Srpen 2015

Srnec obecný je u nás původní zvěří

Srnčí zvěř je nejmenším druhem jelenovitých žijících v evropských lesích. Za soumraku je nejaktivnější. Velmi často navštěvuje zemědělskou krajinu a proniká až na okraj lidských obydlí. Srnčí zvěř je naší nejběžnější, nejrozšířenější, ale také nejkrásnější spárkatou zvěří. Díky své neobyčejné přizpůsobivosti žije na celém území České republiky.

V létě převládá ve zbarvení rezavě červený odstín, zimní srst bývá nažloutle šedá až šedohnědá. Srnčí zvěř mění dvakrát do roka svou srst, říkáme, že přebarvuje. Velmi vzácně je možno narazit na srnčí albíny. Ti v důsledku své vady často trpí i špatným zrakem a jsou světloplaší. Mezi myslivci se traduje, že zastřelit srnu albína přináší smůlu. Samci mají parůžky, které v dobrých podmínkách dorůstají až do délky 25 centimetrů. Každý rok na podzim je shazují a na jaře příštího roku jim narůstají nové, ty jsou zpočátku pokryté sametovou vrstvou, která se nazývá lýčí a vyživuje parůžek.

Po dokončení vývoje srnec vytlouká, tj. zbavuje parůžek odumřelého lýčí otíráním o slabé kmínky stromů nebo keřů. Podle druhu stromu nebo keře se odvíjí odstín parůžku. Srnčí paroží může být jednoduše zašpičatělé nebo může mít naopak 4–6 výsad. Dle paroží se pak srnci nazývají špičák, vidlák nebo šesterák. Srnec obecný je relativně plachý a při ohrožení se často ozývá zvukem podobným psímu štěknutí.

Většinu roku se zdržuje samostatně, výjimkou je období rozmnožování. Srny pohlavně dospívají ve věku 16 měsíců. U březích v zimě se vývoj plodu zastaví a zárodek se prakticky nevyvíjí, říká se tomu latentní březost (probíhá skrytě). Srny jsou březí celkem 40 týdnů.

Vývoj se opět nastartuje na jaře, vyvinutá srnčata se rodí v květnu až červnu. Mají hnědou barvu s bílými skvrnami, které mizí ve stáří 1 až 2 měsíců. Několik prvních dnů zůstávají nehybně skryta v husté vegetaci, kam je chodí matka několikrát denně krmit. Když srna zaregistruje v jejich blízkosti člověka nebo nějakého dravce, často se stává, že svá mláďata opustí. Ve volné přírodě se dožívá srnec maximálně deseti let. Chov srnčí zvěře je převážně záležitostí mysliveckých sdružení.

Nejvyšší stavy jsou v kraji Jihomoravském. Srnec se loví od 16. května do 30. září, srny a srnčata od 1. září do 31. prosince. Lov se provádí osamělým čekáním na posedu, šoulačkou či vábením. Vábením je lov zajímavý a provádí se v období říje. V minulosti byl lov uskutečňován se psy – štvaním. Čas strávený na čekané, rána provoněná vůní bylin a senosečí, to patří k těm nezapomenutelným chvílím pozorování života v přírodě této krásné srnčí zvěře.

Josef Permedla