Nové ulice připomenou sochaře, botanika i skladatele

Čtyři nové ulice v Tišnově mají své pojmenování. Obyvatelé si díky nim budou připomínat slavného botanika, sochaře i loni zesnulého skladatele.

Názvosloví, které zastupitelé Tišnova schválili na svém posledním zasedání v pondělí 16. září, se týká vzniklých ulic v lokalitě Hony za Kukýrnou. Tyto navazují na ulici Kuthanovu a budou se jmenovat K Čimperku, Václava Hynka Macha, Šmardova a Sigmundova. „Fakticky máme pouze tři nové názvy, protože jedna ulice, ulice K Čimperku, byla prodloužena. Pojmenování podle pomístního názvu je v této lokalitě jedna z mála výjimek,“ vyjádřil se tišnovský místostarosta Karel Souček.

Zmiňovaná ulice navazuje svojí polohou a uličním prostorovým uspořádáním zástavby na stávající ulici K Čimperku, navíc z hlediska širších územních vazeb ve svém prodloužení stále směřuje k nedalekému vrchu Čimperk. Dle dostupných materiálů ze zastupitelstva města rovněž jako jediná, z hlediska koncepce dopravy, propojuje přes navrhovaný park lokalitu „Hony“ s navrhovanou komunikací (obchvatem) mezi ulicemi Černohorská a Lomnická.

Významné osobnosti
Při tvorbě uličního názvosloví se podle slov Karla Součka vychází z koncepce, která byla zavedena před deseti či patnácti lety. Tedy tak, že příčné komunikace budou pojmenovávány po významných občanech Tišnova nebo lidech, kteří ve městě žili nebo ho nějakým způsobem proslavili. „Ulice Šmardova byla pojmenována podle docenta Jana Šmardy, který se mimo jiné věnoval vědecké činnosti, botanice kolem Tišnova a byl první, který chtěl na kopci Květnice, v lese na Květnici, zřídit chráněnou krajinnou oblast. Což se mu vzhledem k dnešku povedlo,“ řekl tišnovský místostarosta.

Další ulice ponese jméno hudebního skladatele a kytaristy, který v Tišnově prožil část svého dětství a gymnazijních studií. „Původní varianta byla ta, že půjde o prodloužení stávající Formánkovy ulice, takto se to i objevilo v názorech komisí města. Po projednání na stavebním úřadu však bylo jasnější, že tato ulice není stavebně prodloužením Formánkovy ulice, ale že jde o samostatnou uzavřenou ulici,“ vysvětlil Souček s tím, že její název byl nakonec zvolen podle významného hudebního skladatele Aleše Sigmunda, který tragicky zahynul.

„Velmi mě potěšila zpráva, že jedna z ulic v našem městě ponese jméno mého bratra Aleše Sigmunda. V Tišnově vyrůstal, rád Tišnov navštěvoval a chtěl se i na stáří do něj vrátit. Ale bohužel už to nestihl…,“ uvedla Stanislava Siglová, sestra Aleše Sigmunda.

„Jsem rád, že můj kamarád Aleš Sigmund bude mít v Tišnově po sobě pojmenovanou ulici. Určitě si to zaslouží – vždyť jeho věhlas kytaristy a skladatele zábavné hudby je celostátní. Na Tišnov svého mládí často vzpomínal a rád se sem alespoň na skok vracel. Ale mnohem raději bych byl, kdyby se mu před třemi čtyřmi roky, kdy se o to s pomocí přátel a sestry pokoušel, podařilo vybrat na Tišnovsku ke koupi vhodný domek. Mohl tu být ještě mezi námi živý,” míní Jan Lacina.

„Tento hudební skladatel a muzikant byl velkým tišnovským patriotem a neustále toužil se vrátit do Tišnova. To se mu nakonec povedlo alespoň po své smrti. Je uložen na novém hřbitově a nyní má, nedaleko odsud, i svoji ulici. Myslím si, že by z toho měl velkou radost, stejně jako mám dobrý pocit z názvu ulice i já. Určitě si to zasloužil. Čest jeho památce,“ napsal do redakce Tišnovských novin Zdeněk Jílek. A zároveň zavzpomínal. „Přesně před rokem jsem oslovil Aleše Sigmunda, aby napsal hudební skladbu pro Tišnovský betlém, který jsme v tu dobu dokončovali. I když Aleš prožíval těžké období s nemocí jeho manželky, tak neodmítnul a v říjnu poslal hotovou ‚Ódu na Tišnovský betlém‘. Textem ji opatřil Jiří Nohel, lesník z Velké Bíteše a skladba mohla zaznít při slavnostním křtu betléma na výstavě v Předklášteří. Bylo to poslední hudební dílo Aleše Sigmunda v jeho životě, protože nedlouho poté zemřel.“

Obyvatelé i členové komisí
A zatímco ulice Šmardova a Sigmundova jsou již zkolaudovány, třetí, nově pojmenovaná ulice je aktuálně ve stavu rozestavěná. Budoucí obyvatelé ulice budou mít v občanských průkazech trvalý pobyt v ulici Václava Hynka Macha. Pro město vytvořil v roce 1938 Pomník padlých v první světové válce s pískovcovou sochou legionáře v nadživotní velikosti a Pomník zemědělcům s reliéfem rozsévače a portrétem Antonína Švehly (za okupace odstraněno).

