Květen 2016

Jaroslav Zelený a jeho žáci

Pod tímto pracovním názvem připravuje Klub přátel výtvarného umění v Tišnově spolu s tišnovskou Galerií Diana, pod záštitou obce Lomnička, výstavu prací uměleckého kováře Jaroslava Zeleného a jeho žáků Radomíra Bárty, Františka Brodeckého a Pavla Tasovského.
Slavnostní vernisáž se uskuteční v Galerii Diana v sobotu 21. května od 16 hodin. Výstavu uvede předseda KPVU v Tišnově Mgr. Miroslav Pavlík, o tvorbě vystavujících promluví galerista František Vejpustek, kurátor výstavy. Kulturní část vernisáže zajistí emeritní členka souboru opery Národního divadla v Brně Věra Bakalová za klavírního doprovodu profesora JAMU Františka Kratochvíla a básnířka Eva Vodičková. Výstava bude otevřená v pátek od 14 do 17 hod., v sobotu a v neděli od 10 do 17 hod. a potrvá do 19. června 2016.
Umělecký kovář Jaroslav Zelený je šerkovickým rodákem, narodil se 8. března 1934. Jeho otec měl v Lomnici dílnu, provozoval umělecké zámečnictví a byl předpoklad, že syn půjde v jeho šlépějích. V duchu tehdejší doby se však musel jít učit do n. p. MEZ Drásov strojním zámečníkem. Ale jak sám říká, naučil se pouze pilovat. Po vojenské prezenční službě se sice vrátil do Drásova, ale brzy se naskytla možnost pracovat v brněnské dílně uměleckého kovářství, která patřila pod Ústředí uměleckých řemesel (původně byl majitelem pan Ryba, synovec tišnovského Ryby, v jehož dílně kdysi pracoval otec J. Zeleného). Samozřejmě toho využil a stal se tak mladým adeptem kovářského řemesla a pomalu získával zkušenosti a fortel. A také společenskou prestiž, postupně se vypracoval z předáka na zástupce mistra, později vedoucího dílny, časem dokonce zaujal post ředitele. Mezitím si doplňoval vzdělání, nejprve večerně vystudoval střední průmyslovou školu strojní. Následně na uměleckoprůmyslové škole v Brně externě u akademického sochaře Františka Navrátila obor modelování. V tu dobu už spolupracoval se svým učitelem, ale také s dalšími sochaři, převážně jako spoluautor, např. se Sylvou Lacinovou, Jiřím Markem, Olbramem Zoubkem, Konrádem Babrajem, Václavem Gajdou a dalšími. Jaroslav Zelený tvoří převážně ojedinělou technikou, tepáním a svařováním měděného plechu, kdy sochař předloží model ve třetinové velikosti a uvede hlavní míry. Umělecký kovář pak rozkreslí díly ve skutečné velikosti, vytepe je podle potřeby a jeden díl ke druhému přivařuje plamenem. Přitom musí respektovat, že i sváry jsou důležitý výtvarný prvek.
V Lomničce získal Zelený starší zemědělskou usedlost, ze stodoly vybudoval ateliér, aby mohla vzniknout i rozměrnější díla v nadživotní velikosti. Zde byl také realizován návrh Sylvy Lacinové Květ, který vítal návštěvníky československého pavilonu na světové výstavě v Montrealu v roce 1972. O rok později putovalo z Lomničky přes oceán na světovou výstavu v Torontu Zrození, které podle návrhu F. Navrátila realizoval J. Zelený. Na výstavě Exempla v Mnichově v roce 1976 bylo představeno jeho dílo s názvem Dyje. S pracemi J. Zeleného se můžeme setkat po celé republice, četněji jsou zastoupeny na jižní Moravě, například ve Znojmě, v Břeclavi, ale také ve Žďáru nad Sázavou a v Přibyslavi, nejvíc je jich samozřejmě v Brně (hotel Voroněž, autobusové nádraží na Zvonařce).
Z jeho dílny vyšly i brány, ploty, zábradlí (jedno zhotovil například pro brněnské Janáčkovo divadlo podle návrhu Evy Kmentové), hodně prací a vlastních výtvarných návrhů kovaných bran bylo realizováno pro budovy numizmatického oddělení Moravského zemského muzea, ale prováděl i práce restaurátorské, konzervátorské, cizelérské. Mnoho z nich bylo určeno pro Městské muzeum v Bratislavě, za dlouholetou spolupráci s hlavním městem Slovenska obdržel medaili města Bratislavy. Vytvořil také symbolický klíč od města Brna, který byl darován prezidentu republiky generálu Svobodovi. Od roku 2000 pracuje výhradně samostatně.
Je také třeba připomenout i jeho úspěšnou pedagogickou činnost. Vychoval celou řadu vynikajících uměleckých kovářů, kterým rád předával své bohaté zkušenosti a poznatky. Uveďme z nich alespoň bývalého Tišnováka, dnes občana Sebranic u Kunštátu Radomíra Bártu, Milana Jaitnera z Rakového u Doubravníku, Františka Brodeckého z Lysic a Pavla Tasovského z Náměště nad Oslavou, Oldřicha Bartošku z Křenovic, Jaromíra Juříčka a Luboše Semráda, oba z Brna, a další. Posledně jmenovaný (nar. roku 1949) nastoupil do Ústředí uměleckých řemesel 1. září 1966, věnuje se tedy uměleckému kovářství přesně půl století.
Josef Ondroušek
Autor fotografie: Josef Ondroušek