OBNOVENÍ TANEČNÍHO LIDOVÉHO ODĚVU NA TIŠNOVSKU A REPUBLIKA

Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 se přidalo k regionálnímu povědomí ještě širší vlastenectví a seznamování s kulturou do té doby neznámých oblastí nového státu. Sváteční lidový oděv byl na Tišnovsku ve dvacátých a třicátých letech 20. století používán na hodech, při církevních svátcích a reprezentačních příležitostech. Takovou nezapomenutelnou a s láskou prožívanou byla návštěva prezidenta republiky Tomáše G. Masaryka v Tišnově a průjezd Tišnovskem roku 1928.  Pro tyto akce nebyl už na Tišnovsku volen jen kroj místní, ale pro svou zdobnost a pestrou barevnost se podomácku zhotovovaly, vyšívaly a vypůjčovaly kroje jiné. Převahy nabyl zejména kroj kyjovský, potom piešťanský, blatský, plzeňský apod. Střihy a návody nalézaly zručné zájemkyně v časopisech, vycházely krojové pohlednice.  Dívky a ženy vyšívaly obvykle celou zimu a takto vzniklých krojů je dosud nespočet. Zásadního významu nabyl kroj jako symbol sounáležitosti v období nebezpečí nacismu a války. Rozmach severokyjovského kroje s bohatě vyšívanou zástěrou se dá doložit z množství fotografií ze slavností před i po druhé světové válce. Obliba trvala do konce 20. století, ba až do začátku století našeho. Mužská varianta bývala často odlišná nebo nahrazována černými dlouhými kalhotami a bílou košilí.

Základ oslav, totiž taneční a písňový repertoár, byl sesbírán na Tišnovsku koncem 19. století, v období mezi válkami a v padesátých letech 20. století. Zápisy dokazují, jak byl náš region zpěvný a taneční, kolik kapel tu hrálo. V padesátých a šedesátých letech 20. století vznikly v Tišnově a okolí taneční soubory jako Dóbrava Doubravník, soubor Modety Tišnov, soubor v Deblíně a také tišnovský soubor Besének v 70. letech. Zakladatelé se rozhodli vystupovat s regionálním folklórem v rekonstruovaném místním lidovém tanečním oděvu. Původní materiály už nebyly kromě Deblína a Doubravníku k dispozici a muzejní fondy jsou početně omezené. Na pomoc přišla práce v terénu, vzpomínky pamětníků a spolupráce s dalšími soubory, tehdy nazývanými „soubory písní a tanců“. V Doubravníku se zásluhou Vladimíra Jirčíka podařilo dokonce utkat repliky starobylých tkanin. Lidového oděvu na průniku Tišnovska a Brněnska se ve svých pracích dotkly významné odbornice: PhDr. Miroslava Ludvíková, CSc., z protější strany od Horácka PhDr. Vlasta Svobodová, okrajově se tématikou zabývala specialistka na lidový tanec Zdenka Jelínková.                                                                                                                    Když se změnila politická a společenská situace po roce 1989, začal nový pozitivní proces na Tišnovsku. Obce, městysy i samo město, většinou prostřednictvím spolků, začaly obnovovat zaniklé tradice, aktivity a slavnosti. V emancipačních snahách vyvstala i potřeba rekonstrukce původního místního kroje. V daném odvětví je třeba se ponořit až do poloviny 19. století, studovat literaturu a obrazy.  Podle dosažených poznatků postupuje společné úsilí organizátorů a pracovníků Podhoráckého muzea obezřetně až do současnosti. Nové podoby krojů jsou většinou zdařilé. Kompromisem bývají materiály, celková silueta a barevnost se dodržuje původní. Výsledkem je jednoduchý, střídmě zdobený kroj, který je však velmi slušivý a působivý. Vedle tišnovského souboru Katolické vzdělávací jednoty a Tanečního klubu Sokol Drásov se kroje rekonstruovaly např. v Lomnici, Lomničce, Železném, Borači, Deblíně, Vohančicích, Březině, Veverské Bítýšce, Čebíně, Chudčicích …

S trochou nadsázky můžeme říci, že v současnosti probíhá spontánní forma národního obrození vycházející z úcty k lidové kultuře a k odkazu předků. A noví nositelé se na základy snaží tvořivě navázat a rozvíjet je.

A proto zveme na svatováclavské hody v září do Tišnova všechny, kteří mají doma ještě jakýkoliv kroj po mamince nebo po babičce, aby se hodů zúčastnili právě v něm. Je dnes důležité, proč kroj za těch časů vznikl, ať měl jakoukoliv předlohu. Vzpomeňme si při jeho chystání na naše předchůdkyně a předchůdce, kteří takhle kdysi projevili svoje vlastenectví, lásku k rodnému kraji a k republice. Vždyť ta republika bude mít v roce 2018 rovných sto let!

PhDr. Irena Ochrymčuková, Podhorácké muzeum, pobočka Muzea Brněnska

Soubor z Deblína, 50. léta 20. století. Foto: archiv Podhoráckého muzea, pobočky Muzea Brněnska