V Hranicích na Moravě se od 5. do 8. května…
Nedožitých sedmdesát let Karla Fice
V sobotu 18. června letošního roku by oslavil kulaté životní jubileum sedmdesáti let pan PhDr. Karel Fic, CSc. Podmiňovací způsob v úvodní větě je, bohužel, už téměř jedenáct let smutnou skutečností. Zemřel totiž předčasně v devětapadesáti letech 11. července 2005. Byla to tehdy obrovská ztráta nejen pro jeho rodinu a nejbližší přátele, ale i pro celý Tišnov, který přišel o jednu ze svých velikých osobností druhé poloviny 20. století. Karel Fic patřil ke společensky nejaktivnějším občanům a i mezi nimi se pohyboval na úplné špici pomyslného pelotonu. Byl doslova všude, kde se něco dělo. Zajímal se o život města jako málokdo, spolupracoval na většině připravovaných akcí či aktivit a mnohé z nich i sám inicioval. Měl nesmírně široký záběr vědomostí, doslova bezednou paměť, vystudovanou profesí byl jazykovědec a mezi jeho největší koníčky patřily knihy a regionální historie. Toto vše smícháno dohromady z něho postupem času udělalo vyhledávaného odborníka a z určitého úhlu pohledu i nepostradatelného člověka jak pro město, tak i pro jeho obyvatele. Navíc z jádra své povahy nikoho neodmítl ani nezklamal a naopak vždy pomohl nebo alespoň poradil jak dál. I proto je v srdcích několika generací Tišnovanů vrytý dodnes.
Karel Fic měl své kořeny v nedalekém Drahoníně, odkud přišel s rodiči do Tišnova až v šesti letech. K této vesničce si udržoval po celý život mimořádně vřelý vztah a vždy a za každých okolností se k ní hrdě hlásil. Podobně činil i slavný český herec Vladimír Menšík, když při každé příležitosti neopomněl zdůraznit svůj vztah k Ivančicím. Karel Fic šel ale ještě dál. Hledal a studoval informace a prameny k historii Drahonína a v závěru života je vysoce erudovaným způsobem zpracoval do knižní podoby. Tato publikace, vydaná v roce 2003, patří dodnes k tomu nejlepšímu v daném oboru.
Po přestěhování do města se postupem času začaly velmi rychle rozvíjet jeho zájmy a koníčky. Líbilo se mu tady a Tišnov se brzy stal druhým místem jeho srdce. Vystudoval zde gymnázium, tehdy přejmenované na střední všeobecně vzdělávací školu, dojížděl odtud do Brna na tamější univerzitu, na jejíž filozofické fakultě vystudoval češtinu a dějepis, založil tu rodinu a postavil rodinný dům. Po krátké kariéře učitele ve Žďáře nad Sázavou se vrátil k pravidelným cestám z Tišnova do Brna, kam od roku 1969 dojížděl za prací do Ústavu pro jazyk český ČSAV. Jako vědecký pracovník tam působil celý život a své znalosti nejvíce zúročil dlouholetou aktivní účastí na přípravě Českého jazykového atlasu a Slovanského jazykového atlasu, v druhém případě byl od roku 1987 vedoucím české národní komise. Po návratu z práce domů dělil volný čas mezi rodinu a své profesní záliby, které mu s rostoucími zkušenostmi a aktivitami zabíraly stále více času. Nelze zde vyjmenovat všechny, pro připomenutí pamětníkům a lepší orientaci mladších čtenářů zmíním krátce alespoň ty nejpodstatnější, které ovlivňovaly veřejný život nejvíce. Zájem o dění v Tišnově a o redakční práci jej přivedl do redakční rady dnes již legendárního měsíčníku Tišnovsko, kde byl nakonec i nejdéle sloužícím členem a v letech 1975 až 1986 odpovědným redaktorem. V této práci pokračoval i po roce 1990 při přípravě Tišnovských novin, od roku 2003 ve funkci předsedy redakční rady. Souběžně vykonával další časově náročnou funkci městského kronikáře. Po roce 1990 byl ve třech volebních obdobích zvolen členem městského zastupitelstva a současně zastával funkci předsedy kulturní komise. Nejvíce píle a zaujetí ale věnoval vlastivědné práci, a to nejen ve vztahu k Tišnovu, ale i k širšímu okolí. Byl uznávaným a hlavně fundovaným regionálním historikem, na jehož kontě zůstala celá řada odborných i populárních článků. Z větších projektů patří k vrcholům jeho vlastivědné práce kromě již zmíněného Drahonína spolupráce na vydavatelském počinu deseti čísel časopisu Tišnov Fotorevue a spoluautorství čtenáři stále vyhledávané publikace Tišnovsko – vlastivěda kraje od Pernštejna k Veveří z roku 1999. Práci na tišnovském svazku Historického atlasu měst České republiky již nedokončil a jeho velký sen o reprezentativní publikaci Tišnova se naplnil až osm let po jeho smrti.
O vzácném, nesmírně vzdělaném a pracovitém člověku Karlu Ficovi by se dalo psát ještě hodně dlouho. Byl ale také skromný, a kdyby mohl, určitě by mě už zastavil. Tišnovští, vedení města i jeho spoluobčané mu za všechno, co pro ně do své předčasné smrti vykonal, symbolicky poděkovali udělením čestného občanství města v roce 2013.
Josef Zacpal
Zdroj fotografie: rodinný archiv
Hlavním sponzorem webové verze pro Červen 2016:
Další článek: KALENDÁRIUM TIŠNOVSKA ČERVEN
Předchozí článek: Seriál o čestných občanech města Tišnova – 4. díl