Říjen 2015

Jsem z rodu baboček

Vrátíme se znovu do období prázdnin a dovolených. Při toulkách přírodou jsme si určitě všimli a pozorovali různě pestře zbarvené motýly. Dnes si něco povíme o jednom okatém z naší přírody. Babočka paví oko (latinsky Inachis io) je jedním z našich nejkrásnějších motýlů, rozšířeným v celé Evropě od Britských ostrovů dále přes Turecko a mírný podnebný pás Asie až po Japonsko.

Nenalezneme ho však v severní Africe ani na řecké Krétě ve Středozemním moři. U nás není vázán na určitý typ stanoviště, a je tak prakticky všudypřítomný. Vyskytuje se v parcích, zahradách, na okrajích lesů a ve volné krajině.

Jak již název tohoto nádherného motýla napovídá, dominantou obou párů jeho hnědých křídel jsou modrošedé skvrny – „paví oka“, která jsou nezaměnitelným znakem tohoto druhu. Často se usazuje na květech bodláků, ale není výjimkou ho spatřit i na jiných rostlinách, kde saje nektar. Motýl babočka přezimuje na půdách, v různých dutinách a chladných sklepích. Objevuje se již brzy zjara jako jeden z prvních. Samice kladou svá vajíčka většinou na kopřivy, v jejichž horní části pak žijí housenky. Tento druh rostliny jim slouží jako potrava do doby, než se zakuklí. Přestože se jedná o početný druh, babočka paví oko žije osamoceně a samci dokonce chrání svá dočasná teritoria.

Babočka patří mezi denní motýly. Je postižena znatelným úbytkem způsobeným zásahy člověka do krajiny. Mění se přirozené životní prostředí, a proto ubývá nejen baboček, ale prakticky všech ohrožených druhů motýlů. Nemalou měrou se na tom podílíme všichni. Sekačkou si dnes pěstujeme anglické trávníky a zahrádky nejsou plné květin – potravy motýlů. Kdo chce mít na zahradě babočku paví oko, může nechat růst někde v rohu pár trsů kopřiv, na něž motýl naklade vajíčka, a brzy pak může pozorovat celý vývoj tohoto krásného motýla, který se tak stane okrasou celé zahrady.

Josef Permelda