Stehlík obecný, pestrobarevný akrobat

Stehlík obecný patří svým vzhledem a zbarvením k nejpůvabnějším a nejelegantnějším zástupcům naší opeřené fauny. V dřívějších dobách býval často vyobrazen na keramice, talířích, vázách nebo na obrazech.
Stehlíci mají nejraději úhory a stráně s bodláčím, pcháči a různými plevely. Obratně šplhají po rostlinách a z jejich květenství vybírají špičatým zobákem semena. V zimě s oblibou vyzobávají semena z olšových šištiček nebo nažky ze souplodí bříz. Samička není tak výrazně vybarvena jako sameček, ale v ostatních detailech se od sebe odlišují pouze nepatrně. Sameček stehlíka má delší a štíhlejší zobák a to mu umožňuje vybírat semena v hlubších místech plodenství, než dokáže samička. Tento znak je dokonalým příkladem přírodního výběru a také toho, že si v rámci jednoho druhu partneři příliš nekonkurují při sběru potravy.
Stehlík obecný je malý pěvec z čeledi pěnkavovitých, s poměrně rozsáhlým areálem výskytu. Obývá téměř celou Evropu. Jedinci, kteří unikli z umělých chovů, vytvořili stálé populace i v Austrálii, na Novém Zélandu, v USA nebo v Argentině. Tento ptačí druh je částečně tažný, a tak na zimu z větší části migruje do jižní Evropy. Část našich stehlíků zůstává a k nim se připojují hejnka stehlíků ze severu Evropy.
Samci začínají zpívat už v únoru, kdy se ještě opeřenci zdržují v zimních hejnech. Ta se rozpadají počátkem dubna a ptáci vytvoří páry. Po delších zásnubách začne samice stavět úhledné hnízdo, dobře ukryté v korunách stromů. Své mistrovské dílo staví deset až dvanáct dní. Snůška mívá čtyři až šest hnědě kropenatých vajíček, která zahřívá samička deset až třináct dní. Po dobu, co sedí na vejcích, ji krmí sameček natrávenou potravou z volátka. Ptáci živí svá mláďata hlavně hmyzem, později jim přinášejí polozralá semena, která předem natráví ve volátku. Když mladí ptáci po třinácti až patnácti dnech hnízdo opustí, musí je rodiče ještě asi týden přikrmovat. Poté hnízdiště opouštějí, spojí se s mláďaty sousedů a přetahují po polích a loukách. V průběhu následujících měsíců se skupinky spojí v hejna, která mohou zahrnovat i několik set jedinců. Výhodou takového společenství je to, že v případě nebezpečí vzlétá nejdříve nejplašší pták a tím strhne k útěku i méně bojácné nebo nepozorné příslušníky hejna.
Bohumil Kabeš
Autor fotografie: Bohumil Kabeš

Hlavním sponzorem webové verze pro Červen 2016: