvedli, že nejstarším tišnovským muzikantem zastoupeným v oblasti populární hudby na oficiálních gramofonových deskách je zřejmě Josef Růžička. Neměli jsme pravdu a dnes je tedy třeba toto tvrzení opravit. Ještě o čtyři roky starší byl totiž Jiří Daneš (1934–2014, vlastním jménem Jiří Darmopil) – skladatel, aranžér, dirigent, hráč na trombón, vibrafon, akordeon či bicí. Rodák ze Zlína se stal Tišnovákem již v útlém dětství, jeho tatínek byl profesí soudce a do Tišnova se i s rodinou přistěhoval právě v souvislosti se svým povoláním. Jiří – ještě jako Darmopil (příjmení si změnil až při svatbě) – maturoval na tišnovském gymnáziu v roce 1952 ve třídě profesora Jaromíra Hejla, jeho spolužáky byli například Antonín Franke, Petr Fruhwirt nebo Věra Medunová-Kostelecká. Už v době středoškolských studií spolupracoval s místním Meli-Big Benem, poté absolvoval obor bicích nástrojů na brněnské konzervatoři a skladbu na JAMU a občas v těch časech hostoval v řadách Orchestru Karasova divadla. Koncem 50. let vedl 17členný studentský orchestr v dixielandovém obsazení se smyčcovou sekcí (zasedal v ní mimo jiné i Jan Beránek), v létech 1961–66 byl aktivní jako hudební redaktor brněnského rozhlasu a jeho taneční orchestr patřil mezi kmenová rozhlasová tělesa. Po působení v zahraničním angažmá odešel do Kanady, kde žil od roku 1969 a kde zanechal svoji stopu jako hudební pedagog.
V roce 1965 vydal Supraphon dvě malé desky přímo pod Danešovým jménem. Na první z nich je na titulní straně skladba Jaroslava Humpolíka Večerní romance v podání Tanečního orchestru Jiřího Daneše a stranu B tvoří písnička autorské dvojice Daneš–Vrbka Měsíc pobledlý, kterou zpívá Zbyšek Pantůček a doprovázející soubor je označen jako Big beatová skupina Jiřího Daneše. Stejný název má i kapela účinkující na druhém singlu, který tvoří instrumentální skladby Frasquita (autor Humpolík) a Prostá melodie (autor Daneš) s výraznou kytarou Jaroslava Klepáče. V jiném řazení byly dvě z těchto skladeb zařazeny i na exportní verze malých desek, pro sovětský „trh“ například na společném EP s písničkami Midnight a I Saw Lindy Yesterday pražské skupiny Mefisto. Na některých dalších deskách je Jiří Daneš zastoupen jako skladatel (jde například o skladbu Pachanga na singlu skupiny Jonika Quintet, Stopy v písku na exportním EP Comba Gustava Broma z roku 1963 či instrumentálku uvedenou na vývozním singlu pro „Východ“ jako Скачки – což je v originále Velká pardubická rovněž s Bromovým orchestrem) nebo jako aranžér a dirigent (na výběrové desce Music From The Air 3 z roku 1967 se to týká skladby švýcarského skladatele Paula Burkharda O Mein Papa v podání orchestru Studio Brno). Pro rozhlas byly nahrány ještě další Danešovy skladby, které se na gramodeskách neobjevily, např. Hlubokým kaňonem, Hodinář a kohout, Úsvit, Ztracená písnička a další.
