Pěnice černohlavá – černohlávek

Pěnice černohlavá – černohlávek

Zimoviště jednotlivých druhů ptáků, kteří u nás hnízdí, jsou od sebe vzdálena na tisíce kilometrů. Například naši skřivani polní létají do jihozápadní Evropy, ale vlaštovky obecné a pěnice černohlavé až do tropické Afriky na jih od Sahary. Nejčastěji migrují přes Balkán a Malou Asii. Nově však část středoevropské populace pěnice černohlavé zimuje v Británii, kde využívá tamější tradice zimního přikrmování ptactva, které tak nemusí absolvovat stovky kilometrů dlouhou cestu do Afriky.

Pěnice černohlavá k nám ze zimoviště přilétá při vhodných klimatických podmínkách už koncem března, ale přílet ptáků vrcholí během měsíce dubna. Žijí skrytě v křovinách, na okraji lesů, v remízcích, ale rádi se zdržují též v zarostlých parcích a zahradách.

Černohlávek, jak se tomuto opeřenci lidově říká, je naše nejhojnější pěnice. Je jen o málo menší než vrabec, ale štíhlejší. Sameček je ozdoben černou čepičkou na temeni hlavy, samička má čepičku barvy rezavé.

V době námluv mají samečci černohlávků zajímavý zvyk. Postaví jakési falešné hnízdo – prostý chumáč suché trávy ve křoví, tam usednou a vytrvale zpívají, aby přilákali samičky. Tímto způsobem současně označují i hnízdní teritorium. Samozřejmě to není pravé hnízdo, kam samičky potom snesou vajíčka. Postaví si jiné, důkladně ukryté v husté vegetaci a na pohled velmi nenápadné. Stavebním materiálem bývá suchá tráva a vystýlka hnízdní kotlinky je tvořena jemnou suchou trávou, kořínky a různými chlupy. Ve snůšce je čtyři až šest vajíček, na kterých se oba rodiče střídají po dobu jedenácti až dvanácti dní. Pevněji a také v noci je zahřívá samička. Mláďata jsou na hnízdě velmi tichá a ozývají se jen slabým švitořením. Jsou krmena oběma rodiči po dobu deseti až šestnácti dní. Základní potravou je různý hmyz, jako jsou housenky, brouci, blanokřídlí, pavouci apod. Doplňkovou potravou černohlávků koncem léta jsou i různé bobulky a dužnaté plody, např. bobule černého bezu.

Věk pěnice černohlavé se odhaduje až na dvanáct let.

 

Bohumil Kabeš

Foto: Bohumil Kabeš

 

Další článek:
Předchozí článek: