Stalo se v oněch dnech

„Stalo se v Oněch dnech“ – takto začíná příběh narození Ježíše,
kdybyste si jej četli v evangeliu podle Lukáše. Dokonce je to
příběh o to zvláštnější, že lidé, kteří jej prožívali, z něj podle starých
proroctví znali celou řadu detailů už dopředu a očekávali jej
ještě mnohem dříve, než se skutečně stal.
„Stalo se v oněch dnech.“ Mnoho příběhů totiž začíná slovy:
Bylo, nebylo nebo za desatero horami a desatero řekami, ale
tento příběh je už svým úvodem jiný. Jako by ten autor chtěl mít
jistotu, že si jej nespleteme s nějakou bajkou, pohádkou, protože
tento příběh se v oněch dnech stal historickou skutečností.
Císař Augustus vydal nařízení, aby byl po celé Římské říši
proveden majetkový soupis lidu. A tak lidé museli jít do předem
určených měst, podle toho, do jakého rodu patřili. Ti, kteří byli
z rodu Davidova, museli jít do města Davidova a to byl Betlém.
Všichni se šli dát zapsat, a tak se vydal i Josef se svou snoubenkou
Marií. Když dorazili do města, procházeli dlouhou úzkou
ulicí od městské brány až k východnímu okraji města a marně
hledali, kde by mohli přenocovat. V přeplněném hostinci pro ně
nebylo místo, a tak se nakonec museli spokojit jen s provizorními
podmínkami ve stáji pro dobytek. A tam se stala ta největší
událost v lidských dějinách, tam se narodil Spasitel světa.
Byla noc a o kus dál za hradbami Betléma, na místech, kde
kdysi mladý David pásl ovce, hlídali pastýři svá stáda. Možná
spolu tu noc rozmlouvali o zaslíbeném Spasiteli, o Mesiáši, který
má přijít. A tu náhle u nich stál anděl a kolem nich se rozzářilo
jasné světlo. Zmocnila se jich veliká bázeň a anděl jim řekl: Nebojte
se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes
se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. (Lukáš 2,9-
11) Dnes se to stalo! Náhle se tam objevilo ještě množství dalších
andělů a všichni zpívali a chválili Boha.
Když andělé odešli, světlo zhaslo a na betlémské pahorky se
znovu snesla tma. Pastýři však byli touto událostí tak naplněni,
že ihned vstali, opustili svá stáda a šli se do Betléma na vlastní
oči podívat, co se tam stalo.
Co je ale na tom všem udivující? Z celého Betléma si této
události nikdo nevšiml. Všichni spali. První, kdo si toho všiml
a kdo přišel, byli až pastýři, kteří pásli svá stáda za hradbami,
úplně mimo město. Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to
děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo
řečeno o tom dítěti. A všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co
jim pastýři vyprávěli.
Rád bych se na chvíli zastavil u toho, co řekl anděl těm pastýřům,
když hlídali svá stáda. Hle, zvěstuji vám velikou radost,
která bude pro všechen lid! Koho tím myslel? Všechen lid…?
Myslel tím všechen lid v Betlémě? Nebo všechen lid v tehdejší
Římské říši? A co bylo tou velikou radostí, kterou anděl zvěstoval?
Narozené dítě, které mělo zachránit svět. A stalo se to
vůbec? Zachránil nás někdo? Máte pocit, že dnešní svět je zachráněný?
Nebo celý ten plán selhal?
Kdybychom náš příběh ukončili zde, tedy narozením, nikdy bychom
se nedozvěděli, jak to vlastně dopadlo. Naštěstí příběh v Bibli
tímto nekončí. Pokračuje dál a odhaluje nám jednu zásadní skutečnost,
že část tohoto příběhu proběhla v minulosti – příběh narození,
a druhá část, ta se váže k budoucnosti, ta nás teprve čeká.
A stejně jako lidé dávno před narozením Ježíše znali už dopředu
spoustu detailů – kdy se má narodit, věděli, ve kterém
městě se má narodit, věděli také, že bude narozen z panny a počat
z Ducha svatého, a řadu dalších poměrně zásadních detailů
z jeho života, pak i my se z bible dočítáme řadu podrobností
o tom, co nás teprve čeká a jak má příběh pokračovat.
Nebuďte smutní, věříte v Boha, věřte i ve mne. U mého Otce je
domov pro všechny. Odcházím, abych vám připravil místo. Až ho
připravím, přijdu, vezmu vás k sobě a zůstanete se mnou. Kdyby to
nebyla pravda, já bych vám to neřekl. Znáte cestu i cíl. (Jan 14,1-4)
Znovu se tu setkáváme s tím stejným Ježíšem, který se narodil
v Betlémě. Tady už není dítětem, ale dospělým mužem.
Rozmlouvá se svými přáteli a dává jim zásadní informaci: Odcházím,
abych vám připravil místo. Musím odejít. Ale tím nemyslí
odejít do nějakého vzdáleného města nebo vesnice. On říká: Jdu
ke svému Otci. Odcházím do nebe, abych vám tam připravil místo.
Jednou se ale vrátím a vezmu vás k sobě, abyste byli tam, kde
jsem já – abychom byli spolu.
A tady bych rád znovu připomněl ten citát anděla, který mluvil
k pastýřům, když se Ježíš narodil: Hle, zvěstuji vám velikou
radost, která bude pro všechen lid! Ta veliká radost není jen
v tom, že Ježíš přišel jako malé dítě, aby lidi seznámil s tím, jaký
je Bůh, aby se stal naším životním spoluhráčem (nejen) v těžkých
situacích, ale také v tom, že on se rozhodl nenechat tento
svět v takovém stavu, v jakém je dnes. Odešel, aby nám připravil
místo a aby se sem jednou znovu vrátil. Proč? Aby si tu vyzvedl
ty, kteří se stali jeho následovníky a čekají na něho, až přijde.
To je radost, která bude pro všechen lid! Nejen pro obyvatele
Betléma nebo tehdejší Římské říše, ale pro všechny, tedy i pro
mne, pro tebe, pro vás. Ježíš se jednou znovu vrátí. Vrátí se pro
ty, kteří se rozhodli ho následovat, pro ty, kteří jeho principy
lásky, úcty vůči sobě i vůči Bohu přijali za své.
A dokonce i my máme v bibli celou řadu detailů o tom, jak by
měla vypadat doba, ve které by k tomuto příchodu mělo dojít. Bible
říká, že v té době nastane mnoho náhlých změn jak ve společnosti,
tak i v přírodě. Bude to doba, kdy se budou lidé nenávidět, kdy bude
obrovská krize rodin a manželství, krize v životních hodnotách
a vzorech, velký zmatek v náboženském světě, na mnoha místech
budou války, v přírodě dojde k mnoha naprosto nebývalým katastrofám
a to všechno má jakoby ukazovat, že už je to blízko.
Když se vrátím do příběhu narození Ježíše, zvláštní je, že si
toho z Betléma nikdo nevšiml, i když ti lidé věděli, co má přijít.
Znali ty události dopředu. Ale zaspali to.

