Město Tišnov aktivně reaguje na nedostatečné počty volných míst ve…
Horizonty mlhy
Fotografické obrazy Ireny Armutidisové představíme v Galerii Josefa Jambora na vernisáži v sobotu 10. února v 17 hodin. Autorčinu tvorbu, věnovanou zdánlivě nezajímavé venkovské krajině v reálném měnícím se čase, ozvláštněném atmosférickými proměnami reality v rozostřený prostor prolnutý mlžnými opary a prokreslený světelnou stínohrou, uvede historik umění prof. Jiří Kroupa. Výstava potrvá do neděle 27. května 2018.
Prostou a na první pohled nezáživnou krajinu svého současného domova v okolí Veverských Knínic povyšuje Irena Armutidisová na monumentální uměleckou obrazovou výpověď ve svých tematických fotografických krajinných cyklech, kterým se soustředěně věnuje řadu let. Upozornila na sebe již v prvním z nich v roce 1986, nazvaném Tovačov – smutný zámek, který věnovala zapomenutému místu, v němž se zastavil čas. V osmdesátých letech zdevastovaný a opuštěný renesanční tovačovský zámek obklopený zanedbaným anglickým parkem zachytila autorka jako místo svého citového souznění s rodnou krajinou svého otce. Později se stejně soustředěně věnovala také portrétu, architektuře a aktu. Její snímky z fotografického cyklu Muži ‒ akty (1996‒1998), v němž zachytila akty jinochů, dospělých mužů i starců ze svého blízkého okolí, zakotvených v jejich přirozeném prostředí, byly zařazeny do výstavy věnované tématu aktu v dějinách české fotografie – Akt v české fotografii, 2001. Poté byly vybrány pro výstavu a publikaci prezentující významné osobnosti české fotografie 20. století (Praha 2005, Bonn 2009).
V posledních zhruba deseti letech je však nejpodstatnějším námětem tvorby Ireny Armutidisové krajina. Dokazuje to její umělecky vyzrálý fotografický cyklus Za humny aneb Pocta moravskému poli z roku 2006. V něm autorka představila výběr ze svých „časosběrných“ fotografií veverskokníničské krajiny, jenž je součástí tzv. Boskovické brázdy, v jejímž ostrovačickém okolí se též odehrává děj Mrštíkovy Pohádky máje. Irena Armutidisová zaznamenala tuto geomorfologickou sníženinu s charakterem nezalesněné polnaté krajiny ohraničené lesnatějšími úseky v proměnách jejích přírodních stavů v průběhu čtyř ročních období. Její fotografické vnímání se postupně přesunulo od reality k více intimní obraznosti, jak dokládá další z jejích fotografických cyklů nazvaný Intimní krajiny. V něm je již krajinný motiv redukován na pocit a atmosféru. Tak je tomu i v posledním vrcholném fotografickém cyklu velkoformátových tisků, jehož námětem se staly Horizonty mlhy, který je ojedinělým zjevem v současné české fotografii. Irena Armutidisová v něm potlačuje vizuálně racionální kompozici a nechává působit beztvaré fluidum, které zjemňuje, zastírá a znejisťuje obrysy racionálních forem. Autorka v něm proměňuje fotografické záznamy v abstraktní obrazy se zjemnělými odstíny citlivě volených barevně mlžných valérů. Ojediněle jimi nechává pronikat realitu v kontrastu k beztvárnosti obrazové matérie svých mlžně zastřených horizontů.
Marta Sylvestrová
Foto: Irena Armutidisová, fotografie z cyklu Horizonty mlhy, 2016
Další článek: Obraz Tišnova v muzeu
Předchozí článek: „Today a reader, tomorrow a leader.“ (Dnes čtenářem, zítra lídrem.)