S návrhy na nové pojmenování ulic „přichází“ jak členové Komise pro kulturu a cestovní ruch, Komise pro rozvoj města a Komise majetkové, tak samotní obyvatelé města. Využity byly i návrhy z tzv. zásobníku (zbylé návrhy z veřejné ankety v roce 2015, pozn. autora). „Někteří lidé dokonce napíšou i petici. Občané do budoucna bydlící v nově pojmenované ulici navrhovali název Slunečná. Já je chápu, ale alespoň v něčem není špatné dodržovat systém pojmenování. Jako vyjádření úcty k lidem, kteří se v Tišnově o něco zasloužili, je to adekvátní. Možná se ta Slunečná ujme jindy,“ tvrdí místostarosta Souček.

Navíc, obyvatelé v lokalitě Hony za Kukýrnou se dočkají dalšího výjezdu ze zástavby. „Hlavní třída Kuthanova se napojí na ulici Lomnickou. K zaokruhování mělo dojít asi za deset let, ale podle přijatého dodatku dohody s developerem by se tak mělo stát příští rok. K dispozici budou dva výjezdy pro případ nějaké havárie. Myslím, že je to krok správným směrem,“ dodal ještě místostarosta.

Vysvětlující tabulky i rarita
Mnohé ulice v Tišnově nesou jména odbojářů ze druhé světové války, ale u některých vzpomínka vybledla natolik, že už si jejich osud mnozí Tišnováci nevybavují. Radnice tak chce od roku 2020 přidat k názvu ulice tabulku, která historii připomene. Lidé by si na nich mohli přečíst, kdy se odbojář narodil, kdo to byl, proč a kdy byl zavražděn apod. Iniciativa by pak měla pokračovat i v příštích letech, v závislosti na finančních a časových možnostech, a už by se dotkla i ulic pojmenovaných po osobách, které pocházely nebo působily v tišnovském regionu.

Napříč celou Českou republikou nese jméno zakladatele státu a prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka přes 300 ulic či náměstí. V Tišnově byste ale hledali marně. „Mám pocit, že za první republiky jsme tu Masarykovu měli. Teď si to ale přesně  nevybavuji. Problém je v tom, že ulici, která již má adresu, není jednoduché měnit. Každý, kdo je tam zapsán, by si musel zažádat o nový občanský a řidičský průkaz, živnostenský list. Proto jsme před deseti lety jako uličku Járy Cimrmana nazvali místo, kde mistr procházel a zároveň kde nikdo neměl adresu. Vyřešili jsme to přesně cimrmanovsky,“ konstatoval Karel Souček.

Medailonky osobností, po nichž jsou pojmenovány nové ulice v Tišnově
Václav Hynek Mach (15. 2. 1882 – 24. 3. 1958), sochař, žák Stanislava Suchardy a Celdy Kloučka na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a ateliéru Josefa Václava Myslbeka na Akademii výtvarných umění. Narodil se v Brně, jeho rodina však pochází z Hradčan u Tišnova. On sám prožil závěrečnou část života ve Štěpánovicích, kde dodnes bydlí jeho potomci.

Václav Hynek Mach patří k významným osobnostem moravského sochařství první poloviny 20. století. Jeho jméno je spjato zejména se sochařskou výzdobou brněnské meziválečné architektury, je autorem řady pomníků a pamětních desek na různých místech Čech a Moravy. Nezanedbatelnou část jeho díla zaujímá také volná plastika.

