Květen 2016

Vyšebrodský opat Tecellin Jaksch a jeho vztah k našemu městu a regionu

Mezi významné osobnosti dávné i nedávné historie, které měly vztah k našemu městu a tišnovskému regionu a které nejsou doposud z různých důvodů příliš známé, patří bezesporu i čtyřicátý třetí opat cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě Tecellin Jaksch. Jeho jméno je možno najít na nedávno instalované pamětní desce na budově Podhoráckého muzea v areálu Porta coeli a zmiňuje ho i kronika tišnovské farnosti. Pamětní deska připomíná událost ze začátku května 1945, kdy přímluva předklášterských kněží zabránila velkému krveprolití. Na silnici vedoucí od Kalů byl zcela nesmyslně z lesa některým z „partyzánů“ zastřelen německý voják vezoucí krmivo pro koně. Bylo to v době, kdy německá vojska již prchala na západ a bylo možno očekávat jejich krutou odvetu. Německé velitelství nařídilo popravit v Předklášteří každého desátého muže či chlapce staršího patnácti let. Dvěma kněžím z kláštera Porta coeli a místnímu duchovnímu správci se ale podařilo přesvědčit německého velícího důstojníka, aby rozkazu neuposlechl a od exekuce upustil. Zachránili tak mnoho nevinných životů. Vedle tehdejšího duchovního správce předklášterské farnosti P. Antonína Šalamouna je uveden na desce probošt kláštera P. Lambert Kober a právě i vyšebrodský opat Tecellin Jaksch. Ve farní kronice je pak zmíněn v souvislosti se smutnou událostí, která postihla tišnovskou farnost v roce 1941. Tehdy totiž zemřel tišnovský farář P. František Hála a otec Tecellin jej pohřbíval na tišnovském hřbitově. Nikdy dříve jsem o tomto muži s tak zvláštním křestním jménem neslyšel. Hned mne napadlo, kdo to asi byl a jak se ocitnul v Tišnově? Byl zde na návštěvě, nebo se jednalo o něco jiného? Pátral jsem v historii kláštera ve Vyšším Brodě, na internetu ve Wikipedii i v dalších pramenech a do toho přišlo v minulém roce i odhalení pamětní desky. A tak se teď pojďme krátce podívat na jeho životní osudy, jsou totiž mimořádně zajímavé. Tecellin nebo také v českém tvaru Tecelín Jaksch byl český cisterciácký řeholník německé národnosti. Narodil se jako Josef Jaksch v Haklových Dvorech u Českých Budějovic v roce 1885, v německy mluvící rodině rolníka Andrease Jaksche a jeho manželky Marie, roz. Lieblové z Českého Vrbného, kteří spolu měli celkem třináct dětí. Vyrůstal ve dvojjazyčném prostředí, mluvil plynně jak německy, tak česky. V Budějovicích navštěvoval základní školu a později i gymnázium, kde vyučovali cisterciáčtí mniši. Po maturitě v roce 1904 vstoupil do cisterciáckého řádu, přijal řádové jméno Tecellin a svůj noviciát vykonával ve vyšebrodském klášteře. Následovala studia teologie v Innsbrucku, po jejichž skončení byl v roce 1908 vysvěcen na kněze a zároveň složil tzv. věčné sliby. Jako kaplan působil ve farnostech spravovaných řádem, a to nejprve v Přídolí a od roku 1910 v Boršově nad Vltavou. V letech 1917–18 sloužil jako vojenský kaplan v Itálii, po skončení války se vrátil do boršovské farnosti, kde působil coby farář. V roce 1925 byl ve svých čtyřiceti letech zvolen třiačtyřicátým opatem kláštera ve Vyšším Brodě. Československá republika příliš katolické církvi nakloněna nebyla, a tak byly v důsledku státních zásahů jeho volba a především její potvrzení poměrně komplikované. P. Tecellin se pak ukázal jako vynikající hospodář, který provedl v klášteře celou řadu oprav a modernizací. Plánoval