Žít na vysoké noze

Žít na vysoké noze

V období prázdnin a dovolených začíná houbařská sezona, ale chybí někdy patřičná vláha v našich lesích. Snad porostou nejen hřiby a první bedly. Jednou z oblíbených hub je bedla jedlá z rodu Macrolepiota procera, pravým jménem vysoká. Je to statná houba na mohutném třeni, na kterém sedí zprvu zavinutý, později široce rozložený klobouk až o velikosti talíře. Na třeni je kroužkovitý prsten. Bedlu vysokou nalezneme nejčastěji v prosvětlených smrkových lesích a na jejich okrajích, často v řidším podrostu ostružin, kde jiné houby rostou nerady. Dospělé bedly se na takových místech díky své velikosti dobře hledají, stačí vylézt na pařez a rozhlédnout se. Rostou obvykle ve skupinách, a tak je jejich nález příslibem netradiční, ale chutné večeře. Klobouky bedel jsou vynikající orestované se solí a kmínem nebo smažené jako řízek.

V lese rostou i další druhy bedel. Například bedla Konradova (Macrolepiota Konradii) je také vysoká, dorůstá do větších rozměrů a liší se jinak uspořádanými šupinami na povrchu klobouku. Prozradí ji jiný prsten, který je obvykle třásnitě protrhaný a nemá dvojité ostří.

Splést si bedly můžeme se silně jedovatou muchomůrkou tygrovanou či smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou. Obě poznáme podle toho, že vyrůstají z pochvy. Také sběr bedly červenající vždy nemusí být to pravé ořechové.

Bedla ostrošupinná je jedovatá! Nazývaná též bedla drsná, Lepiota aspera je z čeledi pečárkovitých. Plodnice jsou vysoké 5 až 15 centimetrů, klobouk je v mládí zvoncovitý, později až plochý, pokrytý rozpraskanou pokožkou a drobnými, vzhůru odstupujícími ostrými šupinami. Barva klobouku je červenohnědá až kaštanově hnědá. Výtrusorodé rouško tvoří husté bělavé lupeny. Na hnědavém, naspodu ztloustlém třeni válcovitého tvaru se nachází světlejší prsten. Roste nepříliš hojně v lesích i mimo ně, například podél cest a na rumištích. Jednu jsem našel v roce 2015 v lesích na stráni u Čížek.

Ve vodném extraktu z plodnic bedly vysoké bylo zjištěno poměrně vysoké množství fenolických látek a flavonoidů, které mají významné antioxidační vlastnosti. Kromě toho bylo v této bedle objeveno menší množství betakarotenu a lykopenu, dále kyselina listová, velké množství proteinů, mastné kyseliny, některé minerální látky a imunomodulační glukany.

Věřím, že se našich hub dočkáme. A tak sbírejme bedly vysoké, které dobře známe z rodu Macrolepiota procera anebo Macrolepiota Konradii.

 

Josef Permedla

Foto: Josef Permedla

Další článek:
Předchozí článek: