Městské kulturní středisko, Tišnov, Mlýnská 152 Vyhlašuje výběrové řízení na…
Dlouhodobý seriál o čestných občanech města Tišnova – díl 5. 8: Alois Jirásek a Manifest českých spisovatelů
Čestným občanstvím nebyli v minulých časech odměňováni pouze tišnovští rodáci nebo osobnosti, které měly nějakým jiným způsobem s naším městem cosi společného, ale také všeobecně uznávané persony české kultury či představitelé státu, jimž chtěla tišnovská radnice vyjádřit svoji úctu. Takovými byli například oba první prezidenti Československa Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš, nicméně ještě před nimi obdržel jako celkově osmý v pořadí tento titul spisovatel Alois Jirásek, od jehož narození uplyne letos 23. srpna sto šedesát pět let.
Ve druhé části našeho seriálu jsme otiskli přehlednou tabulku všech dosavadních čestných občanů města Tišnova a v ní byla i kolonka „důvod udělení“. V případě Aloise Jiráska se v příslušném sloupci objevilo znění „za projev spisovatelů z 30. 5. 1917“, což je formulace převzatá z materiálu PhDr. Karla Fice, zveřejněného v roce 1996 v čísle 3–4 vlastivědného čtvrtletníku Tišnovsko. Spíše než se tu rozepisovat o Jiráskově životě a jeho rozsáhlém literárním díle bude tedy užitečné onen důvod udělení blíže vysvětlit a poněkud upřesnit.
Zmiňovaného 30. května roku 1917 začínala první schůze XXII. zasedání Poslanecké sněmovny Říšské rady, tedy parlamentu Rakouského císařství a Předlitavska, který během probíhající války nebyl několik let vůbec svoláván a učinil tak až nový císař Karel I. v době, kdy se již začínaly rýsovat separatistické tendence neněmeckých národností. Říšská rada měla celkem 473 poslanců (dalších 43 mandátů zůstalo neobsazeno), z toho 96 míst zaujímali Češi. Necelé dva týdny před zahájením jednání, konkrétně 17. 5. 1917, byl českým poslancům parlamentu adresován Manifest českých spisovatelů, což bylo první domácí veřejné prohlášení za první světové války, které požadovalo sebeurčení českého národa. Manifest podepsalo 222 českých spisovatelů, novinářů a vědců, kteří v něm vyzvali české poslance, aby přestali být loajální k Rakousku-Uhersku a buď podporovali práva českého národa na vlastní stát, nebo odstoupili z Říšské rady. Spolu s autorem prohlášení Jaroslavem Kvapilem, tehdejším ředitelem činohry Národního divadla (i on se mimochodem stal čestným občanem Tišnova, ovšem až po druhé světové válce, o čemž zase někdy později), stál v čele tohoto hnutí právě Alois Jirásek.
Hlavní části textu manifestu, z něhož nakonec vycházelo i státoprávní prohlášení Českého svazu, přednesené na úvod zasedání Říšské rady jeho předsedou, agrárníkem Františkem Staňkem, znějí takto:
Českému poselstvu na říšské radě!
Obracíme se k Vám, pánové, ve velké době našeho národního života, v době, za niž všichni budeme odpovídati celým staletím. Obracíme se k Vám, k poselstvu českého lidu, dobře vědouce, že my čeští spisovatelé, osobnosti v našem životě veřejně činné a známé, máme nejen právo, nýbrž i povinnost mluvit za rozhodnou většinu českého světa kulturního a duchovního, ba i za národ, jenž sám promluviti nemůže. Co nejdříve sejde se říšská rada a politickému zastupitelstvu českého národa naskytne se poprvé za války příležitost, aby z její tribuny projevilo všechno, co se dosud projeviti nemohlo ani tiskem, ani jiným veřejným způsobem. … Nuže, pánové, aspoň tam buďte pravdivými mluvčími svého národa, aspoň tam povězte státu i světu, co Váš národ chce a na čem trvá! Aspoň tam splňte svou svatosvatou povinnost a zastaňte se českých práv a českých požadavků v této nejosudovější době světových dějin způsobem nejrozhodnějším a nejobětavějším, neboť nyní rozhoduje se o českém osudu na celá staletí! … Teď však se otevírají brány rakouského parlamentu, a politickým zástupcům národů poprvé se naskýtá příležitost, aby, budou-li chtíti, svobodně mluvili a jednali. Cokoliv řeknou a cokoliv ujednají, uslyší se nejenom doma, nýbrž i v celé Evropě, ba v zámoří. Na Vás, pánové, jakožto na mluvčí českoslovanského národa pohlížeti budou dnešek i budoucnost, a není sporu, čeho po Vás žádají. … Evropa demokratická, Evropa národů svéprávných a svobodných jest Evropou zítřka a budoucnosti. Národ žádá po Vás, pánové, abyste byli s touto velkou dějinnou chvílí, abyste jí věnovali všechny své schopnosti, abyste jí obětovali všechny jiné zřetele, abyste v té chvíli jednali jako mužové nezávislí, mužové bez všelikých závazkův a prospěchův osobních, mužové svrchovaného mravního a národního vědomí. Nedovedete-li učiniti zadost všemu, čeho národ po Vás žádá a co Vám ukládá, vzdejte se raději svých mandátů, prve než na říšskou radu vejdete, a odvolejte se k své nejvyšší instanci: k svému národu!
V Čechách a na Moravě, v květnu 1917.
