Tišnovský znak, jeho historie a vývoj

Vznik a rozvoj osady či vsi, která původně nesla jméno Tušeňovice či Tušňovice, později Tišňovice a Tišnov, a ke kterému došlo v 1. třetině 13. století, souvisí především se založením cisterciáckého kláštera Porta coeli. Jeho zakladatelkou byla v roce 1233 česká královna Konstancie, manželka Přemysla Otakara I. a její syn a moravský markrabě Přemysl. Mezi zbožím darovaným klášteru byl i Tišnov, který se tak stal nejdříve poddanskou trhovou vsí a později poddanským městečkem a zůstal v majetku cisterciaček až do zrušení kláštera Josefem II. v roce 1782.

I když jako městečko či město je Tišnov uváděn v různých listinách již od 14. století, oficiálně se jím stal až při zřízení regulovaného magistrátu 10. července 1788. Listina o povýšení Tišnova na město ale vydána nebyla. Do roku 1848 byl Tišnov střediskem správy tišnovského panství, v letech 1896 až 1960 byl i městem okresním.

Tišnov jako poddanské městečko nebo město znakové privilegium od panovníka ani od vrchnosti nedostal, takže užívání znaku je známo pouze z pečetí. Nejstarší taková pečeť je známa až z listiny pocházející z roku 1659, ale podle grafického řešení pečeti muselo její pečetidlo vzniknout přinejmenším na přelomu 15. a 16. století. Kruhová pečeť o průměru 43 milimetrů nese v pečetním poli zakulacený štít, na němž vidíme dvouocasého korunovaného lva ve skoku. Štít je lemován ozdobnou obrubou složenou ze tří polokruhů a kolem této obruby je opis +Sigillum + juratorum+de+thissnow.

Z konce 16. a z počátku 17. století pocházejí pečetě, na kterých je rovněž vyobrazen na štítě dvouocasý lev. Na pozdějších pečetích ze století osmnáctého byla poloha lva změněna, místo dvou ocasů mu rytec vyryl pouze jeden a nad štít položil lilii.

Další etapou ve vývoji tišnovského znaku se stal rok 1728, kdy 16. září tišnovský purkmistr a rada města poslali moravskému vlastivědnému badateli Dismasu Hoferovi barevný obraz svého znaku, na němž je zelený štít s dvouocasým, zlatou korunou korunovaným bílým lvem ve skoku vpravo, jenž drží v pravé zdvižené tlapě zlatou lilii. Tento znak město bezpochyby používalo.

Stejný znak se nacházel i na průčelí staré tišnovské radnice, jak dosvědčuje fotografie v Podhoráckém muzeu v Předklášteří.

Lev i lilie v tišnovském znaku měly s velkou pravděpodobností souvislost s klášterní vrchností. Lev jako symbol vládnoucího rodu, který klášter založil, lilie ze znaku francouzských králů, protože cisterciácký řád byl založen ve francouzském Citeaux.

V průběhu 2. poloviny 18. století a ve století devatenáctém se tišnovský znak dále měnil. Lilie z tlapy lva zmizela a změnily se i barvy. Původně stříbrný lev se stal zlatým a zelený štít se změnil na modrý. Proč se tak stalo, nevíme, žádný zápis či dokument o těchto změnách se nedochoval.

Dne 26. října roku 1905 požádal Tišnov ministerstvo vnitra ve Vídni o zjištění, kdy byl povýšen na město a kdy dostal znak. Pátrání v archivech bylo bezvýsledné a ministerstvo tak v roce 1908 doporučilo městu, aby si zažádalo o znakové privilegium. V doporučení navrhlo, aby znakem Tišnova byl zlatý dvouocasý lev na modrém štítě, vroubeném ornamentální ozdobou bronzové barvy, na jehož horním okraji spočívá stříbrná zděná koruna s pěti zuby, symbolizující městský stav.

Tišnovská městská rada k tomuto sdělení a doporučení přistoupila velmi pragmaticky a hospodárně. Žádost o znakové privilegium nepodala a město znak začalo používat v té podobě, jak byl navržen ministerstvem, které bylo tehdejší nejvyšší heraldickou autoritou. Tím se vyhnulo jak různým administrativním obtížím s udělením znaku spojených, tak i nemalým finančním nákladům na zhotovení malované erbovní listiny. Tento přístup byl sice efektivní, ale legální asi úplně nebyl. Možná by se dalo i říci, že město znak tak trochu „ukradlo“.

A tak od roku 1908 je městským znakem, nikdy ale oficiálně neuděleným, modrý štít se zlatým dvouocasým nekorunovaným lvem ve skoku. Tak ho můžeme ostatně i vidět na dnešním průčelí tišnovské radnice.

Jan Kos

Foto: původní znak města

Zdroj: František Pícha – Tišnoviny 2014 (spolek Continuum vitae ),
Jaroslav Dřímal – Znaky a pečeti jihomoravských měst a městeček
1979
Zdroj obrázků: Tišnoviny 2014 (spolek Continuum vitae )