také znovuotevření kláštera Zlatá koruna, ze kterého chtěl vybudovat centrum pro české cisterciácké řeholníky, a proto začal s jeho rekonstrukcí. Ve druhé polovině třicátých let, kdy se již silně projevovalo národnostní pnutí mezi Čechy a Němci, se klášter pod jeho vedením rozhodně postavil proti šířícímu se nacismu. V květnu 1937 klášter navštívil na Jakschovo pozvání prezident Edvard Beneš, což bylo v kontextu té doby mimořádné vyznamenání a ocenění řádu za jeho postoje a práci pro společnost, především v sociální a vzdělávací oblasti. V následujícím roce nechal opat převézt do Prahy všechny hlavní poklady kláštera, mezi nimi i tzv. pasionál Mistra vyšebrodského, protože klášter již nepovažoval za bezpečné místo. V říjnu 1938, po Mnichovu a záboru pohraničí, chtěl klášter navštívit, v rámci své cesty po Šumavě, Adolf Hitler. Opat Jaksch ho však do kláštera odmítl vpustit. Vzápětí byl ale zatčen gestapem, obviněn z nepřátelství k nacismu a v roce 1939 odsouzen na šest měsíců do vězení. Na víc totiž předložené důkazy nestačily. Po propuštění byl jako československý občan vykázán do protektorátu, kde strávil zbytek války v internaci v Předklášteří, v klášteře Porta coeli u sester cisterciaček, a to za neustálého dohledu německých orgánů. Každý týden se musel hlásit na brněnském gestapu, ale i tak se snažil ze všech sil lidi ve svém okolí povzbuzovat a pomáhat jim. Stal se i členem odbojové organizace „Obrana národa“. Obyvatelé Předklášteří, Tišnova i okolí se s ním mohli po několik roků setkávat buď v klášterním kostele, nebo také při různých příležitostech v Tišnově. Mezitím nacisté vyšebrodský klášter v roce 1941 zabrali a zrušili, konvent rozpustili a veškerý majetek zkonfiskovali. Důvodem byl především „nepřátelský poměr všech příslušníků kláštera k německému státu“, jak napsal Hitlerův tajemník a říšský vedoucí NSDAP Martin Bormann. Pět členů řádu a tři úředníky nacisté zatkli a jednoho řádového kněze umučili v Dachau. Hned po osvobození se P. Tecellin vrátil do vyšebrodského kláštera, aby pracoval na jeho obnově, ale již v polovině roku 1946 vydalo ministerstvo zemědělství, řízené komunistou Ďurišem, bezpochyby v souvislosti s vyhnáním německého obyvatelstva, rozhodnutí o nové konfiskaci klášterního majetku, ve které označilo, navzdory známým skutečnostem a protinacistickým postojům řádu, řeholníky německé národnosti za zrádce Československé republiky a ti tak museli odejít do Rakouska. Opat Jaksch se bránil, psal i prezidentu Benešovi, se kterým ho pojilo přátelství, ale než byla celá záležitost definitivně vyřešena, přišel Vítězný únor a situace se stala pro P. Tecellina Jaksche neúnosnou. Opakovaně byl předvoláván k výslechům a bylo zřejmé, že pokud zůstane v klášteře, skončí opět ve vězení a tentokrát na dlouho. V červenci 1948, ve věku 63 let, proto odešel do exilu, do cisterciáckého kláštera v Reinu blízko Štýrského Hradce. Mimochodem i tento klášter byl během války nacisty zrušen. Stále ale věřil, že jeho exil je pouze dočasný a že se do Vyššího Brodu vrátí. Naději na návrat ztratil až v roce 1950, kdy se dozvěděl o konci kláštera a internaci zbylých českých spolubratrů. P. Tecellin Jaksch, cisterciák a opat starobylého vyšebrodského kláštera, pronásledovaný nacisty i komunisty, zemřel v Reinu o čtyři roky později, ve výroční den svého zvolení opatem.

Jan Kos, kronikář farnosti
Zdroj fotografie: archiv kláštera ve Vyšším Brodě