TIŠNOVSKÉ TÓNY NA VINYLU (… A NEJEN NA NĚM) – 4. část

Podobně jako Eduard Spáčil, o němž jsme psali minule, se mezi klasikou a lehčími žánry na své hudební dráze pohybuje i kytarista Marek Kubát (*1975), současný učitel zdejší ZUŠ, kde mimo jiné vede nadějnou jazzovou skupinu Undistortion. Zatímco ale Spáčil osciluje mezi jazzem a moderními směry vážné hudby, Kubát se v rámci klasiky věnuje především staré barokní hudbě 16. až 17. století, k čemuž používá kromě kytary i dobové strunné nástroje, jako je barokní arciloutna nebo theorba. Působil a nadále působí v mnoha tělesech tohoto zaměření, například v duetu s Richardem Závadou či v ansámblech Hof-musici, Ensemble Damian, Czech Baroque Ensemble, Capella antiqua brunensis nebo v polském souboru Silva Rerum arte. Nás ale v tomto materiálu budou zajímat spíše Markovy aktivity v oblasti world music, scénické hudby a folk & country.
Velmi zajímavé seskupení Czaldy-waldy quartet (někdy psáno též jako Czaldy Waldy Quartet) vydalo v roce 2005 u firmy Black Point album Ethno-šansony ze Slovenska a Ukrajiny. Kromě Marka Kubáta a jeho kytary na desce dále hrají Aleš Mrázek (flétny), Martina Himerová (viola) a Eva Horáková (violoncello), všichni čtyři také zpívají. Převážnou část obsahu alba tvoří upravené písně z Podkarpatské Rusi, jejichž názvy jsou krásně foneticky přepsány, jako například Oj, ja p‘ju, popyvaju nebo Kod son isou cez Polanku, u jedné z nich je ovšem pro změnu coby místo původu překvapivě uvedeno Brno-Žabovřesky. Kapela měla v oblasti etno a world music slušné renomé, stvrzené například účastí na prestižním ukrajinském festivalu Sheshory. Existují rovněž nahrávky z dvojího živého natáčení souboru v rádiu Proglas, jednak z 20. června 2003 se zpěvačkou Minou Podjavorinskou (Mariana Chmelařová alias Minach) a později ze samostatného vystoupení 23. února 2005.
V sezóně 2008-9 působil Marek Kubát se studenty muzikálového herectví JAMU v jejich představení Večer tříkrálový. Zněly v něm sonety Williama Shakespeara zhudebněné Dadou Klementovou a Marek zde improvizoval na arciloutnu. Hudba z této hry byla i studiově nahrána a vyšla jako CD – Markovy vstupy jsou pojmenovány Intermezzo (3x), Děkovačka a Epilog.
Na počátcích své hudební dráhy byl Marek Kubát také členem skupiny Malevil, ale tu opustil ještě před natočením prvního alba Dnes večer v country baru (1994). Přesto se o této desce zmíníme, protože hlavní postavou Malevilu byl zpěvák a kytarista Luboš Veselý (* 1968), tedy rovněž Tišnovák. Hudba tvoří jen malou část jeho záběru, ve známost vešel především jako moderátor (na Frekvenci 1, ale také například v České televizi) a v poslední době i jako spisovatel (Doživotí, Jak se vraždí v Čechách, Jak se těží miliardy aj.) nebo herec (např. Jedlíci aneb Sto kilo lásky). Na zmiňovaném albu zpívá čtrnáct, jak je na obalu uvedeno, folkových a country hitů, mimo jiné i „matuškovské“ songy Tisíc mil a Sbohem lásko nebo písničky Wabiho Daňka, Karla Plíhala či Jana Nedvěda. Jako host vystupuje na albu i Tišnovský chrámový sbor pod vedením Libora Maška. V roce 2000 vyšlo Lubošovi druhé album V houpací síti, na němž je většinovým autorem skladeb psaných přímo pro něj Pavel Krejča, ale je tu zastoupen třeba i Kris Kristofferson. A abychom učinili co nejpřesnější dokumentaci zadost, na obou Lubošových deskách hraje na basovou kytaru další tišnovský hudebník Pavel Štarha (* 1975) a zbývající dva členové skupiny Jiří Lukas (klávesy) a Miroslav Králík (bicí, pouze ale na první desce) jsou také z blízkého okolí, konkrétně z Hradčan a ze Šerkovic. Lukas a Štarha, který dnes působí jako hráč na tubu v místním žesťovém kvartetu a v dechovce, se podíleli ještě na jedné zajímavé desce. Když v roce 2004 vydávala Naďa Urbánková svoje výběrové CD Závidím, složené výhradně z písní s texty Jiřího Grossmanna, byl sestavením alba pověřen právě Luboš Veselý a kromě notoricky známých titulů jako Drahý můj, Svatební průvod, Rodičovské sdružení či Skála, použitých v původních verzích z let 1967 až 1984, sem zařadil i čtyři nově natočené skladby, které nahráli právě členové jeho kapely. Jedná se o písničky Za vlídný slovo jen, Prosím o pochopení, Vzdálené bubny a o novou verzi titulní písničky Závidím.
