Evropští dobrovolníci ve vzdělávání na Tišnovsku

Nový školní rok v ZaHRAdě doprovází řada novinek: noví žáci,
noví průvodci, nové prostory pro družinu a také přítomnost hostů
ze zahraničí. Spolu s Lesním klubem na Tišnovsku se naše škola
zapojila do aktivity Dobrovolnická činnost (dříve Evropská dobrovolnická
služba) v rámci programu Erasmus+, jejímž hlavním
cílem je rozvoj solidarity a tolerance mezi mladými lidmi.
ZŠ ZaHRAda a Lesní rodinný klub na Tišnovsku získaly jako
první organizace v našem regionu akreditace hostitelských organizací.
Díky tomu jsme po pečlivém výběru z řady uchazečů,
kteří si zase pečlivě vybrali nás, mohli koncem letošního srpna
v Tišnově přivítat první dva evropské dobrovolníky, Irene z Valladolidu
ve Španělsku a Salvatora z italské Verony. Oba dva
s námi budou trávit celý školní rok, pomáhat nám doprovázet
děti na cestě za poznáním a také je motivovat k osvojování si
dalších jazyků. Poprosili jsme je o zhodnocení dojmů z prvních
měsíců života v Tišnově:
Žít v zahraničí je jedna z nejskvělejších životních zkušeností,
která ale zároveň není vůbec snadná. Musíte se přizpůsobit novému
prostředí, cizímu jazyku, jiné kultuře, zvyklostem, měně či
stravě. Avšak přestože v Tišnově žijeme teprve necelé tři měsíce,
již se tu cítíme jako součást místní komunity. Od prvních dnů
nás všichni vítali s nadšením a zájmem, chtěli nás blíže poznat
a pomáhali nám se zabydlováním.
„Co tu děláte?“ ptali se většinou. Oba dva se zajímáme o vzdělávání,
a tak nás projekty školy ZaHRAdy a Lesního rodinného klubu
na Tišnovsku zaujaly hned, když jsme se o nich dozvěděli poprvé.
„Ale proč jste si vybrali zrovna Tišnov?“ ptali se další. Pravda
je, že to byla náhoda, ani jeden z nás nikdy předtím v České republice
nebyl a o Tišnovu jsme nikdy neslyšeli. Přijet sem bylo
jako otevřít záhadnou truhlu, ale zdá se, že jsme při výběru nemohli
mít šťastnější ruku. Ve škole i v klubu si užíváme spoustu
veselých okamžiků s dětmi. Udivuje nás jejich trpělivost a kreativita,
když s námi komunikují. Ověřili jsme si, že lidé se mohou
sblížit, i když nehovoří stejným jazykem. Dělá nám také velkou
radost skutečnost, že můžeme bydlet v jednom z nejslavnějších
domů ve městě, totiž v Pekle! Poté, co jsme si vyslechli všechny
pověsti a příběhy s domem spojené, jsme měli trochu strach
ve „strašidelném“ domě bydlet. V prvních týdnech jsme slýchali
divné zvuky a všude po domě jsme nacházeli obrázky a sošky
ďáblů a jiné strašidelné předměty. Dnes už nám ale dům divný
nepřipadá a stal se z něho náš milý český domov.

Martin Mareček, koordinátor dobrovolníků ZŠ ZaHRAda

Foto: Salvatore Millitello