Kalendárium prosincových událostí

23. 12. 1906
OTTO SERÉNYI MORAVSKÝM ZEMSKÝM HEJTMANEM
Moravský zemský hejtman byl nejvyšším, a tudíž i nejvýznamnějším zemským úředníkem na Moravě. Měl prakticky postavení druhého muže po markraběti, jímž byl v habsburských dobách přímo rakouský císař. Úřad existoval od konce 13. století až do vzniku Československa, od roku 1861 stál v jeho čele předseda Moravského zemského sněmu. Prvním hejtmanem se v roce 1298 stal Rajmund z Lichtenburka, tím úplně posledním JUDr. Otto Johann Philipp Alfons Heinrich Serényi von Kis-Serényi, majitel velkostatku Lomnice.

Hrabě Otto se narodil 21. 9. 1855 v Luhačovicích, po absolvování gymnázia studoval práva ve Vídni a v Praze, absolvoval též zemědělské obory na univerzitě ve slezském Prózskówě. Lomnický velkostatek převzal v roce 1893 po smrti strýce Aloise. Byl výrazně veřejně činný: působil jako předseda Moravsko-slezského lesnického spolku a sdružení lesnických škol, zastával funkce v Červeném kříži i ve spolku pro boj s tuberkulózou. Jeho první manželka Josefina Berchtoldová zemřela v roce 1888 i s nenarozeným dítětem po pádu z koně. V roce 1892 se podruhé oženil, z manželství s hraběnkou Leopoldinou Harrachovou vzešly čtyři děti. Prvorozený Alois byl posledním majitelem lomnického panství až do jeho konfiskace v roce 1945.

Otto Serényi byl trvale zapojen i do politiky, už v roce 1885 byl zvolen poslancem Moravského zemského sněmu, o tři roky později získal poslanecký mandát i ve volbách do Říšské rady a v období 1912–18 byl jmenovaným členem její horní komory, tzv. Panské sněmovny. V roce 1905 se stal spolutvůrcem moravského paktu, který byl modelem pro národnostní vyrovnání ve všech částech rakouské říše. Post moravského zemského hejtmana získal dík pověsti obratného politika, schopného sjednat kompromis, ať šlo o otázky náboženské nebo národnostní. Pozici hejtmana obhájil i po  uplynutí prvního šestiletého funkčního období. V roce 1913 mu byl udělen velkokříž Františka Josefa I.

Po vzniku republiky žil Otto Serényi již jako vdovec na zámku v Lomnici. V roce 1927 onemocněl zápalem plic a byl převezen do Brna do nemocnice, kde 17. 12. zemřel. O tři dny později byl pochován na lomnickém hřbitově.

9. 12. 1974
ODSTŘEL KOMÍNA STARÉ ČEBÍNSKÉ VÁPENKY
Kopec Čebínka byl od pradávna využíván k těžbě vápence. V roce 1899 tu bratři Maláškové založili firmu a začali pálit vápno na prodej, po spojení s Josefem Rosou v roce 1911 si už jejich závod hrdě říkal „velkovýroba vápna“. Po znárodnění byl čebínský provoz přidružen k národnímu podniku Maloměřická cementárna a vápenice. Původní vápenka byla postupně bourána, jako poslední byl na řadě 41,2 m vysoký komín, jehož likvidace proběhla odstřelem v pondělí 9. 12. 1974 ve 13 hodin. Do vyvrtaných otvorů v soklu komína ve tvaru osmihranu bylo uloženo 18 náloží, celkem 5,8 kg průmyslové trhaviny perunit. Zeď byla v těch místech silná 108 cm, průměr komínového otvoru činil 145 cm. Vrty byly rozmístěny tak, aby komín padl přesně do vytčeného směru. Projekt a samotnou realizaci odstřelu vedl Ing. Vladimír Tichý z Tišnova. Akce proběhla bez závad a jako přihlížející se jí zúčastnili i hosté z řad starých pracovníků vápenky, kteří se přišli rozloučit se stavbou, tvořící po řadu let součást jejich životů.

K 1. 1. 1980 se čebínská vápenka stala součástí nově založeného koncernového podniku Cementárny a vápenky se sídlem v Mokré, kam dále patřily ještě Maloměřická cementárna a vápenky v Mikulově a později i Tlumačově. O 11 let později se ze státního podniku stala akciová společnost se stoprocentní majetkovou účastí státu. Během roku 1991 byl podnik privatizován za přispění belgické firmy CBR Cimenteries, až nakonec 1. 5. 1998 došlo ke sloučení se společností Cement Bohemia Praha a vzniku akciové společnosti Českomoravský cement, jehož hlavním akcionářem se vedle belgického podílníka stal Heidelberger Zement AG.

Ložisko čisté suroviny v útrobách Čebínky se v 90. létech vyčerpalo a těžba vápence byla ukončena. Po likvidaci pecí zde byl vybudován závod na velkokapacitní výrobu omítkových směsí, který je součástí společnosti LB Cemix.

Václav Seyfert