Oldřich Kaiser je multitalent, říká Dáša Vokatá

Tišnov navštíví už 18. března. Česká písničkářka a básnířka, která musela v 70. letech odejít do Rakouska. Roky vystupovala se svým životním partnerem, básníkem Ivanem Martinem Jirousem. Po jeho smrti našla nového hudebního partnera v řadách českých herců. Dášu Vokatou bude i v Tišnově doprovázet Oldřich Kaiser, který ztvárnil postavy třeba ve filmu Tmavomodrý svět, v Černých baronech nebo v Havlově Odcházení.

Na jakou hudbu se mohou lidé na vašem březnovém koncertě těšit?

Dáša Vokatá: Program je postavený na tom, že se zpívají moje autorské písně a Oldřich si dělá, co chce. To znamená, že hraje na všechny nástroje, které mu dám do ruky. Nikdy předem přesně nevíme, co budeme hrát.

Oldřich Kaiser: Nebo jestli někdo přijde. Repertoár vždycky upravíme podle lidí. Kolik lidí přijde, tolik bude nástrojů. A když budou lidi blbí, tak budeme hrát blbě, a když budou lidi dobří, tak budeme hrát dobře.

DV: Já myslím, že je to naopak, když my budeme dobří, tak i lidé budou dobří.

Jak jste se dali dohromady?

OK: Dáša mě oslovila. S Ivanem Martinem Jirousem řečeným Magor sjížděli celou republiku, Magor četl své básně a Dáša hrála svoje autorské písně. Po Magorově smrti mě požádala, jestli bych jeho verše četl já. Souhlasil jsem, poněvadž se mi jeho básně líbí, a tak jsme se dali dohromady. A potom jsem vytáhl svůj nástroj… a Dáša byla ohromená. Tak jsme spolu začali jezdit, já jsem četl Jirousovy básně, Dáša hrála a já ji doprovázel. Postupem času začala skládat nové věci a teď je naše vystoupení hodně hudební.

DV: Napřed jsem složila písničku jen pro sebe, ale Olda hned přišel s nástrojem. Je pravda, že jsem netušila, že je instrumentální multitalent, protože já jsem si vážně říkala, že by mohl přečíst třeba jednu dvě básničky. Ale že na mne vytáhne housle a potom kytaru, nebo dokonce basu, to jsem nečekala. A hraje i na klavírek.

OK: Dáša si vždycky přála mít kapelu.

DV: Já jsem měla kapelu, ale Magor nám ji rozbil. Takže jsem si Oldřicha pořídila jako kapelu.

OK: A tak Dáša sedí a já lítám kolem s nástroji. Dá to docela fušku.

DV: Ale z té první písně, do které se mi Oldřich přifařil s houslemi, jsme hned natočili klip Můj milý. Je to bezdomovecký klip, který se lidem líbil, tak jsme si řekli, proč ne, budeme ve spolupráci pokračovat. A už je to třetí rok, co sjíždíme republiku.

OK: A je to opravdu s podivem. Muzikant profík cvičí třeba šest hodin denně. Ale to není žádný kumšt, když cvičíte každý den. Ale když necvičíte a potom zahrajete, no tak to je kumšt. To je drzost.

Dášo, novináři vás nazývají undergroundovou písničkářkou. Souhlasíte s tím označením?

DV: Pro mě to byl underground v době, kdy mě po každém koncertě mohli zavřít. Tedy v 70. letech, kdy jsem po podpisu Charty skládala písně a hrála po stodolách. Mohli mě zavřít po každém koncertu, přestože mě doma čekala dvě miminka. Dneska si každý může dělat, co chce, tak jakýpak underground?

Je vaše nová hudba spjatá se současným životem, nebo vzpomínáte i na své bývalé partnery?

DV: Takové vzpomínání by bylo na tři romány. Vždycky jsem dokumentovala svůj život v době, ve které jsem právě žila. Žiju pouze v přítomnosti, tady a teď, a nevzpomínám. Moje vzpomínky na starou dobu jsou v mých starých písních, vyšly v archivním albu Najdi místo pro radost. Tam je všechno, co se dělo v období Charty nebo když jsem zpívala s Karlem Krylem v exilu. Dneska už jsem někde jinde, takže zpívám písně, které ke mně patří teď.

OK: Dáši, neříkej mi, že bys nerada vzpomínala.

DV: Ne. To nejde, to bych jenom vzpomínala a nestačila bych žít, teď mám krásný život.

A jakou písničku momentálně nejraději hrajete?

DV: Já nejraději hraju s Oldřichem píseň Adieu. To je flamenco, které jsem Oldřichovi složila na tělo. Lidé nejlépe přijali píseň Můj milý, ta se nám hraje hodně dobře.

Budete vystupovat v Tišnově poprvé, nebo už jste u nás někdy byli?

OK: Já jsem tři roky chodil na státní konzervatoř v Brně, takže Tišnov znám. Mockrát jsem ho vlakem projížděl a jako malý chlapec jsem Tišnov i navštívil. Znám ho, ale určitě se od té doby změnil.

DV: Já se do Tišnova těším, budu tam poprvé.

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na vaše vystoupení 18. března ve velkém sále MěKS.

Eva Nováčková, Marie Kadlecová
Autor fotografie: David Tesař