Kalendárium lednových událostí

21. 1. 1866
SLOVANSKÝ SPOLEK KVĚTNICE USPOŘÁDAL PRVNÍ ČESKÝ SPOLEČENSKÝ PLES
Většina společenského života se počátkem druhé poloviny 19. století odehrávala – zajisté nejen v Tišnově – v německém prostředí. Na vzrůstající potřebu českých vlasteneckých počinů zareagovala i skupina významných tišnovských občanů, kteří v roce 1863 založili Slovanský spolek Květnice, registrovaný o rok později moravským místodržitelstvím pod číslem 6.312. Jako zakladatelé jsou jmenovitě uvedeni tesařský mistr Jan Pavlů, farář Josef Fetter, starosta Filip Dvořáček, obchodník (a pozdější starosta) Jan Oderský, tkadlec Antonín Kalendovský, rolník Josef Dvořáček, koželuh Ignác Müller, učitel Ignác Vlk a koželuh Jan Šlévr.

Jednalo se o první český spolek v Tišnově. Jeho činnost se odehrávala převážně ve vyhrazeném sále a přilehlých místnostech v poschodí Panského domu. Tamtéž v létě 1864 vystupovala po dobu více než šesti týdnů 19členná česká kočující divadelní společnost Anny Standlerové, zatímco před tím hrály v Tišnově divadlo pouze německé společnosti.

V neděli 21. ledna 1866 uspořádala Květnice v Panském domě první český společenský ples. Vůbec poprvé se při něm v Tišnově tančila česká beseda, jejímiž tvůrci jsou hudební skladatel Ferdinand Heller a taneční mistr Karel Link a při jejíž české premiéře 11. 11. 1863 v Konviktě tančili v ukázce i Bedřich Smetana nebo Jan Neruda. Dalšími památnými akcemi spolku Květnice byly v březnu 1877 představení Donizettiho komické opery Marie, dcera pluku nebo o dva roky později pořádání besedy na počest stříbrné svatby císařského veličenstva Františka Josefa I. a bavorské princezny Alžběty, známé pod přezdívkou Sissi. Akce ovšem měla český charakter, na programu byly například Zpěv vlastenky nebo Libušin soud, speciální číslo se skrývalo pod názvem V Tišnově to není k vydržení. Na závěr se konala taneční zábava – vstupné činilo jeden zlatý, každý další člen rodiny platil pouze 50 krejcarů.

Slovanský spolek Květnice zanikl pro osobní neshody v roce 1882, na jeho činnost navázal koncem téhož roku spolek Svornost, který ovšem existoval pouhé dva roky.

29. 1. 1983
PRVNÍ SOUTĚŽNÍ UTKÁNÍ V NOVÉ SPORTOVNÍ HALE
V roce 1975 se v květnovém čísle našeho měsíčníku poprvé objevila informace, že tělovýchovná jednota Baník Tišnov zařadila do svého plánu vybudování víceúčelové sportovní haly. S ohledem na prostorové možnosti pro zimní provozování sportu to bylo jediné možné řešení, ovšem od záměru k výslednému cíli vedla ještě dlouhá cesta. Výstavbu se nepodařilo prosadit do investičního plánu ČÚV ČSTV, tedy nejvyššího českého tělovýchovného orgánu, a jediným možným řešením pak bylo zařazení mezi tzv. akce Z, což znamenalo zajistit si většinu prací brigádnicky.

V dubnu 1978 byly zveřejněny podrobnosti o podobě projektu, počátkem října téhož roku proběhly hrubé zemní práce a betonáž základových patek pro typizovanou ocelovou konstrukci z NHKG Hustopeče. Ta fyzicky dorazila do Tišnova v únoru 1979 a na podzim téhož roku se už místní házenkáři fotografovali s rostoucí halou za svými zády. Dostavěná hala byla zkolaudována 23. 12. 1982.

V sobotu 29. 1. 1983 se v nové hale poprvé uskutečnila oficiální soutěžní akce, konkrétně basketbalové utkání krajského přeboru II. třídy mužů mezi Baníkem Tišnov a Metrou Blansko C. Dochovaly se i takové podrobnosti, že první střelu na koš vyslal domácí Petr Pokorný, ovšem minul, takže historicky prvním úspěšným střelcem v tišnovské hale se stal blanenský hráč Bezděk. Pokorný přece jen o něco později zaznamenal první koš domácích, zatímco premiérový faul si na své konto připsal Jaroslav Kopáček.

V hale okamžitě začal čilý provoz, jak tréninkový během týdne, tak soutěžní o víkendech. K běžným utkáním domácích týmů postupně přibyly i významné sportovní akce – například historicky první mezinárodní klání v naší hale, utkání házenkářských juniorů Československo–Alžírsko 28. 2. 1984, juniorské mistrovství Evropy v kolové a krasojízdě (květen 1986), mezinárodní závody ve skocích na trampolíně (listopad 1988) nebo Spring Cup v moderní gymnastice (květen 2002).

Václav Seyfert