V hudebních žánrech, které v tomto seriálu mapujeme, zanechal svoji stopu rovněž klavírista Eduard Spáčil (*1950) ze Štěpánovic, který jinak působí převážně v oblasti tzv. vážné hudby. Absolvent brněnské konzervatoře a pražské AMU se v určité fázi své hudební dráhy začal intenzivně věnovat i kompozici elektroakustické hudby a od září 2013 znovu působí na plzeňské konzervatoři, kde vyučuje hru na elektronické klávesové nástroje a další předměty související s elektronickou hudbou. Především je ale jedním z důležitých členů a dlouhou dobu i vedoucím souboru Barok Jazz Kvintet, resp. Kvartet, který se již od roku 1975 cíleně zabývá propojováním prvků jazzu a artificiální hudby. Název této formace byl uváděn v několika různých jazykových transkripcích, také například jako Barock Jazz Kvintet (Kvartet) nebo Baroque Jazz Quintet (Quartet) a občas byl zkracován iniciálami BJQ. V roce 1981 vydalo souboru malou desku vydavatelství Panton v rámci edice Mini jazz klub; kvintet v obsazení Jiří Hlaváč – klarinet, basklarinet, Štěpán Žilka – flétna (další člen s tišnovskými kořeny; jeho maminka pochází z Předklášteří), Eduard Spáčil – klavír, František Uhlíř – kontrabas a Ivan Dominák – bicí na ni zařadil skladby Suite pour flute et piano francouzského skladatele Clauda Bollinga a Dvě drobnosti z pera Františka Uhlíře. O tři roky později vydal Panton skupině i LP desku s názvem Současnost a jazz se skladbami Václava Kučery Science Fiction a Horizons, které na straně B doplňují Trojkoncert pro hoboj, klarinet, fagot, dvoje bicí a smyčce Alexeje Frieda a Swinging Music polského autora Kazimierze Serockého. V obsazení kvintetu vystřídal Štěpána Žilku hobojista Jan Adamus, na desce ovšem hraje také Slovenský komorní orchestr řízený Bohdanem Warchalem, americký trumpetista Ted Curson a spousta dalších hostů.
V roce 1992 vyšlo souboru u firmy Edy‘s Record CD s názvem Direct Journey, na němž stálou původní trojici Hlaváč–Spáčil–Uhlíř doplnili v obsazení kvintetu bubeník Milan Vitoch a flétnista Jaroslav Šolc. Vedle vlastních skladeb členů BJQ a trojice titulů z pera oblíbeného Clauda Bollinga se na albu objevují mimo jiné i tři kousky od jazzového pianisty Dava Brubecka a úprava Bachova Preludia C dur. Tatáž společnost pak o osm let později vydala už jen čtyřčlennému BJQ (bez Jana Hlaváče) album Baroque Jazz Quartet & Guests. Na něm jsou vedle nezbytného Bollinga pro změnu také skladby George Gershwina (Fascinating Rhythm, Somebody Loves Me, Someone To Watch Over Me), Leonarda Bernsteina (Suita z West Side Story) nebo Hommage à Vivaldi členů souboru. Ještě  Hlaváčovou účastí však péčí HAMU vyšlo téhož roku i CD Post scriptum 2000, které obsahuje vesměs skladby současných českých autorů napsané přímo pro BJQ. Vedle samotného Hlaváče (Cesta králů II, Sólo pro starou paní) jsou zde jako skladatelé zastoupeni Jan Klusák (Shaking Pears), Ivan Kurz (Pokušení), Ivana Loudová (Kytička pro Emanuela) a Jiří Teml (Metamorfózy).
Také Baro(c)k Jazz Quintet má mnohem více skladeb uloženo v rozhlasovém archivu než na gramodeskách; ze čtyřiceti, které jsou dostupné v internetové databázi, jmenujme dvě Spáčilovy: Jen ona nikde (1987) a třídílné Hrátky s Barok Jazz Quintetem (1983). V roce 1986 byla v plzeňském rozhlase natočena v autorské sólové interpretaci také Spáčilova elektroakustická skladba pro syntezátor Hledání světla, o rok později pak i jeho Poéma na texty Sergeje Jesenina. Zpívají v ní Lilka Ročáková a Mirka Křivánková, hovoří Alfréd Strejček a Eva Jakoubková.
Ačkoliv jsme před prázdninami slibovali, že v tomto čísle budou Tišnovské tóny na vinylu již dokončeny, zbylo nám ke zveřejnění ještě příliš velké množství materiálu, a proto se s povídáním o gramofonových i jiných nahrávkách tišnovských hudebníků sejdeme za měsíc přece jen ještě jednou.
Dokončení příště

Václav Seyfert, redaktor TN
Foto: Jiří Daneš u vibrafonu na koncertě Melodie z celého světa, Tišnov 20. listopadu 1954 (foto z archivu Orchestru Karasova divadla)

Inzerce