Jako perly bez pýchy – akvarely a malby Zdenky Ranné (1919–1990)

Název nové výstavy, na kterou zve Podhorácké muzeum, odkazuje na verše Jana Skácela. Vyjadřují totiž přesně povahu neokázalé, ale zároveň výrazné a vytříbené tvorby talentované autorky. Zdenka Ranná sahala po štětci a akvarelových barvách přirozeně a ve spontánní reakci na okolní svět – na vnitřní otázky a pocity, krásu přírody nebo výmluvnost lidských tváří. Náměty jejích maleb byly prosté, ale nikoli zjednodušující. Intenzivní nebo naopak melancholicky zastřené barvy jejích maleb vyjadřují a vyvolávají nálady, atmosféra zobrazených krajin vtahuje do zvláštního iluzivního světa a obyčejné předměty malířčiných zátiší mohou být tichou meditací každodennosti.

Tvorba Zdenky Ranné byla překvapivě vyzrálá už v samotných počátcích, kdy ještě jako gymnazistka projevila mimořádný výtvarný talent. Do akvarelových maleb potemnělé melancholické barevnosti vkládala všechnu rozjitřenou citlivost mládí a hledání vlastní životní cesty, která nebyla vždycky bez překážek. Později, když se vdala za malíře a grafika Emanuela Ranného a přestěhovala se do Štěpánovic, se její vidění mění. Nachází nové podněty pro své malování, krajinu v okolí Svratky, starobylé stavení Ranných a sady, které ho obklopují. Její paleta se prosvětluje novou životní skutečností a také novými poetickými náměty domácího života. Rodinný život, role matky a práce v hospodářství posléze způsobí, že pro vlastní tvorbu zbývají jen vzácné chvíle a maleb mnoho nevzniká. Známe ji pak hlavně jako malířku květinových zátiší, která jsou v jejím podání povýšena nad omezený rámec líbivého námětu. Nutí to myslet na všechny ty obrazy, které by mohla namalovat, kdyby jí bylo umožněno studovat výtvarné umění, jak měla kdysi v plánu, a kdyby si prostor pro soustředěnější výtvarnou činnost dokázala uhájit. Její kreativita si však našla i jiné cesty. Vytváří z domácnosti Ranných kultivované prostředí, zakládá na dvorku domu všemi obdivovanou květinovou zahrádku nebo vede záznamy v obecní kronice. A hlavně předává výtvarný talent svým synům. Oba se také začali věnovat umění a mladší Michal byl silně ovlivněn její spontánní akvarelovou technikou. Možná jí to vše dávalo volnost, kterou by si jako profesionální umělkyně neudržela.

Zdenka Ranná svou tvorbu se sobě vlastní skromností nijak nepřeceňovala, její práce však naštěstí neputovaly jen jako přátelské dary a upomínky do soukromých rukou, publikum se s nimi mohlo seznámit na výstavách tišnovských výtvarníků, na skupinových výstavách rodiny Ranných a několikrát se představily její malby také samostatně. Současná výstava v Podhoráckém muzeu se snaží ukázat celoživotní tvorbu Zdenky Ranné v co největším rozsahu, byly shromážděny obrazy z muzejní sbírky i ze soukromého majetku. Můžeme projít jednotlivými obdobími její tvorby i života a uvědomit si přitom, že byla nevšední osobností přesahující uzavřený svět výtvarného umění. Byla tvůrčí každým svým gestem – ať už jako malířka, nebo jako moudrá a citlivá žena s hlubokým vztahem ke kráse umění i přírody. Celkový obraz doplňují rodinné snímky, záznamy vzpomínek pamětníků nebo fotografie Ireny Dobišarové a Valeriany Kallabové zachycující rodnou krajinu a inspirativní prostředí domu ve Štěpánovicích.

K výstavě z díla Zdenky Ranné jsou připraveny i doprovodné akce: 8. března v 17.00 se bude konat Vzpomínkový večer na Zdenku Rannou s poezií a hudbou. Na malířku zavzpomínají PhDr. Josef Chalupa, ředitel Horácké galerie v Novém Městě na Moravě; doc. Ing. Jan Lacina, CSc., a další hosté. 17. dubna v 16.00 proběhne přednáška „Ženy umělkyně” a  součástí výstavy je také dětský ateliér pro nejmenší návštěvníky.

16. 2. – 17. 4. 2016, Podhorácké muzeum v Předklášteří
Hana Fadingerová, kurátorka  Podhoráckého muzea
Fotografie: archiv Podhoráckého muzea