Krásný brouk naší přírody

Roháč obecný (Lucanidae) je skutečnou ozdobou našich lesů. Bohužel však velice vzácnou, neboť tento nápadný brouk patří k ohroženým a chráněným druhům. U nás se vyskytuje nejvíce v oborách, kde má skoro ideální podmínky. Zásahy do biotopu jsou zde citlivější a nedochází tak často k odstraňování starých stromů a pařezů, které jsou přirozeným prostředím a zdrojem obživy tohoto brouka, respektive jeho larvy.

Populace roháče obecného je vázána převážně na porosty starých dubů, v jejichž práchnivějícím dřevě se vyvíjejí larvy tohoto brouka. Samička klade vajíčka do trouchnivějících kmenů dubů. Larvy se živí rozkládajícím se dřevem a na konci svého vývoje se zakuklí do kokonu vytvořeného z trouchnivějícího dřeva a hlíny v půdě. Přirozenými nepřáteli roháčů ještě v podobě larvy jsou straky, jezevci, lišky, ježci, datlové a přemnožená černá zvěř.

Larva prochází několika fázemi vývoje, asi po pěti letech se zakukluje. Většinu svého života tedy stráví roháči ve stádiu ponravy. Po zakuklení se z ní asi po třech měsících vylíhne dospělý brouk. Ten žije pouze několik měsíců, můžeme jej spatřit od června do srpna. Živí se nektarem a šťávou stromů a rostlin. Létá za soumraku a jeho pomalý let je doprovázen charakteristickým hluboce bzučivým zvukem. Sameček roháče obecného dorůstá délky 35 až 75 milimetrů a samičky jsou nápadně menší a dorůstají délky 30 až 45 milimetrů. Tento brouk je zajímavý nejenom svým vzhledem, ale i způsobem života. Pokud budeme přemýšlet nad přívlastky, které by mu nejvíce slušely, tak nás napadá okamžitě majestátný, velký, silný a úžasný.

Úroveň kvality životního prostředí může výrazně přispět k tomu, že se s tímto krásným broukem setkáme ve volné přírodě častěji.

text i foto Josef Permedla