Pro město Tišnov vytvořil v roce 1938 Pomník padlých v první světové válce s pískovcovou sochou legionáře v nadživotní velikosti (pomník byl v době druhé světové války ukryt a odhalen až v roce 1946) a Pomník zemědělcům (1938) s reliéfem rozsévače a portrétem Antonína Švehly (za okupace odstraněno). Podle návrhu Václava Hynka Macha byl vytvořen také pomník obětem první světové války – Mrtvým tvůrcům – umístěný v areálu kláštera v Předklášteří u Tišnova (1924). Je také autorem výzdoby štítu mariánské kapličky původně umístěné v údolí řeky Loučky (1944), bronzové pamětní desky ruského legionáře Bronislava Hromka v Lomničce (1932) a reliéfního portrétu na pamětní desce spisovatele Josefa Uhra v Podolí (odhaleno až 1980). Plastikami vyzdobil také štít vlastní vily ve Štěpánovicích, v zahradě domu se nacházejí tři plastiky dětských postav a dvě ženské figury (Démétér a Probuzení jara – 1933). Početný soubor sochařských prací umělce a rozsáhlá fotodokumentace jeho díla jsou umístěny v depozitářích Podhoráckého muzea v Předklášteří.

Zdroj: MěÚ Tišnov

Doc. RNDr. Jan Šmarda (27. 12. 1904 – 7. 12. 1968), botanik. Po absolvování učitelského ústavu nastoupil v r. 1928 jako učitel do Tišnova. O Květnici vydal v r. 1930 studii, jež vyšla v ostravském přírodovědném sborníku. Po vystudování Přírodovědecké fakulty  Masarykovy univerzity získal v r. 1938 doktorát přírodních věd. Po válce se stal ředitelem Moravského zemského muzea v Brně a o něco později přešel na Masarykovu univerzitu jako vedoucí katedry botaniky. V r. 1962 se stal pracovníkem pozdějšího Geografického ústavu ČSAV, kde působil až do své smrti. Jeho vědecký zájem se upíral hlavně na teplomilnou flóru. Své výzkumy hojně publikoval. Za svého tišnovského působení napsal cennou brožuru Tišnovsko – vlastivědné poměry okresu, která vyšla v r. 1936. Je jedním ze zakladatelů Podhoráckého muzea a prvním kustodem jeho přírodovědných sbírek. Ze Šmardova podnětu byla Květnice v r. 1950 prohlášena přírodní rezervací.
Zdroj: MěÚ Tišnov

Aleš Sigmund (23. 4. 1944 – 7. 11. 2018), hudební skladatel a kytarista. V hudební branži se uplatňoval v mnoha pozicích – jako skladatel, textař, kapelník, instrumentální sólista na kytaru,  aranžer a po roce 1989 i jako vydavatel, hudební nakladatel a producent.

Rodák z Hrotovic (1944) přišel koncem války o oba rodiče a vyrůstal se starší sestrou u babičky v Tišnově. Na zdejším gymnáziu (tehdy jedenáctiletce) maturoval roku 1961 ve třídě profesorky Jarmily Jurkové. Již od dětských let se projevovalo jeho nejen hudební, ale i výtvarné nadání. Krátce studoval i na Střední sochařsko-kamenické škole v Hořicích, v té době však už u něj zvítězila náklonnost k hudbě. Vždyť již za tišnovských studií byl výborným a populárním kytaristou! Po návratu z vojenské služby se roku 1965 v Brně naplno zapojil  do tehdejší beatové horečky, byl u počátků skupiny Vulkán se sourozenci Ulrychovými. V letech 1966–1975 pak byl s vlastní Skupinou Aleše Sigmunda hlavním partnerem Marthy a Teny Elefteriadu, pro něž složil a aranžoval řadu populárních písní. V roce l975 přesídlil do Prahy jako hudební redaktor vydavatelství Panton. V hudební branži se uplatňoval v mnoha pozicích – jako skladatel, textař, kapelník, instrumentální sólista na kytaru, aranžer a po roce 1989 i jako vydavatel, hudební nakladatel a producent. Jeho diskografie zahrnuje přes padesát položek – např. Dál než slunce vstává (1972) a Modré království (1973) z období spolupráce se sestrami Elefteriadu, Pepřenka (1977) a Zlaté kytary (2003) ho prezentují jako sólového kytaristu.

Koncem 90. let přesídlil A. Sigmund z Prahy na venkov do klidu předhůří Českého lesa. Tam se po letech vrátil k výtvarné tvorbě. Svoje zajímavé dřevěné a papírové skulptury, zejména hudební motivy, představil i v Tišnově – roku 2005 v Jamborově domě, kde se na vernisáži při hudebním programu po třiceti letech opět sešel s Marthou a Tenou Elefteriadu. Do Tišnova svého dětství a jinošství se rád vracel. Jeho život, během kterého rozdával tolik potěšení a radosti, bohužel ukončila 7. listopadu 2018 autohavárie. Je pochován na novém tišnovském hřbitově pod Klucaninou, v jejíž blízkosti kdysi vyrůstal.
Zdroj: Gymnázium Tišnov

Zlata Ptáčková

Foto: Pavel Navrátil