Výroční obyčeje na jaře

Prosté poselství příchodu jara, procitnutí přírody a s tím související prvky pohanských oslav se v čase propojily s křesťanskými. Součástí lidové kultury jsou obřady, obyčeje a zvyky. Některé historickým vývojem buď slábly a zanikly, nebo se udržely dodnes. Lidová kultura má co říci i současnosti.  Samozřejmě nemá smysl vynášet způsob života našich předků do všech důsledků, navíc tento pohled bývá idealizovaný. Nicméně součásti lidové kultury mají v sobě kouzlo a poetiku, tak potřebné pro naši uspěchanou dobu. Žádné obřady nevznikly z důvodů estetických, jejich původní kořen tkví v usilovné snaze zajistit podporu magických sil pro zdraví celé rodiny, pro dobrou úrodu, pro plodnost dobytka a pro ochranu proti zlým mocnostem. Při zemědělství hrály svou roli vedle každodenní tvrdé práce. Jarní období bylo důležité tím, že nastaly zemědělské práce – orba, setba, sadba a první výhon dobytka na pastvu.

Je zajímavé sledovat, jak pohyblivé svátky Velikonoc jsou ve středu lidových zvyků a obyčejů mnohem starších a jak se oba proudy prolínají, podobně jako na Vánoce. Do liturgických pravidel je vsunut velmi materiální doprovod, podpořený pořekadly a pranostikami. Od Popeleční středy – 17. 2. 2021 – uzavírající masopust můžeme sledovat šest postních nedělí. Na první, zvanou Černá, Pučálka, Liščí (21. 2.) sice zvyky jako věšení preclíků na stromy zanikly, ale chutný pokrm pučálka se dostává do módních receptů. Starobylé slovanské jídlo pražmo dalo zase název druhé postní neděli: Pražná – 28. 2. Stejně tak název další – Kýchavná – připomene 7. 3., že respirační nemoci provázely i naše předky, objevují se i v pořekadlech. Čtvrtá neděle – Družebná (14. 3.) připouštěla mírné povolení přísného odříkání v postním čase. Asi nejvíce známé jsou poslední dvě postní neděle. Na Smrtnou (21. 3.) dívky na Podhorácku v minulosti vynášely ze vsi Smrtku, Smrtolenku, loutku jako vtělení zimy, tmy a nemoci. Dívky chodily dům od domu, deklamovaly a zpívaly. Obyčejně se Smrtka odstrojila na břehu potoka, řeky nebo rybníka a hodila do vody. Vyfouknutá vajíčka z jejího náhrdelníku se dávala pod drůbež jako podkladky, aby slepice dobře nesly. Květná – Palmová neděle (28. 3.) je v lidovém prostředí ve znamení užití svěcené zeleně,
vrbových prutů, břízek a zejména kočiček, které se i polykaly jako lék proti zimnici a bolesti očí a krku. Posvěcené proutky se vynášely do polí a na rozcestí. Přinášení nového létečka do vsi bylo opět záležitostí děvčat. Někdy docházelo ke spojování obyčejů Smrtné a Květné neděle. Poslední spontánní přinášení nového léta máme zachyceno ještě začátkem 70. let 20. století. Neděle po prvním jarním úplňku je pak už Boží hod velikonoční,
letos 4. 4.

K některým stabilním kalendářním dnům se vázaly zemědělské práce. Pranostiky s podivuhodnou přesností zachycují místní klima. Tak například 12. březen – svátek svatého Řehoře – byl dnem, kdy začínala orba. Setí obilí následovalo za vhodných podmínek kolem svátku sv. Josefa 19. března. Na den Zvěstování Panně Marii 25. 3. se lidé v pranostikách soustředili na vyhlídky úrody v důsledku vývoje počasí. Jen snad apríl – 1. duben byl veselý den, jakási obdoba Silvestra, kdy se vyvádělo a dodnes vyvádí aprílem. Děti se posílaly pro různé nesplnitelné věci.

Velikonoce jako svátky zásadní jak v církevním, tak v lidovém pojetí se tedy letos budou konat na začátku dubna. Otevřou jaro. Těšme se na jejich atmosféru duchovní i materiální.

Irena Ochrymčuková