Od tropů na sever

Většina lidí se bojí pavouků, ale stojí za to všimnout si jich trochu podrobněji. Pavouk je štěstí, kterého se bojíme. Zkrátka pavouci nejsou v oblibě, ale říká se, nosí štěstí.

Vrátím se ještě zpět do období babího léta. Určitě po toulkách přírodou jste na loukách spatřili různé pavouky. Dnes představím, barevného pavouka z  čeledi křižáci – křižáka pruhovaného – Argiope bruennichi, který byl objeven na našem území v roce 1991. Pokud jste ho již viděli, určitě vás napadla otázka, zda je tento pavouk tropický a i jedovatý.

Na první pohled upoutá svým nezaměnitelným zbarvením, žlutými a černými pruhy, které jsou protkané tenkým bílým lemem. Opravdu není u nás původní. Jeho původ je tropický. Vlivem oteplování zdomácněl a rychle se šíří na sever. V současnosti je hojně rozšířen i v ČR. V Červené knize uveden jako ohrožený druh.

Nejčastěji se vyskytuje na otevřených slunných místech s napolo vzrostlou trávou, řídkou bylinnou vegetací. Je to druh obývající louky, ale především úhory (trvale nesečené části louky).

Tohoto pavouka jsem spatřil právě na území úhoru Hájek u Tišnova, parcelní číslo 456/1. Měl ve své síti uvězněnou kudlanku nábožnou. Upoutal mě svojí barevností. Na fotografii je samička. Délka samečka 4-6 mm, samičky 15-20 mm.

Živí se různým hmyzem, ale hlavním zdrojem potravy jsou kobylky. Kořist chytá do své sítě, do které ji zaplete, dokáže ji bleskově omotat hedvábnými vlákny. Křižák pruhovaný pro usmrcení kořisti používá jed, avšak pro člověka není nebezpečný, protože stěží může při kousnutí proniknout kůží.

V době rozmnožování samice vytváří světle hnědé hruškovité kokony, které obsahují až 400 vajíček od srpna do října. Jedna samička může vytvořit až pět kokonů, které zavěšuje na vegetaci, těsně nad zemí. Nymfy přezimují uvnitř kokonů, vývin je ukončen až po přezimování. Pavouk je tedy plodný, ale dlouhým vývojem mnoho potomstva zahyne.

Co přinese oteplování planety dalším našim generacím?

Josef Permedla