Invazní druhy rostlin

Jako invazní druh označujeme jak rostliny, tak živočichy, kteří jsou v daném území nepůvodní a kteří se vzhledem ke své vysoké konkurenční schopnosti samovolně a nekontrolovaně šíří. Invazní druhy způsobují vážné socioekonomické škody a mohou ohrozit lidské zdraví. Invazní rostliny osídlují nová stanoviště, kde postupně snižují zastoupení druhů původních a nezřídka vedou k jejich úplnému vymizení z lokality. Tím snižují biodiverzitu původních ekosystémů a spolu s využíváním přírodních zdrojů, znečišťováním životního prostředí a změnou klimatu představují hrozbu pro přírodní lokality na celé planetě.

Příčinou nevědomého rozšiřování nepůvodních druhů je kosmopolitní pohyb zboží a cestování, nicméně často byly tyto druhy vysazovány záměrně jako okrasné (křídlatka japonská, křídlatka sachalinská, netýkavka žláznatá apod.). Nejznámějším invazním živočichem, který se rozšířil obchodem s rostlinným materiálem ze Španělska téměř do celé Evropy a USA a který páchá obrovské škody na zemědělské produkci, je plzák španělský. Ke změně rozšíření jednotlivých druhů však může vést také globální změna klimatických podmínek. Příkladem je křižák pruhovaný, jehož domovem donedávna bylo subtropické Středomoří, nicméně vlivem oteplování zdomácněl také v ČR. Změna klimatu u nás podporuje rozšiřování nepůvodních druhů z jihovýchodu, popř. druhů, které z teplejších oblastí již přišly. Jedná se zejména o trnovník akát a pajasan žláznatý, kde reálně  hrozí urychlení invaze do cenné druhově bohaté teplomilné stepní vegetace. Pro představu, na území Evropské unie lze nalézt přibližně 12 tisíc nepůvodních druhů, z nichž asi 15 % lze klasifikovat jako invazní (v ČR 90 druhů). Biologické invaze jsou složitým fenoménem, který závisí na celé řadě vzájemně se ovlivňujících faktorů, proto je boj s nimi složitý jak po technické, tak zejména finanční stránce. Ročně se v rámci států EU vynaloží na boj s nimi stovky miliard korun. Mezi zásadní opatření v této oblasti patří zejména kontroly na hranicích, včasná detekce zavlečených organizmů, jejich monitoring a nástroje jejich omezování včetně vymýcení. Celkové zlepšování stavu krajiny se zaměřením na podporu druhově bohatých společenstev se jeví jako vhodný nástroj boje proti rozšiřování invazních druhů rostlin a živočichů.

Na území Tišnova v současné době intenzivně řešíme invazi již zmíněného pajasanu žláznatého. Semenáčky pajasanu mohou vyrůst prakticky kdekoli. Problematické z hlediska zabránění šíření je i to, že se jedná o atraktivní strom a lidé si jej mohou nevědomky pěstovat v zahradách. Jeho pyl je  významným alergenem a celá rostlina je pro člověka slabě jedovatá. Tvorbou alelopatických látek, jejichž účinky lze přirovnat k účinkům herbicidů, omezuje klíčení a růst konkurenčních druhů a tím výrazně potlačuje původní vegetaci. Vytrhávání lze aplikovat jen u mladých jedinců. Nicméně při ponechání zbytků kořenů dochází k intenzivní vegetativní regeneraci z těchto částí. V ČR bylo dosud rozšíření pajasanu klimaticky omezeno na nejteplejší oblasti a města, kde prosperuje díky efektu tepleného ostrova. V poslední době lze ale pozorovat, že osidluje území i mimo tyto lokality. V Tišnově pajasan najdeme převážně na jihovýchodním svahu Květnice, kde ohrožuje cenná dřínová a jiná původní společenstva. Nepůvodní druhy dřevin (zejména pajasan a trnovník akát), včetně jejich pařezových a kořenových výmladků, jsou na Květnici opakovaně odstraňovány, nicméně
je to běh na dlouhou trať.

Dalším invazním druhem, který se zde hojně vyskytuje, je zlatobýl kanadský. V Tišnově je rozšířen nejen mezi ul. Brněnskou a tratí, kde tvoří souvislé plochy, ale i v ulicích a na soukromých zahradách, odkud se dále šíří. Není náročný na prostředí, vytváří rozsáhlé husté porosty a jeho semena se díky větru rozšíří i do vzdálených míst. Byť jsou mu přisuzovány příznivé účinky pro člověka a lze si z něj připravit čaj, jeho škodlivost spočívá právě v postupném vytlačování a nahrazování původních druhů.

Yara Sukeníková