Z literátů, jejichž jména jsou dodnes českou kulturní veřejností vnímána se ctí, manifest podepsali vedle Kvapila a Jiráska například Jindřich Šimon Baar, Otokar Březina, Josef a Karel Čapkové, Jakub Deml, Viktor Dyk, Adolf Heyduk, Karel Klostermann, Eliška Krásnohorská, Josef Štefan Kubín, Jiří Mahen, Josef Svatopluk Machar, Alois Mrštík, Ivan Olbracht, Karel Václav Rais, Antonín Sova, Antal Stašek, František Xaver Šalda a další.
K protirakouskému manifestu se veřejně přihlásil tišnovský starosta Alois Řezáč a už 30. srpna 1917 navrhl jeho čelného signatáře Aloise Jiráska za čestného občana. Tišnov se tak stal vůbec prvním městem, které Jiráska poctilo podobným titulem a po něm přibylo ještě mnoho dalších. Spisovatel na udělenou poctu odpověděl představitelům našeho města dopisem následujícího znění:
Velevážený pane starosto! Velevážení pánové obecní starší!
Předevčírem na večer obdržel jsem Váš krásný telegram, v němž se ozývá vřelé Vaše vlastenecké cítění a výraz pevné naděje v lepší naši budoucnost. Přelaskavě vzpomínáte mého literárního díla a veřejného působení. Jsem šťasten, že mé dílo došlo takového ohlasu a porozumění, že jsem nadarmo nepracoval a se nesnažil. Ráčíte mně oznamovati, že Jste mne jmenovali čestným občanem Svého města. Velectění pánové, bylo pro mne radostným překvapením, že vzácné té pocty dostalo se mně na sesterské Moravě, v staroslavném Vašem městě. Prosím Vás, velevážený pane starosto a velevážení pánové, abyste laskavě přijali srdečné mé díky za vyznamenání, jehož si vysoce vážím. Poroučeje se Vám všem, přeji Vašemu městu stálého rozkvětu a jsem, velectěný pane starosto a velectění pánové, v upřímné úctě Váš nejoddanější Alois Jirásek.
Jiráskovo poděkování bylo nejprve přečteno na sezení obecního výboru 6. listopadu 1917 a podruhé se mu dostalo veřejné pozornosti téměř o třináct let později. Spisovatel zemřel 12. března 1930 a již deset dnů poté uspořádal tišnovský Sokol v naplněném sále sokolovny tryznu na jeho paměť. O této akci se píše v čísle 7 tehdejšího zpravodaje „Z kraje Pohádky máje“, jehož vydavatelem bylo Komité pro povznesení kraje Mrštíkovy „Pohádky máje“: „Památná oslava byla zahájena Foerstrovým Oráčem (dirigent O. Mrkos), Bebrovu báseň Před hrobem Mistra přednesl K. Kasal. O Jiráskově díle a jeho významu pro národní osvobození promluvil Al. Macků. Úryvek z Psohlavců (Kozinova smrt) přečetl Al. Wžentek. Dramatický odbor v režii V. Majora sehrál 3. jednání Otce. Starosta města A. Řezáč přečetl Jiráskův dopis městu Tišnovu. Tryzna ukončena hymnami.“ Posmrtnou vzpomínku věnoval starosta Řezáč Mistru Jiráskovi i na schůzi zastupitelstva, která proběhla téhož dne.
Tišnov ovšem nejednou pamatoval na svého čestného občana ještě i za jeho života. Například 16. 7. 1921 se u příležitosti Jiráskových 70. narozenin v našem městě konalo slavnostní představení jeho hry Vojnarka, v němž hostovali i umělci Národního divadla v Brně Ema Pechová, Ladislav Pech a Josef Horňák.
V době vydání Manifestu českých spisovatelů bylo Aloisi Jiráskovi již téměř šedesát šest let, byl pod dohledem cenzorů, kteří zastavili vydání jeho Husitského krále, koncem roku 1916 dokonce zemská školní rada vyloučila ze školních knihoven román Temno. Jeho kolegové Bezruč, Dyk a Machar se ocitli dokonce za mřížemi. Podpořit takto provokativní text bylo tedy v těch časech jednoznačně otázkou velké osobní statečnosti. Jirásek sice na chviličku zaváhal („Prosím vás, kdopak na nás, spisovatele, dá, ti páni si udělají, co sami budou chtít“), vzápětí ale jako vůbec první ze všech předložený manifest podepsal a souhlasil i s tím, aby prohlášení bylo veřejně zaštítěno jeho jménem.
A za tuto odvahu, jaké by ani dnes nebyli schopni lidé podstatně mladší, si čestné občanství našeho města zaslouží plným právem.
Zdroje:
Tišnov – příroda-dějiny-památky-lidé, vyd. město Tišnov, 2013
Karel Fic: Čestní občané města Tišnova, Tišnovsko č. 3–4, 1996
Josef Zacpal: Tišnov v letech 1918–1945, Tišnovsko, podzim 1998
Z kraje Pohádky máje, zpravodaj Komité pro povznesení kraje Mrštíkovy „Pohádky máje“, č. 5–6 a 7, 1930
Aleš Kadeřábek: O Jiráskově statečnosti, která by neměla zůstat zapomenuta, kaderabek.blog.idnes.cz, 2011
https://cs.wikipedia.org, hesla Manifest českých spisovatelů, Říšská rada a Seznam poslanců Poslanecké sněmovny Říšské rady (1911–1918)
http://www.moderni-dejiny.cz, hesla Manifest českých spisovatelů a Státoprávní prohlášení Českého svazu na Říšské radě (30. 5. 1917)
Václav Seyfert, redaktor TN
Foto: www.pohledy.cz
Další článek: „U kanónu stál“ a jak to bylo dál
Předchozí článek: Jak jsme volili do Senátu 2004–2010