Velmi málo je Tišnov na hudebních nosičích zastoupen ve vysloveně rockovém žánru. Po Aleši Sigmundovi, jehož výraznou stopu jsme popsali hned v úvodní části tohoto seriálu, jsem narazil v podstatě už jen na jedno jméno. Je jím Michal Mihal (* 1966), který zpívá na prvním albu kyjovské skupiny Narajama s názvem Webs (1992). Nahrávka tohoto CD byla sice kompletně dokončena, ale album v podstatě oficiálně nikdy nevyšlo, několik tracků z něj lze ovšem dodnes vyhledat a poslouchat na bandzonovém profilu skupiny. Michal předtím v Tišnově působil v kapele No toto a Kyjováky zaujal i tím, že hrál velmi dobře na housle. Později se pustil do podnikání všeho druhu, a co se týče hudby, lze dnes už jen jako perličku nalézt na YouTube jeho „lidovkově bluesovou“ improvizaci z roku 2012.
Naše čtyřdílné povídání zakončíme jménem, jehož spojení s naším městem je zřejmě již dávno zapomenuté. Jak v roce 1989 napsal ve svém článku pro měsíčník Tišnovsko Josef Ondroušek, strávil prvních sedm let svého života na zdejší Družstevní ulici pozdější populární zpěvák Dušan Hlaváček (* 1954), paradoxně považovaný především za slovenského interpreta. Dušan se v sedmi letech přestěhoval s rodiči do Brna, kde mimo jiné vystudoval konzervatoř a absolvoval mnohá vystoupení v divadle i rozhlasová natáčení s orchestrem Studio Brno. V roce 1981 dostal nabídku na stálé hostování v koncertním programu slovenské zpěvačky Jany Kocianové a od té doby už strávil většinu času na šňůrách i v takových destinacích, jako je Laos, Vietnam nebo Kuba. Vystoupil i ve známém východoněmeckém televizním pořadu Ein Kessel Buntes a právě v tehdejší NDR či Sovětském svazu byl populárnější než u nás. Jeho největším hitem se stala písnička autorské dvojice Barták–Jursa Zaľúbení, která za doprovodu skupiny Patent vyšla nejprve v roce 1986 na singlu společně se skladbou Návštevné hodiny a o rok později byla podle ní pojmenována i Hlaváčkova dlouhohrající deska vydaná firmou Opus. Obsahovala čtrnáct písniček, kromě titulního hitu na ní byl např. Song pre dve oči, Mladík s dobrou výchovou nebo Kúsok miesta z televizního seriálu Stará teheľňa. Už v roce 1984 ale vyšlo několik malých desek s Dušanovými písněmi Moja prvá láska, Dolce vita a Hádanky nebo EP s doprovodem v podstatě jazzové kapely V.V.Systém (byla na něm mimo jiné písnička Kennyho Rogerse Výpoveď nebo Námorník skladatele Pavla Daňka). Už koncem 90. let pověsil Dušan Hlaváček pěveckou dráhu na hřebíček, několik let žil v Chorvatsku a pustil se tam i do obchodování s loďmi. Momentálně žije s partnerkou, která je o 26 let mladší než on, a na „stará kolena“ s ní má tříletou dcerku.
Tím naše povídání o nahrávkách tišnovských muzikantů končí. Určitě jsme na někoho více či méně důležitého zapomněli, takže budeme jen rádi, když nám to dáte vědět a tuto malou encyklopedii nám tak doplníte. Děkujeme a přejeme příjemný poslech tónů tišnovských… i jiných.

Václav Seyfert, redaktor TN
Marek Kubát a arciloutna, autor: Patrik Žák