Dva návraty po sedmi letech

V následujících týdnech se v Tišnově objeví dvě hudební formace, jejichž hlavní aktéři u nás shodou okolností již koncertovali během dvou nedělí v letních měsících roku 2010. Můžeme se tedy těšit na příjemné návraty po sedmi letech, v obou případech v jiném prostředí než tehdy.

Ve středu 31. května vystoupí od 19.30 hodin v prostorách Městského kulturního střediska Xavier Baumaxa a jeho Jazz-punk trio v rámci turné k čerstvě vydanému albu Idueto. V případě dobrého počasí je akce naplánována pod širé nebe na zahrádku MěKS; v opačném případě se nejspíš přesune do sousedního sálu, nicméně Lubomír Tichý, jak zní Baumaxovo občanské jméno, je i na zimu v Tišnově už docela zvyklý. Jeho předchozí vzpomínaný koncert totiž proběhl na zahrádce U Palce sice pouhý den před letním slunovratem 20. června 2010, ale chladno tehdy bylo spíš jako v říjnu, takže interpret si během produkce opakovaně objednával na zahřátí „čajíčky“, což byl ovšem pouze krycí název pro kapalinu poněkud ostřejšího charakteru. Přestože tehdy ještě účinkoval jako sólista, přijel se zajímavým doprovodem, který pořadatelům způsobil mírné starosti. V autě měl s sebou tři velké psy, nejspíš křížence labradora, a jelikož projevil přání v Tišnově přespat, vznikl docela oříšek. Nakonec jsme všechny ubytovali v jednopokojovém bytě u mého syna, který vzpomíná, že „… psi spali v kuchyni, zatímco Xavi zmizel a vrátil se až ráno, když jsem odcházel do práce. Prý si udělal takovou noční procházku Tišnovem, která kromě nějakého baru údajně zahrnovala dokonce i rozhlednu…“ A ještě jednou zajímavostí se Baumaxův koncert u Palce vyznačoval: byl na něm přítomen filmový režisér Vladimír Michálek, který několik natočených záběrů použil ve svém dokumentárním filmu Em a On alias Baumaxa, o němž pak kritika napsala, že je to „pozoruhodná výpověď o sympaticky podvratné alternativě naší komerční scény“.

Baumaxa pochází z Litvínova, po působení v kapelách V.H.M. a Faulnamusic vtrhl na naši hudební scénu jako solitér, který si před ničím nebere servítky a v minulém desetiletí se právě tímto dryáčnickým přístupem stal pro jistou část publika fenoménem. Žánrově se dokáže pohybovat téměř v celé škále existujících hudebních stylů („od hiphopu po šanson“), mnohé z nich zdařile paroduje, také v textech je znát ironie, ale kromě toho i poezie či naštvanost – a všechno to kupodivu jde docela dobře dohromady. Časem nahradil sólové hraní spoluprací s různými sestavami, nejčastěji to byly Hněddé smyčce, momentálně jej doprovázejí dva skvělí jazzoví muzikanti: pianista Matěj Benko a basista Rasťo Uhrík. Jeho poslední album je dedikováno ženám a jako hosté na něm účinkují zpěvačky vskutku velmi rozličného ražení – posuďte sami: Marta Kubišová, Mucha, Jana Kirschner či Lenka Dusilová.

Ve čtvrtek 15. června se ve stejný čas a v témže prostředí můžeme těšit na Jana Spáleného a ASPM neboli Amatérské sdružení profesionálních muzikantů. Tato sestava pro změnu vystoupila 29. srpna 2010 na Kalandrafestu v letním kině a také její návštěva nebyla prosta kuriozit, v tomto případě docela nepříjemných. Jan Spálený se nám totiž během zvukové zkoušky zřítil ze schůdků při stoupání na pódium a v první chvíli se zdálo, že akce se bude muset obejít bez něho. Nakonec všechno dobře dopadlo a umělec určitě na náš region nezanevřel, protože se vloni v březnu objevil i v Železném na Bluesové pomlázce, kde zahrál v triu se synem Filipem a trumpetistou Michalem Gerou. A mám za to, že jsme si u něj docela spravili reputaci, protože si mimo jiné velice pochvaloval zdejší pivo. Filip tu navíc koncertoval také na Rybářských slavnostech v řadách skupiny Los Quemados.

ASPM vzniklo již v roce 1984, kdy je kromě Jana Spáleného tvořili kytarista Petr Kalandra a saxofonista František Havlíček. Po Kalandrově smrti (1995) se složení změnilo a dnešní sestava je podle slov jejího leadera ta nejlepší, se kterou kdy hrával: tvoří ji již vzpomínaní Filip Spálený (basová kytara, tuba) a Michal Gera (trubka, křídlovka), dále pak bubeník Filip Jeníček a vibrafonista Radek Krampl; sám Spálený vedle zpěvu hraje na klávesové nástroje, ale občas vypomůže i druhou trubkou. Na nedávném festivalu v Poličce se ovšem místo Krampla v sestavě objevil jako host akordeonista Čechomoru Radek Pobořil a projev kapely tím dostal zase jiné, jakoby teplejší zabarvení. Jan Spálený je osobitý bluesman, jeho skladby sice nedodržují ve všech případech obvyklé dvanáctitaktové schéma, ale ono blues je tam vždy skryto někde vespod jako základní pocit. Jeho písničky, to jsou lidské příběhy, v nichž nechybí smutek ani humor, a jsou doplňovány citlivě doprovázejícími i skvěle sólujícími instrumentalisty, kteří vesměs virtuózně ovládají svoje nástroje.

Václav Seyfert, redaktor TN

Jan Spálený se synem Filipem při Kalandrafestu, 2010. Foto: Jiří Balák