Napsali jsme před 50 lety – 18. díl – září 1971

Dvanáctistránkové Naše Tišnovsko vydané v září 1971 se charakterem svého obsahu nijak zásadně nelišilo od předcházejících čísel. Výjimkou byl snad jen program oslav Hornického dne, který se pod hlavičkou závodního výboru ROH dolu Rudý říjen Olší v těch dobách slavil v Tišnově opravdu vydatně.

Tišnovská věž
Jan Hájek využil probíhající opravy tišnovské kostelní věže a fotografii na titulní stránce doplnil historicko-technickými informacemi o její podobě. Z minulosti této dominanty středu města uvádí:
„Pozdně gotická kostelní věž, původně o samotě stojící 51 metrů vysoká hláska, bývala majetkem kláštera Porta coeli. Tišnovští poddaní platili z ní tzv. ,hlásečné‘, které teprve roku 1801 bylo měšťany i s ostatními dávkami vykoupeno od klášterní vrchnosti za 13.125 zlatých na věčné časy. R. 1839 byla hláska prodloužením kostelní lodě o 10 metrů spojena s kostelem.“ Charakter stavby popsal ve svém článku mimo jiné takto: „Čtyřhranný masív věže je rozdělen římsami na tři patra. Nad třetím patrem je věž zúžena o šířku ochozu, který z části spočívá na jednoduchých krakorcích. Věž je zakončena zděným osmibokým jehlanem, který je pokryt měděným plechem. Ztvárnění věže je v nárožích doplněno čtyřmi šestibokými věžičkami. Zdivo stavby je z lámaného kamene, v nároží nese stopy umělé bosáže.“

Pohlednice z Deblína
Nedaleký městys popsal v krátkém materiálu odpovědný redaktor Ladislav Štejgerle, na sousední stránce bylo k jeho článku připojeno ještě pojednání Bořivoje Pešky na téma Deblín v místopisné literatuře moravské. V úvodní stati se například píše: „Deblín patřil odedávna k předním obcím Tišnovska. Návrší na levém břehu potoka Závistky, který u Tišnova odevzdává své vody Svratce, místu, kde kdysi stával deblínský hrad, a celé obci vévodí starobylý kostel sv. Mikuláše, protější návrší je korunováno imposantní budovou nové třináctitřídní základní školy, vybudované nákladem přes 5 mil. Kč v roce 1967.“ Druhý z autorů cituje z knihy Topographie vom Markgrafthum Mähren, v níž Franz Joseph Schwoy o Deblíně v roce 1793 uvádí: „Již v 10. stol. zde byl pevný zámek, který český vévoda Boleslav v r. 957 odňal vedle jiných pevných míst násilím Uhrům. … Na počátku 14. stol. byl místem pobytu mocných loupežníků, kteří z něho zneklidňovali celou krajinu okolo ležící, až jim jej násilím odňal král Jan v r. 1312. Nato přešel Deblín na pány z Lomnice…“

O Tišnovce
V Malých kapitolách z historie Tišnovska vyšla první část pojednání Josefa Ondrouška o vývoji železnice. Úplné počátky popisuje slovy: „První úvahy o trati železné dráhy přes Tišnov vznikly kolem roku 1830, kdy se začala plánovat vůbec první železnice v zemích koruny české – trať z Vídně do Prahy. Jedna z uvažovaných cest vedla totiž přes Brno, Tišnov a Chotěboř. Tato alternativa však byla zavržena pro velké stoupání, které by musela trať při přechodu přes Českomoravskou vysočinu překonávat.“ Železnice se stala skutečností teprve o více než půl století později, ale neobešlo se to bez potíží: „Původní trať nekončila v Tišnově, ale až v cukrovaru v Předklášteří. … Když si abatyše kláštera, ke kterému cukrovar patřil, vymohla prodloužení trati, odmítlo město vyplatit slíbený příspěvek. Byl z toho soudní spor, který Tišnováci vyhráli.“ Na téma rychlosti prvních vlaků jezdících po zdejších kolejích je přidána humorná historka: „Až do dnešních dnů se zachovala kreslená pohlednice ze staré Tišnovky, na které je nakreslen strojvedoucí volající na babičku, která jde kolem trati: ,Pojďte se s námi svézt, babičko!‘ a babička odpovídá: ,Dneska nemohu, panáčku, dneska pospíchám.‘“

Družstvo odbíjené, jak se tehdy „správně česky“ říkalo volejbalu, zvalo čtenáře na podzimní utkání druhé ligy na nově upraveném hřišti u tišnovské sokolovny. Družstvo mužů oddílu, vedeného dlouholetým obětavým funkcionářem Ing. Emilem Zvěřinou, se připravovalo především na soupeře ze severní Moravy, jimiž byly v září 1971 týmy Tatry Studénka, Sokola Kateřinky, NHKG a VŠ Ostrava, Kotouče Štramberk nebo Tatry Kopřivnice. O víkendech se hrávala vždy dvě utkání, jedno v sobotu odpoledne a druhé v neděli dopoledne.

O dalším ve stručnosti
V malém medailónku se psalo o Anně Pammrové, pošesté se Marie Mrázková věnovala obsáhlému vyprávění o Květnici. Nechyběly výsledky 8.  ročníku memoriálu Karla Špačka ve střelbě na loveckém kole, zajíce na průseku a baterie, který proběhl koncem července v Lomničce. Na dva mládežnické turnaje pozval fanoušky tenisový oddíl. V programu letního kina nechyběly filmy, které by bezesporu zaujaly i dnes (Rebel bez příčiny, Bandité v Miláně, Fort Apache), což nejspíš nelze říci o rovněž uváděné gruzínské detektivce Smrt filatelisty.

Václav Seyfert