Co když jsme právě my v podobné situaci, jako byli oni? Známe
dopředu charakteristiku doby, ale nevšimneme si, že už je to
blízko, že už je to skoro tady. Možná si řeknete: Katastrofy, to
tady bylo vždycky, lidé se také nenáviděli a rozváděli vždycky
a máte pravdu. Ale když se na to podíváme více z blízka, najednou
zjistíme, že to nikdy nebylo s takovou radikální intenzitou,
jako je to dnes. A snad i vy pozorujete, že ta změna se udála
v poměrně velmi krátké době několika posledních let.
A já se ptám: Co se díky tomuto příběhu děje se mnou? Tradičně
si vyprávíme, co se tehdy odehrálo v minulosti, máme dokonce
možnost nahlédnout, co se jednou stane v budoucnosti,
ale tou nejdůležitější otázkou, na které mi záleží, je, co se díky
tomuto příběhu stane se mnou, ve mně? Mohu se přidat k těm,
kteří se rozhodnou, že chtějí do nového domova, který je pro nás
připravovaný Ježíšem, a mohu jej tímto způsobem pozvat, aby se
stal mým životním spoluhráčem v mé rodině, v mé práci a prioritách,
a když se tak stane, bude to skutečně poznat. Anebo mohu
být tím, který to všechno zaspí, který si toho nevšimne možná
stejně jako ti lidé tenkrát v Betlémě. Ale to by byla velká škoda.
A tak bych vám chtěl popřát, aby se pro vás staly letošní Vánoce
příležitostí, kdy budete moct přemýšlet kromě cukroví, pohádek
a dárků (na které se všichni určitě moc těšíme) také nad příběhem,
který Vánocům dává svůj smysl a který nás chce pozvat
nejen do atmosféry toho, co se kdysi stalo, ale také do reality
naděje, kterou tento příběh přinesl pro náš svět.

Tomáš Dymáček, B.Th.

Ilustrační foto: Pixabay.com