JUDr. Jan Dvořáček

* 17. 2. 1808, Tišnov
† 31. 3. 1865, Vídeň

Účastník Slovanského sjezdu v revolučním roce 1848, později poslanec Moravského zemského sněmu v období 1848–49 a 1861–65. Držitel ruského řádu sv. Anny III. třídy. Propagátor myšlenky slovanské vzájemnosti a svébytnosti Moravy. Majitel velkostatku v Maříži u hranic s Dolními Rakousy, vídeňský advokát.

Narodil se ve zdejším barokním domě č.p. 67 v rodině řezníka Benedikta Dvořáčka. Jeho druhé křestní jméno bylo Konrád, býval uváděn též jako Johann Dwořzačzek. Po absolvování brněnského gymnázia studoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a poté též ve Lvově a ve Vídni. Tam byl promován doktorem práv. Působil nejprve jako suplent soudního řádu na Tereziánské akademii, stal se prokurátorem slovanského národa na Vídeňské univerzitě.

Od roku 1843 až do konce života působil ve Vídni jako soudní a dvorní advokát. V roce 1842 se jako člen zvláštního poselstva podílel v Petrohradě na dojednání poštovní smlouvy mezi Ruskem a Rakouskem, za úspěšná jednání obdržel tamní řád svaté Anny. Do vysoké politiky se zapojil během revolučního roku 1848 – své stanovisko vyjádřil v tzv. Památném psaní z Vídně do Tišnova, poté se stal místopředsedou českoslovanského sboru na Slovanském sjezdu v Praze. V témže roce byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu, ten se ale pro revoluční neklid nikdy nesešel. Uspěl i v zemských volbách na Moravský zemský sněm, kde jako majitel velkostatku v Maříži zastupoval kurii virilistů a velkostatkářů. S odvoláním na listinu Jiřího z Poděbrad – a na pragmatickou sankci z roku 1713 – bojoval za trvalé spojení Moravy a Čech. Do politiky se vrátil v roce 1861, kdy se stal poslancem Moravského zemského sněmu pro změnu za kurii venkovských obcí.

Dvořáček byl činný i v kultuře a spolkovém dění. Ve Vídni pomáhal založit Slovanskou besedu, záložnu, pěvecký spolek či Česko-moravsko-slezskou jednotu. Spoluorganizoval plesy, ve svém bytě zřídil Slovanskou čítárnu a při ní redakci časopisu Vídeňský posel. Během cest do Ruska, Polska či Srbska se seznamoval s místními obyčeji i nářečími a stal se v této oblasti uznávanou autoritou.

Tišnovskému kostelu věnoval dva obrazy (mj. Cyrila a Metoděje) rakouského malíře Dollingera. Po náhlé smrti byl pochován na vídeňském
hřbitově v Matzleinsdorfu. V roce 1892 mu byla v Tišnově odhalena na rodném domě pamětní deska a přilehlá ulice byla nazvána Dvořáčkovým jménem.