Napsali jsme před 50 lety – květen 1972

Co jiného asi mohlo být v květnu 1972 na titulní stránce Našeho Tišnovska než snímek z prvomájového průvodu. Jinak ale bylo na dvanácti stránkách rozhodně co číst. Posuďte sami:

Služby motoristům
Václav Borek poskytl čtenářům základní informace o novém autoservisu za Červeným mlýnem, který zde počátkem roku otevřel Okresní průmyslový podnik pod vedením Antonína Horta: „Motoristé mohou již nyní využívat služeb jako je např. servis, kontrola geometrie předních náprav včetně optiky, seřízení na diagnostické jednotce Paltest, promazávání a výměna oleje. Pokud se týká elektrikářských oprav, provedou vám je tu od ,a’ až po ,z’. V druhém pololetí se počítá i s mytím vozů … Současně probíhá jednání s Mototechnou o záručních prohlídkách vozů Moskvič 408 a 412. Až bude dána do provozu lakovna, kotelna, až bude dokončena komunikace a dostavěn bufet, pak už budou moci být zákazníci–motoristé spokojeni úplně…“

Setkání pod Květnicí
Kronikář Jan Hájek připomněl historku nečekaného setkání tišnovského obuvníka Františka Dolíhala s dávným ruským přítelem. „Dolíhal se dostal v roce 1914 jako pětadvacetiletý infanterista na ruskou frontu. Asi po měsíci svého vojákování v Rusku utržil u Zámošce při nájezdu kozáků hlubokou sečnou ránu do ruky. Byl dopraven do nemocnice v Cholmu a když bylo město obsazeno, stal se ruským zajatcem.“ Jako sapožnik (obuvník) po čase získal práci v tomské gubernii na Sibiři, a to ve vesničce Jelgaj, kterou tvořilo asi 120 domků. „Sapožnik Dolíhal byl od dětství vášnivým rybářem.  Vždyť se narodil a dosud žije několik kroků od řeky Svratky. Vesnicí Jelgaj protékala řeka bohatá na ryby všeho druhu, trávíval tedy volné chvíle na jejím břehu s rybářským prutem v ruce. … Jednoho svátečního odpoledne uslyšel nedaleko zoufalé volání: ,Ďodinka, pomošč, ščuka…’ Malý klučina statečně zápolil s udicí, na níž se ve vodě mrskalo něco velikého. Když potom společně vytáhli na břeh téměř čtyřkilovou štiku, byli už kamarádi.“ Pokračování příběhu se odehrálo v květnu 1945 v osvobozeném Tišnově: „Městský strážník vyřizoval neobvyklý příkaz: Obuvník František Dolíhal má se dostavit ihned k veliteli města! Vešel poněkud rozpačitě a byl představen veliteli. Mladý, osmahlý sovětský důstojník se na příchozího dlouze  zahleděl: ,Ďaďa, ty byl na Sibiři, byl v Jelgaji… Čto ty meňa neznaješ? Já Vasil, moloděc, čto my vmjestě ryby chytali.’“

Psáno na buben
Do kritického pojednání se opět pustil Miroslav Pavlík a velmi ostře popsal kácení stromů nejen v parku na sídlišti pod Klucaninou. „Věřím, že toto vykácení stromů, které zde bylo počato, jen tak neustane,“ napsal se zjevnou ironií, „a že jsou v plánu i další stromy. Kácejme vesele dál! Pryč se zelení ve městě! … Zářným příkladem toho budiž Rybníček. Sekera, pila a jeden muž a už to lítá, nikdo už málem nepozná, že tu někdy něco rostlo. … Ta nepředstavitelná rozkoš, když padá jeden strom za druhým. Nač stromy ve městě, když se můžeme na ně chodit dívat zatím na Květnici a na Klucaninu či k nějakému zahrádkáři, který se lopotí s tím, aby nějaký ten stromeček vypěstoval.“

Když nastanou deště
S kritikou se k Miroslavu Pavlíkovi tentokrát připojil i Josef Ondroušek, který se pro změnu zaměřil na situaci několika ulic v Předklášteří. „Mezi  nejnovější části města patří Fučíkova ulice v Předklášteří (dnešní Šikulova – pozn. aut.). Domy jsou nové, zahrádky kolem nich upravené, a tak by tato ulice mohla patřit mezi chloubu našeho města, kdyby… Kdyby se po každém dešti nezměnila v moře bláta, kudy se dá jen stěží projít, aniž by tato cesta zanechala stopy na vzhledu chodce. Je sice pravda, že nedávno si občané ulice sami vybudovali provizorní chodník ze štěrku, takže schůdnost je tu už lepší, ale je otázkou, jak dlouho takové provizorium vedle rozblácené vozovky vydrží. S podobnou situací je možno se setkat i v ulici U sušírny a Strmé; touto situací jsou postiženi nejen občané, kteří bydlí v této části, ale všichni ti, kteří denně vodí své děti do mateřské školky.“

O dalším ve stručnosti
Úvodní rozhovor byl věnován Antonu Matuškovi, členu výboru místní organizace Svazu protifašistických bojovníků. Redakce se rozloučila s nejstarší občankou Tišnovska, paní Žofií Juříčkovou z Újezda, která zemřela ve věku nedožitých 102 let. Místopis Tišnova pokročil k ulicím začínajícím písmeny L až N. Další částí pokračoval rovněž seriál z pera Emilie Šudákové Květena Klucaniny. 2. května vystoupil v sokolovně na dvou koncertech Václav Neckář se skupinou Bacily. Podnětná jistě musela být přednáška Vztahy mezi chlapci a dívkami, ukončená tancem při beatu. V programu kina zaujalo několik dodnes opakovaných westernů: hrál se Hombre, Rio Bravo či Zlato v Black Hills.

Václav Seyfert