K výročí P. Josefa Fettera, tišnovského faráře, stavitele a obnovitele chrámů a moravského vlastence

Dne 29. září uplyne 140 let od úmrtí
P. Josefa Fettera, jednoho z nejvýznamnějších
duchovních správců tišnovské farnosti.
Do její historie se zapsal především
rozsáhlou přestavbou tišnovského chrámu
sv. Václava v letech 1846 až 1855, což
ale zdaleka nebyl jeho jediný stavitelský
počin. Uvedená přestavba byla mimořádná
i tím, že ji P. Fetter realizoval převážně
z vlastních prostředků, protože tehdejší
farnost ani město nebyly schopné či
ochotné se na ní významněji podílet.
Josef Fetter se narodil v roce 1794
v tehdejším Německém (dnes Havlíčkově)
Brodě v rodině místního pekaře Matěje
Fettera a jeho manželky Kateřiny, roz.
Caklové. Pekařské řemeslo mělo u Fetterů
dlouhou tradici, pekařem byl i Josefův
dědeček Tomáš. Josefovi rodiče byli obdařeni
celkem 10 dětmi, z nichž bylo 6 chlapců
a 4 děvčata. Josef byl v pořadí deváté
dítě a nejmladší syn. Studoval na místním
gymnáziu, po jeho ukončení pak v roce
1814 nastoupil do brněnského kněžského
semináře. Proč se rozhodl studovat filozofii
a teologii v Brně místo v Hradci Králové,
do jehož diecéze Německý Brod patřil,
není zcela jasné. Důvodem byla pravděpodobně
větší šance pro přijetí ke studiu.
Brněnská diecéze totiž v té době trpěla
na rozdíl od diecéze královéhradecké
velkým nedostatkem kněží. V roce 1818
byl Josef Fetter vysvěcen na kněze a nastoupil
do duchovní správy. Byl nejprve
kaplanem v Borkovanech, pak následovaly
Pohořelice, Křepice, Horní Bojanovice
a v roce 1826 Velké Meziříčí. O dva roky
později nastoupil na svoje první samostatné
místo, stal se tzv. lokalistou v Drásově
a zároveň i podřízeným tišnovského faráře
Jana Penningera.
V Drásově působil P. Fetter celkem osm
roků. Za jeho působení byly v drásovském
kostele Povýšení sv. Kříže provedeny úpravy
ve věži, na kůru a v sakristii, při kterých
byla mj. objevena gotická monstrance
drásovského a později i tišnovského faráře
P. Jáchyma Pafnucia Kosa z roku 1601,
uschovaná a zazděná místními obyvateli
před řáděním švédských vojsk v průběhu
30leté války. V roce 1837, po smrti P. Jana
Penningera, jej patron farnosti a majitel
panství, kterým v té době byl Fridrich baron
von Schell, ustanovil novým tišnovským
duchovním správcem. P. Josef Fetter
přišel do Tišnova 15 let po ničivém požáru,
který zpustošil mnoho tišnovských domů,
farní budovu i kostel. Fara i kostel byly
opraveny víceméně provizorně, protože
majitel panství zaplatil jen to nejnutnější
a možnosti farnosti byly velmi skrovné.
Hned po svém příchodu do Tišnova se ale
s velkým elánem pustil do oprav a budování.
Nejprve opravil hospodářské budovy
drásovského statku, který patřil tišnovské
farnosti, v roce 1839 nechal přelít velký
zvon sv. Václav, který byl již 20 let puklý,
a o dva roky později opravil i kostelní
věž. V dalších letech zcela přestavěl farní
hospodářství a budovu vlastní fary. V roce
1846 pak zahájil velkou přestavbu kostela,
která zahrnovala prodloužení chrámové
lodi a její spojení s věží, dále vybudování
nové kaple, dvou oratoří, kůru a místnosti
pod věží. V letech 1850 a 1851 nechal P. Josef
Fetter opravit městský špitál či chudobinec
zvaný Špitálek, který stál při podélné
horní straně kostela na místě dnešního
parčíku se sochou Piety. Ten byl sice majetkem
města Tišnova, to se ale o jeho
údržbu a provoz příliš nestaralo. Jak napsal
ve farní kronice „kdykoliv šel kolem Špitálku,
tak jej navštívil a byl jat soucitem nad
bídným zařízením a otřesným stavem mužů
a žen, společně žijících v jedné ložnici. Proto
již od počátku svého působení uvažoval o rozšíření
a uspořádání obydlí těchto ubožáků, ale
k uskutečnění tohoto svého úmyslu se nemohl
dostat kvůli různým potřebným výdajům
a stavbám, ale tohoto roku se k tomu odhodlal
a následujícího roku stavbu dokončil.“ Nakonec
provedl i úpravu interiéru chrámu, vč.
instalace nového hlavního oltáře, oltářů
bočních i všech obrazů. Celá rekonstrukce
byla završena instalací nových varhan
a slavnostním posvěcením chrámu 29. září
1856 biskupem Arnoštem Antonínem
Schaffgotschem. Na celou řadu všech těchto
oprav přispíval ze svých peněz a úspor
nebo je dokonce celé zaplatil sám. Ne vždy
mu totiž tišnovští farníci a tišnovská obec
ochotně pomáhali, když potřeboval, někdy
se ho snažili spíš poškodit. O stavu a možnostech
farnosti vypovídá i skutečnost, že
ještě po deseti letech od dokončení přestavby
chrámu byla farnost zadlužena a často jí
chyběly prostředky i na běžný provoz.
V roce 1861 dostal klášter Porta coeli,
jehož budovy sloužily již několik desetiletí
průmyslovým účelům, nového vlastníka.
Stal se jím cisterciácký klášter v Marienthalu
(Mařídolu) v Saské Lužici. P. Josef
doufal v brzkou obnovu klášterního
života, o kterou se také velmi snažil. Kvůli
odporu obce Předklášteří k tomu ale došlo
až za více než dvacet let po jeho smrti.
Od šedesátých let byl P. Fetter dlouhá
léta členem tišnovské obecní samosprávy.
Byl pokládán za vzdělaného vlasteneckého
kněze se silným národním cítěním.
Když v roce 1868 slavil 50 let kněžství,
tak „při hostině seděl vedle dp. jubilanta
p. hrabě Edmund Belcredi, jeden c. k. generál
v uniformě, dp. probošt Mařídolský
ve svém šatu cisterciáckém, p. c. k. soudní
rada Fetter z Haliče, příbuzný p. faráře,
28 kněží, 5 bývalých kaplanů p. jubilanta, mnozí hosté z Brna, pp. okresní úředníci,
výbor města Tišnova, jehož čestným měšťanem
p. jubilant byl jmenován, a mnoho
krevních přátel z Něm. Brodu a odjinud“,
jak napsala tehdejší Moravská orlice.
V různých pracích věnovaných tišnovské
historii jsou někdy zmiňovány styky P. Fettera
s Karlem Havlíčkem Borovským, či
dokonce jejich osobní přátelství. I když to
samozřejmě není možné vyloučit, v dochované
korespondenci ani v pozůstalostním
spisu pro to nebyly nalezeny žádné důkazy
a další průkazná svědectví rovněž chybí.
Je ale pravda, že neteř P. Josefa Josefina
Fetterová, později provdaná Menšíková, se
jako patnáctiletá seznámila s Karlem Havlíčkem
v Německém Brodě a jejich vztah
by se dal nazvat jako mladistvé přátelství
či ideální první láska.
Při návštěvě brněnského biskupa
Karla Nötiga, který přijel do Tišnova
6. července 1878 na vizitaci a biřmování,
oslavil P. Josef Fetter své šedesátileté
kněžské jubileum. Krátce nato dne
29. září ve věku 83 let zemřel. V tišnovské
matrice je v zápise o úmrtí uveden
jako „konzistorní rada, velezasloužilý
farář po 42 roků v Tišnově a 60letý jubilant
kněz“. Jeho úmrtí bylo oznámeno
i v dobovém tisku. Hrob P. Josefa Fettera
se dosud nachází na starém tišnovském
hřbitově u zdi oddělující starší část
od nové, přímo proti hlavní cestě.

Jan Kos, kronikář farnosti

Foto:Josef Fetter kolem r. 1840. Zdroj: archiv tišnovské farnosti

Zdroje:
– Kronika tišnovské farnosti
– Tvrdý P.: Josefa Menšíková a občanská společnost
Německého Brodu druhé poloviny 19. století,
Univerzita Karlova, Praha 2015
– Státní oblastní archiv Zámrsk
– Diecézní archiv Biskupství brněnského v Rajhradě