O práci městské architektky se Zdeňkou Vydrovou

Ing. arch. Zdeňka Vydrová (*1958)
Absolvovala Fakultu architektury VUT v Brně. Pracovala ve Stavoprojektu Brno, v ateliéru Viktora Rudiše. V roce 1991 založila vlastní architektonickou kancelář, od roku 1992 pracuje externě jako městská architektka města Litomyšle a výrazně se podepsala na kvalitě jeho vystavěného prostředí. Nevelké východočeské městečko již od devadesátých let právem platí za Mekku současné architektury. V loňském roce začala působit ve stejné funkci v Tišnově. Externě vyučovala na Fakultě architektury VUT v Brně, nyní externě spolupracuje s Ústavem architektury Fakulty stavební. V roce 2015 byla její Galerie Pakosta v Litomyšli nominována na Cenu Klubu Za starou Prahu jako nejlepší novostavba v historickém prostředí. V říjnu 2016 obdržela Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury a zvláštní Cenu Architekt obci 2016 udělovanou společností ABF v rámci Ceny Architekt roku.

Paní architektko, když Vás před rokem oslovil pan starosta Dospíšil s nápadem, abyste se stala naší městskou architektkou, tak jste zprvu odmítla. Co Vás přesvědčilo, že jste změnila své rozhodnutí?
Po diskusi s panem starostou Dospíšilem jsem získala přesvědčení, že na radnici jsou lidé, kteří chtějí zlepšit stav města a že pro to chtějí také něco udělat. Cítila jsem zájem o koncepci rozvoje města, o kvalitu veřejného prostoru a o kvalitní architekturu.

Splnila se Vaše očekávání, myslím tím ve vztahu k lidem, se kterými v Tišnově spolupracujete?
Zatím vidím spolupráci, otevřenost a trvající zájem. S odbory je spolupráce bezproblémová, nastavujeme pravidla, hledáme reálné možnosti koordinovat městské projekty. Těžištěm by měl být zejména odbor správy majetku a odbor investic a projektové podpory, kde je řešena většina problematiky tvorby města, a také odbor územního plánování, který pořídil nový územní plán města.
K tomu, aby moje práce měla nějaký smysl a výsledky, je potřebná úzká spolupráce a podpora městské samosprávy, tedy především starosty a městské rady, a jejich zájem o stavební kulturu. Domnívám se, že mám ve vedení města korektní podporu.

Vnímáte Tišnov spíše jako historické město, nebo jako město moderní? Případně jak se zde dá propojit historická a moderní architektura?
Každé město má svoji vlastní historii. Město Tišnov vnímám v kontextu jeho historického vývoje, jehož stopy jsou dodnes patrné např. v urbanistické struktuře města, v některých jeho ucelených částech (náměstí, ulice), v charakteristické zástavbě, která je z tohoto pohledu cenná, v jeho výjimečné vazbě na krajinu (podhůří Českomoravské vysočiny), ve vazbě na řeku Svratku. Každé období je do města vepsáno a ovlivnilo jeho další vývoj. Moderní architektura může být jeho součástí, musíme však k danému prostředí přistupovat zodpovědně a s respektem, musíme ctít charakter místa. Kvalitu nových staveb ovlivňuje poučený stavebník a projektant, architekt, který si musí klást otázky nejen ke stavbě samotné, ale i k širšímu okolí.

Výsledky Vašeho působení v roli městské architektky se projeví až v dlouhodobém horizontu, jak docílit toho, aby prospěšnost této pozice vnímali občané města i budoucí politická reprezentace?
Prospěšnost práce je možné prokázat pouze na konkrétních výsledcích. Je to otázka koncepce rozvoje, poptávky po kvalitních veřejných prostranstvích a kvalitních stavbách nejen z veřejných prostředků. Chtěla bych přispět k rozvoji města v odborné rovině, urbanistické i architektonické, zvyšováním kultury vnímání architektury. Důležité je také vytvořit u soukromých investorů povědomí o tom, že městský architekt v obci pracuje a že je pro ně přínosné své záměry konzultovat v procesu přípravy, kdy je možné o řešení diskutovat. Nad hotovými projekty je to vždy složitější.

Jakým projektům jste se zde za poslední rok věnovala a které se Vám podařilo ovlivnit v tom smyslu, aby zapadaly do konceptu rozvoje města?
Rok je velmi krátká doba na přípravu projektů. Některé již byly rozpracovány a nyní se dále zpřesňují. Měla jsem možnost se k nim při konzultacích vyjádřit, např. k projektu Městského parku pod kostelem nebo k Cestě hrdelního práva. Seznamovala jsem se zejména s pořizovaným územním plánem města, vyjadřovala jsem se k rozpracované územní studii Hony za Kukýrnou. Zabývala jsem se koncepcí veřejného prostoru mezi ulicemi Dlouhá a Na Honech a jeho návazností na obytnou zástavbu.
Bezprostředně po mém příchodu do Tišnova jsme se shodli na zpracování urbanisticko-architektonické studie přestavby „přednádražního prostoru“. Jedná se o území vymezené ulicemi Koráb, Nádražní, Janáčkova a Mlýnská s cílem nalézt řešení revitalizace a dostavby území se všemi souvislostmi včetně prostorového a funkčního uspořádání, dopravního řešení a úprav veřejného prostranství. Je to velmi důležité místo z pohledu vstupu do města od vlakového a autobusového nádraží. Z navazující prezentace dvou návrhů byl pracovní komisí doporučen jako směrný návrh architekta Lukáše Pecky a Ivany Smětákové. Prostoru se město věnovalo i v minulosti, byl rozpracován regulační plán, který však nebyl schválen.
Nyní probíhá „vyzvaná neanonymní soutěž“ na smuteční síň s možností konzultovat jednotlivé návrhy v rozpracovanosti, kdy se město jako zadavatel může k návrhům vyjádřit. Věřím, že zvolená cesta oslovením vybraných architektonických kanceláří přinese kvalitní výsledek, který bude přijatelný pro občany i vedení města.

Kam by se podle Vás měla upírat pozornost investorů v Tišnově, resp. která jeho část by si zasloužila co nejrychlejší změnu a proč?
To, co nás jistě všechny trápí nejvíce, je veřejný prostor a jeho kvalita. Velikost investičního záměru není z tohoto pohledu důležitá, můžeme začít každý u sebe, co můžeme zlepšit, jak pracovat na projektu, aby přinesl užitek do společně sdíleného prostředí. Město Tišnov má jedinečnou polohu z pohledu krajiny a vztahu k ní. To je hodnota, kterou musíme mít stále na mysli. Zmíněný přednádražní prostor je z hlediska budoucích investic velmi živý, a proto bylo potřeba připravit koncepci jeho uspořádání. Investoři mají zájem v tomto území stavět.
Významným investorem by mělo být především samotné město. Úprava historického náměstí před novorenesanční radnicí je důležitý úkol. Souvisí však s úpravou širšího navazujícího prostoru např. i s náměstím Komenského, s koncepcí dopravy, dopravy v klidu, pohybu pěších. Je nezbytné připravit potřebné analýzy a následně formou architektonické soutěže hledat nejvhodnější řešení tohoto důležitého městského prostoru.
Změnu a úpravy by si zasloužilo také nově zastavěné území Hony za Kukýrnou, opět z pohledu veřejného prostoru. Důležité je nastavit podmínky pro to, aby se ve městě stavělo, ale abychom byli i schopni omezit rozrůstání města.

Jakou váhu pro Vás mají laické názory obyvatel dotyčné lokality, které jsou někdy v rozporu se záměry investorů, při přípravě různých projektů?
Naším cílem, mám na mysli těch, kteří se podílejí na přípravě koncepce rozvoje města, není poučovat, ale měli bychom mít ambici spojovat. Měli bychom vytvářet prostor pro pozitivní komunikaci. To, co navrhujeme, může být pro „druhou stranu“ problémem, proto je důležité diskutovat a pochopit jejich argumenty. Projekty, které vznikají na základě participace občanů, přinášejí oživení, jsou také ve výsledku pozitivně přijímány. „Sousedství“ je přeci důležité pro fungování města, naplňujeme prostor, budovy, užíváme je, proto je participace důležitá. Zásadou by mělo být, že vtáhneme veřejnost do významných projektů města a srozumitelnou formou ji budeme informovat. Následné rozhodnutí však neleží na bedrech občana ani městského architekta, ale odpovědného vedení města.

Roman Skřepek
Foto: vlastní archiv Z. Vydrové